Bystrozor Potter

Rozsáhlý klan Weasleyů se sešel v plném počtu tak zřídka, že Ron už poněkolikáté všechny obcházel a přepočítával.

"To není možný. Nikdo nechybí! To se stane tak jednou za sto let!" opakoval každému, kdo byl ochoten poslouchat.

Opravdu výjimečně dorazili všichni. Hermiona, která byla neuvěřitelně zaměstnaná, James Sirius, který byl každou chvíli někde pryč kvůli famrpálu, Teddy, který s sebou vzal několik svých opuštěných vlčat...

A Ginny. Sama.

"Kde je Dean?" uniklo Harrymu, když ji zahlédl.

Lily Luna ho vzala kolem ramen.

"Tati... mamka není s Deanem už asi čtyři roky."

Harry vykulil oči. "Proč nic neřekla?!"

Lily si povzdechla.

Zatímco Malcolm se brzy vytratil s nějakou výmluvou, Harry pracoval celou noc a ráno netrpělivě očekával příchod svých podřízených.
Bylo nutné prověřit okruh blizkých každého odsouzeného Smrtijeda, kterého Lucius Malfoy udal.

"Nehlaste se všichni," procedil Harry ironicky k prázdné místnosti, po které nervózně přecházel.
Nemohl se dočkat zejména Malcolma, se kterým si potřeboval něco ujasnit.

Malcolm nakonec dorazil první. Ja taky jinak, Harry se na něj vždycky mohl spolehnout.

Celých pět let, co spolu pracují...

"Tohle asi nebude nutné, šéfe," zamumlal Malcolm při pohledu na seznam jmen v Harryho ruce.

"Přestaneme si konečně hrát na schovávanou, Draco?" zeptal se Harry.

Dávat si pozor na jazyk, bavit se s ostatními o všedních záležitostech, nemyslet na to, že nikdo z nich netuší, s kým doopravdy mluví...
Věčně jen předstírat, pamatovat si pečlivě vykonstruovanou historii svého náhradního já, nezapomenout na Mnoholičný lektvar...
Nikdy, za žádných okolností nezapomenout na Mnoholičný lektvar!

Draca to zmáhalo. Den po dni víc a víc nesnášel všechny ty lži.
Den po dni si připadal osamělejší, i když měl kolem sebe spoustu lidí.

Draco ale tušil, že už se blíží konec. Protože už věděl, kdo je stejně opuštěný a kdo přišel o všechno.
Draco už totiž věděl, kdo je vrah.

Malcolm podal Harrymu kupičku dopisů podepsaných Doylem a Výtrusníkem.

Každý dopis obsahoval několik jmen a Harry tušil, co mají společného. "Smrtijedi, kterým odstranili Znamení zla a které v posledních pěti letech jmenoval Lucius Malfoy, když se chtěl dostat z Azkabanu. Víme, že žádný Smrtijed nikdy neznal všechny ostatní. Tahle jména se musela k Malfoyovi dostat od Doyla a Výtrusníka. Skrz prostředníka. Pírko nejspíš poskytl sovy a jako vyděračskej parchant si udělal kopie dopisů."

Malcolm hlasitě vydechl. "Vrah je někdo, kdo byl v úzkém vztahu s osobou, kterou díky Malfoyovi zavřeli. Zjistil, kdo všechno v tom jel, a teď se mstí."

"Tak co máš?" otázal se Harry Malcolma, který se k němu blížil s nepostradatelným balíčkem donutů.

"Vyslechli jsme Doylovy kolegy. Napřed se cukali, znáte odbor záhad, šéfe. Jsou tajemní jako bradavický hrad.
Nakonec z nich vylezlo, že Doyle pracoval na odstraňování účinků temných kleteb. A několikrát byl viděn hádejte s kým."

"S Výtrusníkem!" vyhrkl Harry.

Malcolm přikývl. "Doyle pravděpodobně přišel na to, jak odstranit Znamení zla, a pak si z toho společně udělali kšeft."

"A náš chovatel poštovních sov měl v tajném úkrytu moc pěknou sbírku dopisů, které jeho sovy nedonesly, kam měly. Byl to vyděrač," vytasil Harry svůj triumf.

Harry se okamžitě rozhodl, že neuvede Teddyho jméno do protokolu. Byl rád, že mají nové informace o zavražděném lékouzelníkovi, ale kmotr v něm zvítězil nad bystrozorem.
Vždycky bral Teddyho jako vlastního syna a svým způsobem ho chápal.
Kdo z nich by si nepřál svět bez ozvěn Voldemorovy éry?

O pár dní později navštívil rozlehlou plán, kterou kdysi objevil, když hledal perfektní místo pro vzpomínky.
Zdálky slyšel klidné šumění moře.
Nad hlavou mu zářilo tisíce hvězd a Harry myslel na tu nejjasnější.
Posadil se do trávy a pohladil vyhřátý plochý kámen, který sem před lety umístil.
Sirius Black měl výročí úmrtí.

Draco věděl, že může sebe i svého syna vystavit nebezpečí, ale právě pro to, co jim hrozilo, ho tak zoufale potřeboval vidět.
Za těch pět let si spolu vyměnili hodně zpráv, ale nikdy se nesetkali.
Věděl, jak je pro Scorpiuse těžké tajit, že jsou spolu v kontaktu, a nechtěl ho do toho zatahovat víc, než bylo nutné.
Zvlášť, když je Scorpiusovým partnerem Potterův syn.

Draco vystoupal na vrcholek kopce a spatřil synovu štíhlou siluetu.
Rozběhl se a prudký vítr mu cuchal vlasy a šlehal ho do tváří, ale on to nevnímal, běžel... a pak ho chytil a dlouho, dlouho nepustil.

První dvě ztráty utržil velice krátce po sobě. Bylo to, jako by najednou někdo vypnul slunce a vymazal barvy.
Dny byly najednou šedé, temné, stále stejné.
Byl tak zoufale sám. Ti, které by chtěl vidět, už se vrátit nemohli. A ostatní už vidět nechtěl. Ne po tom, co se stalo. Myslel si, že už nemůže být nikdy šťastný.

A pak, za velmi dlouhou dobu, našel ji. A ona našla jeho. Svět se najednou rozsvítil a rozzářil milionem barev.
Byl šťastný. Myslel si, že je nic nerozdělí.

Potom mu ji vzali.

Svět se zbarvil rudě.

A tak si pořídil dlouhý nůž.

Teddy se zhluboka nadechl.

"Septimus Výtrusník byl můj nadřízený u Svatého Munga. Jednou jsem ho viděl s nějakým mužem. Ten člověk měl na ruce Znamení zla a Výtrusník mu ho magicky odstraňoval. Nevím, jak to dokázal, netušil jsem, že je to možné. Ale dostal za to pěkně naditý měšec. Harry, on pomáhal neodsouzeným Smrtijedům skrýt ten největší důkaz!"

Harry byl v šoku.

"Teddy... Proč jsi nic neřekl?"

Teddy vypadal zkroušeně.

"Já to prostě vytěsnil. Už jsem nechtěl další procesy se Smrtijedy, další zlo. V mém světě... ve světě, kde jsem chtěl žít... nic takového neexistovalo. Je mi to tak líto!"