DMD č. 16. pro 16. 4. 2012. Téma: Jak na pevné boky

Děsné BJB
Applejack se protahovala a chystala se na svůj pravidelný ranní běh kolem sadů.
Rainbow Dash roztáhla křídla, vyklidila oblohu nad Ponyvillem během deseti vteřin a pak se vrhla do nejbližšího rybníka, aby si dala kondiční plavání.
Rarity posnídala misku cereálií, pustila si k mytí nádobí svoji oblíbenou skupinu, která byla zrovna v módě a nožkama podupávala do rytmu.
Pinkie Pie poskakovala po cukrárně a chystala si ingredience na dnešní pečení.
Fluttershy už měla obstarané slepičky, nakrmené králíčky a teď vozila kolem domu na zádech malé ježečky.
A Twilight Sparkle se divila, kde všechny její kamarádky přišly k tak pevným bokům...

Varování: Nejíst, nepít, rating minimálně 15+
V 221B nastala neobvyklá situace. John byl doma sám a nudil se.
Při důkladné prohlídce Sherlockovy ložnice našel několik DVD označených daty.
To, co uviděl, když první vložil do mechaniky, mu vyrazilo dech.
Neznámá, klečící brunetka Sherlockovi přejíždí prsty po stehnech, až se její ruce zastaví na bocích a…
Nechtěl se dívat – nemohl odtrhnout zrak.
Na druhém DVD byla blondýnka a tentokrát se detektivovy tmavé kadeře ztrácely mezi jejími stehny.
Na třetím Sherlock s mužem…
Vtom se detektiv zjevil Johnovi za zády. Doktor leknutím vyskočil.
Sherlock ho uklidnil úsměvem: „Chceš se na něco zeptat, Johne?“
„Proč…?“
„Byl to vědecký výzkum.“
A/N: Nejsem s tím spokojená, budu to muset v budoucnu přepsat...100 slov je málo.

Arwen nešťastně stála před zrcadlem. „Na co je nesmrtelnost, když si musím hlídat jídelníček,“ vzdychala tiše, „s takovými boky nemůžu na žádnou korunovaci jít.“
Jako na zavolanou se otevřely dveře pokoje a s potutelnými úsměvy se objevili její bratři. „Arwen, drahá, přivezli jsme ti dárek,“ zatrylkoval Elladan. „Až od trpaslíků ze Železných hor!“ přizvukoval Elrohir. Arwen nejistě přešlápla, vtípky svých bratrů většinou nechápala.
„KORZEET!“ vykřikla oba elfové najednou, a než se stihla Arwen vzpamatovat, začali na ni navlékat kosticovou konstrukci.
„Tak?“
„Hmm, nevypadá to špatně,“ pokývla Arwen hlavou a nakrucovala se, aby viděla náhle zpevněné tělo.
Mám ráda své bratry...

Nejméně 15+
Věnováno Justince a všem, co mají rádi Emmeta
Po intenzivním běhu na páse: „Čaute kluci.“ přemístil se na volnou plochu, kde čekala skupinka začátečníků. „Ahoj, já jsem Emmet. Dneska si ukážeme, jak si zpevnit boky a zadek. Položíme se na záda, pokrčíme nohy a mírně je roztáhneme, boky šoupneme nahoru, báječné, a držíme. A dolů a zase nahorů. Lehneme si na bok, a pomalinku zvedáme vrchní nohu, zatnutý zadeček á vydržíme. Pomaličku dolů. Na druhou stranu, horní noha jde nahoru, kmitáme a dolů. A na břicho, mimochodem moje oblíbená pozice, vtáhnout břicho a zvedáme pravou ruku a levou nohu, vydržíme a dolů a prohodíme, pevné bříško a zadeček-“

Poznámka 1: Snad se vejdu do tématu...
Vztekal se. A hodně. Ale nevydal ani hlásku.
To na něm bylo nejděsivější. Vlastně na nich všech.
Jen málo lidí s nimi chtělo pracovat. Ona ano.
Teď měla co dělat.
Snažil se hodit velkým odpadkovým košem.
Kdo by čekal, že půjde jen tak zvednout?
Zařvala na něj.
Nezklidnil se, nezareagoval.
Tohle po dobrém prostě nepůjde.
Skočila k němu.
Chytila ho zezadu a tiskla k sobě.
Nakopl ji.
Zaúpěla, ale nepustila ho.
Dostala ho na zem.
Teď už ho zvládne.
Byly chvíle, kdy osobní asistence nízkofunkčním autistům rozhodně cvičila celé tělo.
A lidi kolem si zatím šeptali něco o zbytečném násilí.
Poznámka 2: Inspirováno historkami asistentů
Poznámky 3 a 4: I kdyby se někdo nechytal, googlit asi umíme všichni. Přesto pár slov mimo příběh: Nízkofunkční autisti samozřejmě nejsou jen agresivní, ale když už záchvat agrese mají, můžete je víceméně přeprat. Nebo vyklidit okolí a doufat, že to časem nebude tak zlé - což se za určitých okolností dělá blbě.
Co tichosti se týče, existují i tací, kteří se zvukově projevují (byť ne řečí), ale spousta se jich skutečně neprojevuje vůbec.

A/N: Volné pokračování drabble Překvapivé zjištění.
Jak to ten chlap sakra dělá? Přemýšlela Hermiona Grangerová trochu rozladěně, když připravovala přísady na vlkodlačí lektvar.
Nebylo fér, aby nějaký muž měl takovýhle zadek, nohy, boky, břicho, prostě všechno. Ona musela každé ráno hodinu šlapat na rotopedu a obloukem se vyhýbat rychlému občerstvení, aby pořád oblékla velikost 36.
Navíc ji jeho tělo rozptylovalo v pracovní době. Prostě musela přemýšlet o tom, jestli si udržuje postavu cvičením, dietou, tancem nebo sexem. A pak musela přemýšlet o tom, jak vypadá nahý a jaký je v posteli.
Což s mistrem nitrozpytu v jedné laboratoři byl dost dobrý způsob, jak umřít ošklivou smrtí.

„Ehm… Jacku…“
Už když Jacka pozval, aby s ním znovu cestoval v TARDIS, měl něco podobného očekávat. Ostatně… byl to Jack.
„Ano, Doktore?“
„Proč se svlékáš?“ vyhrkl Doktor s pohledem stále zarytě přilepeným na stropě.
„Není to očividné?“
„Není. Alespoň ne mně,“ opáčil Doktor. „Jacku, poslyš…“
„No tak,“ nenechal ho domluvit Jack. „Hele, podívej se na to takto. Potřebuješ vytvarovat boky a toto je ten nejpříjemnější způsob, jaký znám. Běhání samotné všechnu práci neudělá.“
„Na mých bocích není nic špatného!“ Zapomněl rázem Doktor na předchozí téma.
Jack se pousmál, přešel blíž a objal Doktora kolem pasu. „Mohu se přesvědčit osobně?“

Pozor, BJB! :)
Jak Honza ke štěstí přišel, Jak Krteček ke kalhotkám přišel, Jak přišel sedláček do nebe, Jak šlo vejce na vandrovku, Jak se budí princezny, Jak se sedlák se selkou ulakomili, Jak Trautenberk chtěl peříčko z Krakonošovy sojky… Povzdechl si. S trochou fantazie by to mohly být pohádky pro dospělé, ale nejsou. Bydlí tu malý bráška. Prstem dál přejížděl po titulech. Jak na pevné boky. Mamka začala cvičit…
„Nic tu není,“ zavolal zklamaně. „Leda by ses chtěl dívat na pohádku nebo si zacvičit a zpevnit si boky...“
Z vedlejšího pokoje se ozve tlumený smích. „To bych chtěl. Ale tu televizi vypni.“

Byla jsem v Aldormě zhruba půl roku, když jsem měla pocit, že nevím, proč tam ještě jsem. Všechno fungovalo skoro normálně, vztahy byly relativně dobré, jen já jsem měla ve svém srdci zmatek.
A ten kdo to všechno zavinil, se mi nechtěl ukázat. Vím, že vidět draka je věc vzácná, a to i v Aldormě, která v draky věří. A to jsem toužila s ním pouze mluvit. Nebylo by špatné se proletět na jeho hřbetu, jak se o tom psalo ve fantasy knížkách. Představa, jak bych ho nohama stiskla kolem pevných boků, mě rozesmála. Tak velkou roznožku bych asi nezvládla.

Poznámka: Já ji už nechtěl vytahovat, ale to téma.
Glorie byla přesně ten typ, který Minerva nesnášela. Husička, která neměla mozek, nebo ho nepoužívala. A byla hezká.
Dcera starosty, která před válkou dostávala od příbuzných z Londýna oblečení podle nejnovější módy, která si zvýraznila rty, když se šla projít do lesa, nastavovala Minervě zrcadlo.
Glorie představovala všechno, co Minerva neměla. Živelnost, veselost, bezstarostnost, vyzývavost, velká prsa, oslnivý úsměv, dlouhé nohy.
Minerva nad to mohla být povznesená, jak chtěl, jenže jí bylo patnáct a přes veškerý kouzelnický talent nevěděla, jak zvýraznit oči, nebo pevné boky, jak přinutit kluky, aby si jí všímali, tak jako Glorie. Přistihla se, že jí závidí.