Čokoláda

Kdesi ve Francii leží malé městečko Lansquenet. V jedné z jeho ulic stojí tajemný obchod. Vývěsní štít hlásá, že se jedná o čokoládovnu.
Když člověk vejde dovnitř okamžitě jej ovane vůně kakaových bobů, karamelu a jakéhosi cizokrajného koření. Na dlouhém pultu jsou vyrovnány všechny možné druhy bonbónů a pralinek. Jsou zde čokoládové lanýže, figurky a bonboniéry, kakaové kuličky, dorty, dortíky, i docela malinké koláčky. Samozřejmě nechybí ani samotné čokoládové tabulky, s všemi možnými příchutěmi. Jsou zde mandle a oříšky v čokoládě, fondán, marcipanové, kokosové i karamelové cukrovinky, čokoládové věnečky a další dobroty. A ty všechny pobízeljí sladkými hlasy :"Ochutnej nás!"

Vybalila jsem z truhličky svůj poklad: oprýskané plechové formičky, místy už zčernalé patinou, ale lesklé v místech, kde se jich s láskou dotýkaly neznámé ruce. Rozehřála jsem čokoládu a nechala z ní zatuhnout figurky sýkorek a lelků. Ráno jsem je zabalila do krabiček a chtěla je prodávat  na váhu.
Kolem desáté cinkl zvonek a vstoupil Cikán.
Přišel si pro mou odpověď. Odjedeme s ním?
„Maman to všechno zvážila,“ vyhrkla Anouk než stačil promluvit.
Zasmál se, ale pohled, který na mě upřel, byl vážný.
„A já to sečetla!“ zářila pýchou.
Přes tvář mu přelétl zmatek. Anouk vyprskla. Rozesmáli  jsme se všichni.