Svezli se do křesel.
I když nepotřebovali dýchat, oddechovali jako býci v posledním tažení.
Na světlé kůži se jim vybarvovaly modřiny a podle toho jak blonďák seděl, měl nejspíš zlomených pár žeber. Starší muž na tom nebyl o mnoho lépe. Zakrvácenou košili měl roztrhanou a vedle jeho nohou se válela tyč celá od krve.
„Proč…?“ zamručel neurčitě brunet, zatímco upíjel ze sklenky skotské a rukou téměř namáhavě ukázal na tyč.
„Prý to zpevňuje boky,“ ušklíbl se na něj blonďák berouc mu jeho sklenku.
„Ještě chvíli, Spikeu, a budeš je mít přímo kamenný,“ zavrčel Angel, když si sklenku prudce uzmul zpět.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit