DMD č. 4. pro 4. 4. 2023. Téma: Umučená mučenka

Když jsem byla malá, mívali jsme doma mučenku. Maminka ji pěstovala roky. Pamatuji si něžné narůžovělé květy, které jsem, jakmile jsem na ně dosáhla, vždycky otrhala a snědla. Což jsem asi neměla, protože nechat dítě jíst pokojovky není úplně ideální, že ne? Nakonec mučenka skončila na kompostu, jelikož jsme ji evidentně umučili. Myslím, že to definovalo můj vztah k rostlinám stejně, jako nepřítomnost mamky definovala můj vztah k dětem. Neberu to špatně, s babičkou to bylo fajn, než přišel Alzheimer. A mamka holt musela chodit do práce. Jen si tak nějak říkám, že jsem po někom to zlomatčení zdědit musela.

„Tak, Ellie, co si myslíš, co byla zač?“ Obrátil se Alex na Ellie dojídající jeden z jeho sendvičů.

„Nevím, vždyť já ji ještě ani pořádně neviděla.“

„No myslím, zda to byla zhrzená milenka dělající problémy, žárlivá manželka, schizofrenní mužatka, umučená mučenka, sadistická učitelka, prodejná tanečnice, defraudující úřednice“ chrlil ze sebe Alex.

Ellie jen pokrčila rameny. „Jdu se na ni mrknout, pak si něco tipnu a pak tě zmučím ty sadistický vyšetřovateli,“ usmála se na něj a vyrazila prohlédnout tělo.

Blondýnka, jejího věku, nepěkně potlučená a rozsekaná k tomu. Podívala se pozorněji a polil ji studený pot. Vždyť ona ji znala.

Jakmile vystoupil z výtahu, Sirius už na něj čekal. Vtiskl mu do zmrzlých dlaní hrneček horkého čaje a doprovodil ho na prázdný lékařský pokoj. Tam ho přimáčkl ke kuchyňské lince a objal kolem pasu.
„Musíš bejt zmrzlej jak tulení hovno. Co tě to proboha napadlo, vyrazit s leteckou záchrankou? Myslel jsem, že lítání nesnášíš. Že se ti ve vrtulníku dělá špatně. Neblinkal jsi? Máš barvu jako sterilovanej hrášek.“
„Můžeš držet klapačku a vysvětlit mi, proč ten čaj chutná jako multivitamin?“
„Promiň, zlato. V ledničce už byla jenom maracuja.“
„Tak jsi ji tam prostě vymačkal…“
„Měl jsem ji nakrájet na plátky?“

„Mamí, můžu utrhnout ty modré kytičky, abychom si je daly do vlasů?”
Teta okopává záhony, nebo možná vaří, těžko říct. Nic netušíc svolí, spokojená, že si holčičky hezky hrajou.
Zahrádka není velká, ale květin je v ní přehršel. Snad myslela plamének, snad povíjnici. Nebo barvínek? Někde možná rostou pomněnky. To všechno je skoro plevel, pár květů chybět nebude.
Vrací se v myšlenkách do svého dětství. Sama se zdobila květinami a hrála si na víly, elfy, zachránce lesa, princezny, dobrodruhy…
Holčičky se hrnou do chaloupky, natěšené na svačinu.
O tetu se pokouší infarkt.
„Tahle kytka není modrá!”
A rozhodně ne plevel.

The threat of torture was no idle one. The twisted snarl on Robin's face at his demands for a confession was animalistic, betraying his rage. The outlaw would have his due, his answers - and after that, would that be his justification to be judge and executioner, as well?

His passion was evident - his desire to do right by a King whose passions did not lie with tending to his kingdom - spilling English blood in foreign lands, instead. Robin's inability to justify it was clear in his anger at Guy...

It pleased Guy, to see that his barbs had borne fruit.

