Bystrozor Potter

Při večeři, která probíhala v poněkud tísnivé atmosféře, dostal Harry sovu s naléhavě vyznívajícím vzkazem.
Ani mu nevadilo, že musí odejít.

Teddy Lupin, tentokrát s vlasy barvy půlnoční modři, ho přivítal objetím a širokým úsměvem, který z jeho tváře poslední dobou téměř nemizel.
Vybudování a vedení domova pro opuštěné malé vlkodlaky, bylo zjevně poslání, ve kterém se Teddy našel.

"Rád tě vidím, Teddy! Vlčata už spí?"
"Ještě ne. Řekl jsem jim, že přijdeš. Asi budeš muset zase vyprávět."
Harry se usmál. Měl je moc rád.
"Ale napřed s tebou potřebuju mluvit," pokračoval Teddy.
"Vím něco o jednom z těch zavražděných."

Severus netoužil po ničem jiném, než upadnout do kómatu, ale nezdálo se, že by se Draco chystal ukončit svůj monolog.
Očividně mu chyběl někdo, komu by se mohl svěřit.

"Děsí mě, jak snadno jsem si zvykl na jiné tělo. Bojím se, že až tohle všechno skončí, už nebudu vědět, kdo jsem. Co když se ani nebudu chtít vrátit? Podívej třeba tyhle bicepsy, to je docela zlepšení, proti tomu mému trapně křehkému minulému já. Míval jsem jen takové mrňavé bicáčky!"

Severus ještě stačil periferním pohledem zahlédnout zmiňovanou část anatomie, než ze sebe vydal účastné "hmpf" a hlava mu upadla na stůl.

"Ahoj. Já jsem Severus a mám problém s alkoholem."

Sborové: "Ahoj, Severusi!"

Slovo si vzala atraktivní terapeutka.
"Vítáme tě mezi námi, Severusi. Je skvělé, že ses rozhodl svůj problém řešit. Doufáme, že se tu budeš cítit dobře. My všichni tě rádi vyslechneme a poskytneme ti svou podporu.
Pro začátek se snaž vyvarovat situací, které by tě mohly svádět k pití. Omez svůj pohyb ve společnosti lidí, kteří konzumují akohol, a nepohybuj se na místech, kde se vyskytuje jeho velké množství.
Chtěl bys nám teď o sobě ještě něco povědět? Například, čím se živíš?"

"Jsem majitel vinárny," odpověděl s kamennou tváří.

Bylo už dávno po zavírací době. Severus Snape chmurně zíral do sklenice s nápojem, který se v jeho vinárně běžně nevyskytoval.
Dnes ale pil na Luciuse. A Lucius absinth miloval.
Měl s tím mužem vždy trochu komplikovaný vztah, ale nezapomněl, že to byl právě on, kdo ho před lety vytáhl z Chroptící chýše.
Severus se napil a okamžitě se otřásl. Nikdy nechápal, jak to někdo může pít.
Pelyněk by měl být míchán výlučně s asfodelem.
Jeho rozjímání přerušilo tiché zaklepání.

Svého nočního hosta poznal okamžitě, i když ho neviděl pět let. A dokonce i přes jeho cizí podobu.
"Vítej, Draco."

„Další oběť je Lucius Malfoy. Musíme bezpodmínečně zpřísnit ochranu Scorpiuse!“ zvolal nepřirozeně bledý Malcolm a někam odběhl.

Harry praštil pěstí do stolu. Lucius Malfoy byl propuštěn z Azkabanu teprve předevčírem. A teď tohle! To jim vážně chybělo.
Jestli něco nenáviděl na své práci, bylo to sdělování špatných zpráv pozůstalým. Zvlášť když ty pozůstalé osobně zná.
Tou největší ironií bylo, že ho Albus Severus a Scorpius zrovna na dnešek pozvali k sobě na večeři.
A on teď bude muset příteli svého syna sdělit, že byl poslední člen jeho rodiny (pokud nepočítáme nezvěstného Draca) brutálně zavražděn.
Na ten rozhovor se opravdu netěšil.

Už se nemůže bránit.
Jeho tělo dopadá na zem.
Chce křičet, ale ze staženého hrdla vyjde jen zachroptění.
Nespouští oči z postavy, která se nad ním sklání.
Obraz, který mu zůstane vypálený na sítnici, až on sám už nebude.
Za několik okamžiků.
Dlouhý, pečlivě naostřený nůž se k němu blíží mučivě pomalu.
Ucití teplé mokro a tváří v tvář smrti ho zaplaví absurdní stud. Pomočil se strachy.
Ostrá bolest.
Tři hluboké řezné rány v oblasti hrudníku.
Tři rány, ze kterých prýští krev, vpíjí se do plavých vlasů a spolu s ní z něj odchází život.
Tři rány za tři hříchy.

Když silnou kávou řádně prolitý Harry vešel do své kanceláře, letící donut ho zasáhl přímo do oka.
"Malcolme, sakra, nech mě alespoň rozkoukat, než po mně hodíš snídani."
Malcolm měl tolik slušnosti, že se zatvářil provinile, ovšem z Harryho stolu, na kterém drtil svým pozadím důležité dokumenty, neslezl.
"Sorry, šéfe! Něco nového v našem případu?"
"Našel jsem Snapea." O tom, že Snape našel jeho a ještě ho opil, Malcolm vědět nemusí. Harry nepotřeboval poslouchat jeho záchvat smíchu. "Malfoy s ním mluvil těsně před svým zmizením. O možnostech prodloužení účinků Mnoholičného lektvaru. Pravděpodobně žije a z nějakého důvodu přijal falešnou identitu."

Nakonec ho pustila dovnitř.
Bohužel toho litovala hned, jak se usadil s hrnkem čaje a spustil na stokrát omílané téma.

„Je to moje vina, konečně jsem si to připustil.“
„Harry, to už jsme přece řešili. Není to tvoje vina!“
„Ale jo. Měl jsem být prostě víc doma a věnovat se ti.“
„Ale totéž bych přece mohla říct i já!“
„Ty jsi ale nebyla pryč tak často!“
„Dělal sis čárky?“
„Ne. Stejně za to můžu já. Jo a Dean!“
„Kolikrát ti mám říkat, že se to stalo, když už jsme spolu nebyli?“
„Ale proč on? Už zase…“
„Prostě tu byl,“ špitla.

Když Harry zjistil, že se nejlepším přítelem jeho mladšího syna stal potomek jeho školního nepřítele, neměl z toho příliš dobrý pocit.
Ale Albus Severus Potter a Scorpius Malfoy byli ve všem kromě vzhledu téměř dokonalé zrcadlové odrazy.
Kam šel jeden, musel jít i druhý, co trápilo jednoho, nedalo spát druhému.
Časem dokonce začali zrcadlit i své pohyby a dokončovat věty toho druhého.

Nebylo vlastně vůbec žádným překvapením, když Albus Severus jednou u večeře nesměle oznámil, že jejich vztah nezůstal jen u přátelství.

Harry občas litoval, že nikdy nedosáhl podobného porozumění s Dracem.
Tedy, až na tu sexuální stránku věci, samozřejmě!

Otevřela mu ve starém červeném pyžamu se zlatonkami a okamžitě ho tak přenesla do vzpomínek na dny, kdy v tomhle pyžamu sedávala večer před krbem a zář ohně měnila její vlasy v tančící plameny.
I když bývala dost často pryč kvůli práci a on kvůli případům na Ministerstvu někdy téměř bydlel, alespoň jednou týdně si našli čas, aby spolu večer poseděli.
Nad horkým čajem nebo sklenkou vína si vyprávěli, jak strávili den, četli si společně dopisy od dětí z Bradavic, nebo si jen mlčky užívali svou přítomnost.
V těch šťastnějších dnech, než se jejich manželství začalo rozpadat.

„Ahoj Ginny,“ zašeptal.