DMD č. 4. pro 4. 4. 2023. Téma: Umučená mučenka

Když Monitor dorazil na Randon, nebylo po separatistech ani stopy. Osk Squad však dle plánu přistála v hlavním městě, a to nikoliv sama, nýbrž v doprovodu generálovy učednice, komandérky Zhar. Vše šlo hladce až do chvíle, kdy vešli do baru.
„K Sithu, takový masakr,“ zhrozila se a klony tím trochu zaskočila. „Takhle ji mučit, že jim není stydno.“
Na baru leželo to divné ovoce, které viděli v lekci o Rylothu, oloupané, nakrájené, nic víc.
„Komandére?“ šeptl nenápadně zmatený RC-7473.
„Copak neví, že se do koktejlů dává se slupkou?“
V tu chvíli jim seplo, že komandér je vlastně z Rylothu taky.

Byla to nejkrásnější squaw, když přišel k jejímu kmeni, nedostudovaný flanďák, greenhorn, jehně. Smála se, když na květu mučenky vysvětloval Spasitele. „Tvůj Bůh je ospalý Bůh, žije v ospalé květině“, řekla a pak ji svému muži namíchala společně s kozlíkem a byla s ním a pod ním a on byl v ní.
Když chtěla odtáhnout se svým lidem a nechat ho jeho Bohu a smála se jeho údivu, sevřel jí krk a držel, dokud se smát nepřestala. Ztratil ji, pak ztratil Spasitele a nakonec sám sebe a ustlal si na kolejích.
Nikdy už neucítí mučenkovou vůni. Jen kouř Mrtvýho vlaku.

Vážený pane,

za podporu vaší potravinové banky jsme velmi vděční, žádám pouze o určitou uvážlivost při výběru. Stále váhám, zda ty bedny perníku byly z vaší strany pouze přešlap, nebo čirá zlomyslnost, ale Ježibabu jsme od té doby neviděli, a dokonce i Otesánek ty plastové obaly dojídal pouze s krajním odporem. Zásilka tropického ovoce byla, uznávám, lepší volbou, avšak –

Hysterický řev mě donutil vzhlédnout od psaní a uzřít Voldemorta, jak vztekle máchá nohou od židle.
"Já ti dám mučenku, chcípáku! Crucio, slyšíš!"
Nechám to zkvasit, rozhodl jsem se pevně. To je jediná rozumná věc, co se s tím dá dělat.

Hákovitý nos měl zabořený do učebnice lektvarů, využil přestávky po proběhnuté hodině. Chtěl se ujistit, že si správně pamatuje probranou látku. Nerad knihu uklidil, když byli na hodině bylinkářství, společně s Nebelvírem.
„Srabus už vnímá.“
Ignoroval Blackův hlas.
„Ticho, tam vzadu!“ rázný hlas profesorky utnul další komentáře. „Dnes budeme probírat mučenku…“

Zády vrazil do regálu ve skladu přísad. Vydechl, rty druhého muže se přisály na jeho krk.
„Siriusi…“
Pohyb ruky, zavadění o sklenici.
Odtrhli se, zaskočení záplavou skla a sušených květů.
„Co to je?“
„Mučenka…“
„Umučená mučenka, usušená chudinka. Usušils ji sám? Mučiteli?“ škádlivě.
„Jistě, že ano.“
Sirius se rozesmál.

Na zahradě na venku
zasadil jsem mučenku.
Zaléval ji, hojně hnojil,
s málem bych se nespokojil.
Vodu jsem jí dopřál denně,
péče víc než vlastní ženě,
přitom už se viděl v cíli.

Doufal jsem že za péči,
plody se mi odvděčí,
sladkými jak plástev medu.
Slovy popsat nedovedu,
trpké svoje zklamání.
K pláči mě to dohání,
co mé oči objevily.

Že mučenka mou starost denní,
zdaleka tak nedocení,
odhalil jsem znenadání.
Místo bujné byliny
s mnoha květy pestrými
rostlina se k zemi sklání.

Příliš vody, tepla málo,
co se stalo, to se stalo.
Pro příště mám poučení
pěstitelství snadné není.