Otáčela mučenku mezi prsty a snažila se nezaobírat tíživými myšlenkami. Krásná květina se točila v barevném víru sem a tam a hypnotizovala její pohled.
Druhou rukou chránila prázdný podbřišek. Bylo to nevědomé gesto, které ženské tělo i za ta staletí ještě nezapomnělo.
Ztratily naději. Ona i ostatní ženy, které toužily po mateřském naplnění.
Nechtěla myslet na to malé, které mělo za pár týdnů zaplnit jejich dům zvuky rodinného štěstí. Nechtěla myslet na ty malé prstíky, které by ji stiskly a daly jí pocit, že je máma. Konečně.
Grace si ztěžka povzdechla. Vstala.
Mučenka v její ruce ochabla – stonek se rozlomil.

Tých dvoch našli pri vchode do tunela, potácajúcich sa od jednej koľaji k druhej. Na verejnosť to ešte nepresiaklo, a keď Filip počúval doktorov výklad, chápal, prečo by ani nemalo.
"Takže, keď to skrátim." Prerušil prúd odborných výrazov. "Netušíte, čo sa im stalo, ale majú halucinácie, horúčky, zreničky v tvare umučeného kvetu mučenky a keď sa vám do nich podarilo vraziť sedatíva, jeden opakoval "hmla" a druhý šeptal "utečte", chápem to správne?"
Doktor nenadšenene prikývol.
"A čo chcete odo mňa?"
"Napadlo nás.." povedal neochotne.. "či by ste...teda vaša žena.."
No jasne, pomyslel si Filip. Šamanka Imaí sa zrazu hodí...

Mučenku do hrnku přidávám, horkou vodou ji zalívam, s myšlenkou, že jednou proti tobě budu stát. Ne, nesmí to tak být. Jak bych sama se sebou mohla žít? Že smrtijedovi jsem lásku dala, svoje srdce zaprodala...
Mučenku do šálku přidávám, horkou vodu přilívám, mysl snad rozjasnit dokáže. Úzkost zažene, ale střípky nejistoty z duše nikdy nesmaže. A kdo jsi ty? Copak na tom záleží? Nikomu se nedá věřit, ani tobě, ani jí...
Mučenku do čajové konve přidávám, vodou zalívam, zlé myšlenky jsou pryč. Šrámy na duši stále mám, svou mysl proklínám... jak naivní dokáže být? Kolik lží ještě dokážu skrýt?

Slunce zapadlo. Počítám vycházející hvězdy.
Spí. To nejdokonalejší stvoření ze všech.
Pět minut.
Zpívám. Houpu. Krmím.
Hodiny.
Spí. Ten nádherný tvor z mého těla a z mojí krve.
Pět minut.
Hladím. Nosím. Dávám pít.
Hodiny.
Spí. Ve světle měsíce je vidět jak se ze sna usmívá.
Pět minut.
Nesoustředím se. Klopýtám. Zoufám si.
Hodiny.
Spí. Bez dechu čekám. Doufám.
Vítězství!
Posadím se na postel. Zírám z okna na probouzející se východní obzor.
Není to důležité, ale nemůžu si vzpomenout jak se jmenuju.
Podle nějaké kytky?
Fuchsie? Fikus? Mučenka?
“Přestaň se vrtět Růžo,” zamrmlá to z druhé poloviny postele, “budíš mě.”

Nick Carter seděl spoutaný na židli. Zahradník se nad ním tyčil s květináčem v ruce a zlomyslně se pochechtával.

"Tohle je tvůj konec, čmuchale! Tahle malá květinka ti ještě dá pořádně zabrat. Její plody, které ti moji špehové podstrčili do jídla, způsobují nesnesitelné bolesti a dokáží člověka doslova umučit k smrti!"

Nick zkroutil tvář do bolestivé grimasy. "Je vidět, že se neštítíš ničeho. A jak se jmenuje nový plod tvé odporné mysli?"

Na to se Zahradník zatvářil rozpačitě. Nakonec tiše zamumlal: "Mučenka... umučená."

Nastalo ticho.

Nick si povzdechl. "Nechám to pak v románu přepsat. Takhle bys byl všem pro smích."