Adéla ještě nevečeřela

Zahradník přejížděl smyčcem po strunách houslích, ale stále to nebylo ono. Thunbergie alata, která měla podle plánu zapálit doutník, nepohla ani lístkem.

"Možná by je to chtělo trochu doladit," radil snaživě poskok.

"Hleď si svého!" utrhl se na něj Zahradník.

"Třeba není dost namazaný smyčec," pokračoval poskok, který se podle všeho nedokázal naladit na náladu v místnosti. Otevřel ústa, ale místo rady z nich vyletělo vyjeknutí, když mu smyčec dopadl na záda.

Vyjeknutí to bylo překvapivě harmonické.

"Mně připadá, že smyčec je naprosto v pořádku," řekl Zahradník, když se k němu thunbergie povzbuzená melodickými výkřiky konečně naklonila se zapálenou sirkou.

"Komisaři! Nějaké novinky?"

Komisař Ledvina se neúspěšně pokusil zakrýt polední svačinku. "Vůbec nic. Po psovi i kytce jakoby se zem slehla."

"A jiné podezřelé případy?"

"Kriminální živly jsou klidný jako beránci. Jenom nějaký stařence někdo uřízl ucho."

Nick povytáhl obočí. "Jak to myslíte, "uřízl ucho"?"

***

Hůl Ruperta von Kratzmara zaúpěla námahou, když znovu dopadla na záda nebohého poskoka.

"To mám z toho, že pracuji s takovými zabedněnci! Babský ucho! Kdo to kdy viděl! A teď táhni a koukej přinýst tu šalvěj!"

Zahradník vzal s povzdechem do ruky zakrvácené ucho. Šalvěj přeslenitou sice nedostal, ale aspoň bude mít Adéla něco k svačině.

Nick Carter seděl spoutaný na židli. Zahradník se nad ním tyčil s květináčem v ruce a zlomyslně se pochechtával.

"Tohle je tvůj konec, čmuchale! Tahle malá květinka ti ještě dá pořádně zabrat. Její plody, které ti moji špehové podstrčili do jídla, způsobují nesnesitelné bolesti a dokáží člověka doslova umučit k smrti!"

Nick zkroutil tvář do bolestivé grimasy. "Je vidět, že se neštítíš ničeho. A jak se jmenuje nový plod tvé odporné mysli?"

Na to se Zahradník zatvářil rozpačitě. Nakonec tiše zamumlal: "Mučenka... umučená."

Nastalo ticho.

Nick si povzdechl. "Nechám to pak v románu přepsat. Takhle bys byl všem pro smích."

Na okamžik se zasnil a dovolil si představovat si, jak by jeho život mohl vypadat, kdyby se nezasvětil boji proti zločinu.

Viděl se sedět v zahradě na dvojlehátku, obklopen růžovými keři, cítil jejich omamnou vůni. Představoval si, jak se k němu blíží ten krásný zjev se svou hedvábnou síťkou na motýly a na rameni jí sedí babočka síťkovaná. Přišla k němu blíž, motýl zatřepetal jemnými křídly a vznesl se k modrému nebi. Milovaná pak usedla vedle něj do lenošky a něžně se přivinula k jeho paži.
Jako ten motýl se třepetaly Květuščiny řasy, když ji líbal na její růžové rtíky.

Hrabě von Kracmar se plácal po hrudi a zubil se jako napchaný lišák právě ulovenou slepicí.
"Dostal jsem vás, vy šmíráku a čmuchale. Teď vás povečeří moje Adéla." Párkrát se zakuckal a pak mávl na svého šibalského pomocníka. Ten na povel nastavil jehlu gramofonu na desku. Začala hrát Mozartovu ukolébavku.

Květina ožila a začala se natahovat pro svázaného Mr. Cartera. Komisař Ledvina se naklonil ke společníkovi a zašeptal: "Ještě tam budem a odhalíme to tajemství."
Mr. Carter oponoval: "Jaké tajemství, živi nevylezeme." Pan komisař se slabě uchechtl: "Kdepak apetyt, mám extra černý pepř pro každý případ v náprsence." Kolegovi svitlo.

Dobrý den, pane Cartere. Nejprve bych vám rád poděkoval, že jste svolil k rozhovoru pro Malostranský večerník.
Je mi potěšením.
Naši čtenáři by se rádi dozvěděli více o tom, jak jste vypátral vraha baronky von Altenburg.
Vraha prozradilo bláto na botách. Analýza půdy je novinkou na poli moderní kriminalistiky.
Tím ale vaše práce neskončila, že? Městem kolují zvěsti o zběsilé honičce fiakry.
V tom máte pravdu. Díky komisaři Ledvinovi a jeho znalosti města se však vraha podařilo dostihnout. Teď již Kozel čeká na soud.
Kozel? Myslel jsem, že vrahem byl Zahradník.
Byl to zahradník, ale jmenoval se Kozel. Josef Kozel.

Evropa je v rozkladu, pomyslel si znechuceně slavný detektiv.
Jak tady vůbec může cokoliv fungovat? Jak může policie vyřešit nějaký zločin? O pomůckách nezbytných pro moderního kriminalistu zde nemají ani ponětí.
Třeba Album mezinárodních zločinců.
Přenosná chemická laboratoř.
Nenápadně balený dynamit.
A ty způsoby! Zdejší policie ani nezná box či karate.
Přes veškerý důvtip a užívání nejpokrokovějších vyšetřovacích metod a technických vynálezů z civilizovaného Nového světa Zahradník stále uniká. Na balón, v jehož koši prchá, zamíří neporazitelný detektiv solární ručnici.
Zbraň nefunguje.
Starý komisař za pomoci jakéhosi zvláštního nástroje z klacku a gumy vystřelil na balón nůž.
Primitivní, ale účinné.