„Pornstar Martini, prosím,“ objedná si muž v sytě modrém trojdílném obleku. Ta barva mu skvěle pasuje k vlasům. A k červenajícím tvářím. A...
Ed se vytrhne z okukování zákazníka: „Budu potřebovat profesní průkaz.“
Jo, dokáže zrudnout ještě víc.
„Ale já ne... My... prohrál sázku...“ koktá blondýn a těká očima, jako by se chystal dát na útěk.
„Izzy,“ houkne Ed, „jednu marakuju.“
„V klidu,“ pokračuje pak, „prostě jsi na vanilku.“
Z kuchyně zazní zuřivé zvuky, jako když si vzteklý teriér vyřizuje účty s tropickým ovocem.
„Marakuja došla,“ ozve se potom.
„Takže Sex on the Beach?“ mrkne Ed na svoji dnešní známost.

"Ženský rod tvoříme nejčastěji pomocí přípony 'ka'." Profesor Parkhill přistoupil k tabuli a krasopisně zapsal dvojici:
Učitel - učitelka.
Žáci hbitě přidávali další příklady. Pak se to ale zvrtlo.
"Muš - muška," vykřikl Span Pinsky.
"Žena od muže neni moucha!" zaprotestovala slečna Tarnovska.
"Myslel masař - masařka," zastal se spolužáka pan Bloom.
"Neřiká se masař, ale řeznik!"

"Taky mám slova," překřičel všeobecný ruch pan Kaplan, "krásný, vznešený slova: Mučen - mučenka."
"Takový slova neexcitujou!" rozzlobil se pan Trabish.
"Máte štěstí, že vy nevíte," pokýval shovívavě pan Kaplan, "ale excitujou. Těch umučených mučenek u nás v Polsku!"

"Oj!" vzlykla slečna Moskowitz: znělo to jako Ámen.

Georges Bataille byl francouzský esejista, spisovatel a myslitel, i když během své doby byl známý spíše jako autor extrémně podrobné pornografie. Za dob války založil protinacistickou organizaci Acéphale. Organizace byla inspirována tajnými spolky v Africe. Měla být hluboce rituální a mít přísná pravidla. Její členové se setkávali v noci, v lese pod bleskem roztříštěným dubem při světle přinesených pochodní. Aby se připravili na těžkosti boje s nacisty, mělo být součástí rituálu i mučení a lidské oběti. Setkali se však s neobvyklým problémem. Všichni účastníci setkání souhlasili s tím, aby byli mučeni či obětováni, ale nikdo nechtěl nikoho mučit a obětovat.

Byli pryč...

Ze dne na den a oba byli pryč...

Její matka a otec byli po smrti. Vinila se za jejich smrt. Vždyť ten den co se to stalo je poprosila, aby jí dovezli nějaké ty věci, které zapomněla doma. Až ve škole se z Denního věštce dozvěděla o jejich smrti.

Bylo jí šestnáct, ona i její mladší sestra byly nuceny odjet do Ameriky. Ani pohřbu se zúčastnit nemohli. Srdce ji bolelo. Byla na dně a výčitky ji mučili za živa. Nebýt její mladší sestry, o kterou se snažila postarat a uchránit od bolesti z jejich smrti, nebyla by tady.

Na jazyku ešte cítim chuť marakuje zo sna a pred očami sa objavujú záblesky krásnych obrovských kvetov s bielymi okvetnými lístkami, vnútornou modrou „korunkou“. Netuším, ako dlho tu pobudnem, tak túžim narušiť belobu stien kvetmi. Bude tu útulnejšie. K dispozícii mám len červenú farbu a chvíľu trvá, kým sa k nej dostanem. S uspokojením si do nej namáčam prsty, začínam maľovať. Naposledy som maľovala s neterkami. Steny bytu potom žiarili všetkými farbami. Kým neprišli tváre. Prichádzajú i teraz, spolu s hlasmi. Prinášajú mi únavu na viečka. Premýšľam, či neublížia mojím kvetom, ktoré už nevidím, keď si líham do lepkavej červene.