DMD č. 16. pro 16. 4. 2012. Téma: Jak na pevné boky

Toho dne ráno se slečna Ferka dlouho prohlížela v zrcadle.
Zase jsem přibrala, pomyslela si nešťastně. Za chvíli se nebudu Muminkovi vůbec líbit…
„Dobré ráno.“ Muminkova maminka vešla do pokoje, aby – jako každé ráno – vynesla peřiny na sluníčko. Všimla si Ferčina zkroušeného výrazu.
„Copak se stalo?“
„Vypadám jako hroch! Není náhoda, že nás tehdy zavřeli do zoo namísto hrochů. Stačilo, aby se na mě podívali…“ řekla Ferka a teatrálně se zatahala za kůži na bocích.
Muminkova maminka neodpověděla. „Půjdu připravit snídani,“ řekla jen.
Když sešla slečna Ferka do kuchyně, Muminek se na ni usmál.
„Dnes ti to sluší, má drahá.“

AN: Toto drabble bych ráda věnovala všem, kdo mi píšou krásné komenty, za které vůbec nestíhám děkovat. Je chabou náhradou za radost, kterou mi tím působíte :o).
Z vězení ho museli vynést, tak byl slabý. Zhubnul, oblek na něm plandal, v obličeji se zrcadlilo prožité utrpení.
Vilda Bělonožka ztratil v Zamčených dírách váhu i část dřívější starostovské důstojnosti.
Z vězení vyšla sama, tak byla silná. Oblečení i výraz tváře měla naprosto pod kontrolou. Nikdo si nevšiml, že se o deštník opírá víc, než obvykle. Lehce se naklonila nad starostu na nosítkách a tiše řekla: „Konečně je poznat, kde máš pas a kde boky. Opovaž se znovu se začít přejídat, takhle vypadáš k světu“.
Lobelie Pytlíková ze Sáčkova neztratila v Zamčených dírách ani glanc ani svůj ostrý jazyk.

Reklama byla asi jediná příležitost, jak rychle přijít k penězům...
„Ahoj, Jarmilo.“ zahlaholila vesele, jak měla, na úvod.
„Ahoj.“
„Všimla jsem si... Poslední dobou to u tebe a Alíka vypadá při procházce jinak...“
„Ano?“
Na kameru... „Jarmilin pejsek s ní běhá. Navštěvují společně zvěrolékaře, od kterého mají naši speciální stravu Hafikec. A to je kouzlo pevných boků!“
Uf. Zvládla to. Podívala se na režiséra hodotícího její výkon.
Pěnil vzteky...
„Boků? BOKŮ? Mělas říct bobků, huso hloupá! Nejsi schpná, naučit se pár slov? Máš padáka!“
Když pak odcházela, neunikl jí šepot: „Tak reklama na pevné boky? Kolik by to asi dalo..“

Svezli se do křesel.
I když nepotřebovali dýchat, oddechovali jako býci v posledním tažení.
Na světlé kůži se jim vybarvovaly modřiny a podle toho jak blonďák seděl, měl nejspíš zlomených pár žeber. Starší muž na tom nebyl o mnoho lépe. Zakrvácenou košili měl roztrhanou a vedle jeho nohou se válela tyč celá od krve.
„Proč…?“ zamručel neurčitě brunet, zatímco upíjel ze sklenky skotské a rukou téměř namáhavě ukázal na tyč.
„Prý to zpevňuje boky,“ ušklíbl se na něj blonďák berouc mu jeho sklenku.
„Ještě chvíli, Spikeu, a budeš je mít přímo kamenný,“ zavrčel Angel, když si sklenku prudce uzmul zpět.

Pro lidi se smutnýma očima jsem v malých kulatých formičkách napekla čokoládové brownies. Použila jsem na ně svou nejlepší čokoládu, temně hnědou a zrcadlově hladkou, takovou, ve které ještě zůstalo uchované žhavé slunce Yukatanu.
Správné brownies má boky pevné, ale křehké, zatímco srdce zůstává hutně polotekuté. Když se vám zuby zaboří do křupavé, lehce zkaramelizované krustičky, zapomenete na starosti. A jak se na jazyku rozplývá hedvábně krémové jádro, mizí s ním i stesky a trápení. Potom ucítíte hluboké lahodně vášnivé tóny, hořkosladké jako život sám, a duše se rozjásá.
Věřte mi, jestliže zvládnete připravit perfektní brownies, kouzla a čáry nepotřebujete.

Pouze s ním mohla být opravdu sama sebou.
Nasedla na něj a objala jeho boky. Byly dokonalé. Vždycky ji vrtalo hlavou, jak získaly takovou pevnost a tvar. Přejela prsty po jeho kůži a najednou se to stalo. A stejně jako tisíckrát předtím to bylo neuvěřitelné. Zapadli do sebe a jejích já se propojila. Nicolle brnělo celé tělo. Cítila jeho žár, jeho život někde uvnitř sebe a celou její bytostí prostupovala radost. Kůži na kůži, oddaní jeden druhému, vyrazili. Soustředila se jen na daný okamžik. Rozervali svět a nechali ho znovu se spojit. Sami dva.
Jen ona a její milovaný chopper.
*inspirováno vlastními pocity z jízdy

„Chceš-li míti pevné boky, vyhýbej se lovcům s broky,“ zanotoval muž pobaveně a znovu se pod mihotavým světlem petrolejky sklonil nad dámské pozadí.
„Jsi na mě zlý,“ zakňourala majitelka oblin a na stole se zavrtěla. „Jsem zvědavá, nemůžu za to...“ Když řízl, aby jí pinzetou ulehčil od dalšího olova, vykvikla.
„Kdybys nebyla taková Bystrouška, nemusel bych z tebe tak často tahat broky...“ zabručel káravě. „Tak, hotovo.“
Seskočila, aby se mu mohla usadit na klíně. „Stejně to děláš rád, přiznej se.“
Jen si povzdechl a pohladil ji po nazrzlé hlavě.
Když to ztracené lišče bral do chalupy, tohle by ho nenapadlo.

(4k)
„Posilovnu tu máte?“ zeptala se Tali Tornquist po večeři nových kolegů z Valhaly.
„Nepořebujeme,“ spustil Alko, „tvoje tělo se po smrti nemění. Žádné stárnutí, chřadnutí, přibírání ani zranění.“
„Má to tu nevýhodu,“ otevřel Nanuq Nielsen tlamu plnou tuňáka, „že i dobré změny potřebují silnou vůli. Ale jestli chceš, ukážu ti, jak posílit břicho, nohy a hlavně ty tvoje žůžo boky. Dáme si plavecké závody a poražený bude vítězovi týden vařit všechno, na co dostane chuť. Platí?“
Vypadal jako vyložený neplavec, takže si plácli.
Možná se mohl zmínit, že plave velice dobře a hodně toho sní.
Stejně jako každý pořádný lachtanodlak.

Telefony drnčely po celé kanceláři jako divé. Craigovu naivitu barvitě vykreslovalo, že to nečekal. Ano, očekával, že budou volat novináři chtiví pikantností ze zákulisí, aby mohli články patřičně opepřit. Ale že by volal ještě nějaký zákazník?
V tuhle chvíli měl na lince jednu zoufalou zákaznici.
„Pochopte, paní, nemůžeme vám nic dodat. Ředitelka je mrtvá. Zásoby jsou pryč.“
„Aspoň něco vám přece zůstat muselo!“
„I kdyby, je to nebezpečné. Neviděla jste, co se včera dělo po celém Londýně? Rostla by ve vás mimozemská mláďata,“ vytáhl poslední trumf.
„Je mi to fuk. Musím nutně zhubnout. A britští vědci potvrdili, že to funguje!“
------------------------------------------------------------------------------
Děkuju Aries za vnuknutí nápadu o britských vědcích.

Poznámka: Navazuje na Strašidelný dům a Čáry
Evžen cítil, že zlo nabírá sílu, pramínky hrůzy ho už zase obtékaly jako dusivá mlha.
Rychlými jistými čarami vytvářel magický kruh. Snažil se do čarování vložit co nejvíce vlastní energie a postavit tak sílu země jako hráz, aby měl krytá záda i boky.
Nastal střet vůlí. Pomocí pochmurného obsidiánu vzpírajícího se nepřítele nesmlouvavě nutil, ať opustí své útočiště v útrobách domu.
Stálo ho to temnotou zahlcené oči a do krve rozedřené dlaně. Už však věděl, čemu čelí.
Udála se tu jakási křivda, tak strašlivá, že se věčná nenávist otiskla do stěn. Stopa strázně.
Jediná možnost dům očistit je zjednat nápravu.