DMD č. 24. pro 24. 4. 2023. Téma: Omyly moderní drezury

"To byl fakt blbej nápad."

Sen se zamračil. Opravdu se nejspíš jinak tvářit neumí, pomyslel si John Constantine.

"Tak znovu. Z nějakého důvodu ses rozhodl, že je výborný nápad snažit se vycvičit jednorožce a kentaury, aby snílky vozili po tvé říši? Vůbec tě nenapadlo, že podobné omyly moderní drezúry mohou mít takovéto následky?" povytáhl John obočí, když pohlédl na potlučené lidi válející se po zemi.

Sen našpulil rty. "Constantine... pomůžeš mi ty kentaury a jednorožce pochytat anebo ne?"

"Co mi dáš, když ti pomůžu?"

"Co chceš?"

"Polibek."

"Jak si přeješ."

"Hyjá!" vrhl se na ně John.

Sen se jen ušklíbl.

„Proč nás ve škole neučí, jak držet správně hůlku?” zeptal se Harry stařičkého hůlkaře.
Ten si povzdychl. „Protože se otec pohádal s Dippetem.”
„Takže Ollivanderovi mají problém s řediteli běžně?”
„Bohužel. Pokud si dobře vzpomínám, Dippet měl problém s obstarožními a staletími ověřenými postupy. Když chtěl otec vysvětlit, jak má teda určit tok magie, Dippet mu řekl, že na to žáci přijdou přirozeně sami a vyrazil s ním dveře.”
„To je ale kravina.”
„Já to vím, ty to víš, ale co se dá dělat.”
„Mohli bychom dělat kurzy.”
Usmál se na něj. „Rád vím, že bude obchod v dobrých rukách.”

“Teda Marie, já zírám. Jak se ti to povedlo?”
Dvě ženy seděly v křesílkách a popíjely kávičku. Kolem nich panáčkoval muž s tácem naložených zákusky.
“Úžasná věc, nebudeš mi věřit. Koupila jsem nějaké CD s hypnotickou hudbou, která tady Ňufíčkovi,” žena ukázala na pudlíka na klíně. “Měla mu pomoci s výcvikem. Pustila jsem mu to, když spinkal v pelíšku. No a Josef spal ve vedlejší místnosti. Teď mě poslechne na slovo, viď Pepo?”
“Ano, madam! Budete si přát?”
Manželka mu hodila suchar a on ho v letu chytil do úst.
“Marie, a myslíš, že bych si to CD mohla půjčit?”

Fae chvíli pozorovala zmatený pohyb nepřátel. Evidentně měli přístup do všech šifrovaných kanálů v síti. "Zajímavé." pomyslela si. Ona sama zatím měla backdoory tak sotva do pětiny.
Tohle je ideální příležitost se zkusit dostat do DMZ. Schovala se do méně nápadné části sítě. Jeden netrunner jí byl v patách. Ideální situace. Přeskočila na zarušený nešifrovaný spoj. Netrunner za ní.
Naznačila mu, že se snaží do DMZ projít, ale místo toho se schovala v bordelu, co do sítě šel z venku a sledovala jej. Na nešifrované vrstvě bylo triviální odchytit heslo. Počkala pár desítek vteřin a vyrazila do DMZ za ním.

Starý muž se zamyšleně zahleděl před sebe. „Už je to dávno.“
Reportér přikývl. „Ano, ale stejně… rád bych to slyšel.“
„Byl jsem známý krotitel. Jakékoli zvíře jsem dokázal zvládnout, aby dělalo, co chci. Nikdy jsem neměl problémy. Až ten poslední…“ Odmlčel se.
„Poslouchám vás,“ řekl reportér.
„Myslel jsem, že to udělám jako vždy. Svýma osvědčenýma metodama. Ale on… Začal vzdorovat. Nechtěl mě poslouchat. Přitvrdil jsem, nemohl jsem připustit, aby nade mnou zvítězil. Stala se z toho posedlost, můj jediný cíl. Zkrotit ho.“
Pak se zahleděl na reportéra: „Výsledek vidíte. Zvítězil on.“ Stočil zrak na své nehybné nohy v kolečkovém křesle.

Při návštěvách Harryho u Dursleyových si Dahlia povšimla podivné jizvy na jeho ruce.
„Od čeho má tvůj táta tu jizvu, jakoby tam měl napsáno Nesmím vykládat lži?“
„On o tom nerad mluví,“ odpověděla Lilly, „ale stalo se to v Bradavicích, když tam učila Umbridgeová. Ta prohlásila, že si táta vymýšlí, když tvrdí, že se Voldemort vrátil, a tak musel psát krvavým brkem, že nesmí vykládat lži.“
„Co je to krvavý brk?“ vyděsila se Dahlia.
„Péro, co místo inkoustu z tebe vysává krev jako upír. Jsou zakázané, ale ta babice si jedno pořídila, protože si myslela, že bradavické tresty jsou mírné.“

To že je žena, neznamená, že nemá mozek, že je dobrá jen na to, aby poslouchala a posluhovala mužům.

Doba se změnila, konečně! Teď má příležitost ukázat svoje schopnosti, svoje nadání. Teď může ukázat, že se ženy vyrovnají mužům, dokonce je leckdy předčí.

Je to úžasné dobrodružství být průkopnicí, kolonizátorkou, prošlapat cestu těm, kdo přijdou po ní. Něco jako doktor Sweizer v Lambaréne. Kolik dobrého může udělat pro ty chudáky.

Je to čest a velká zodpovědnost, být součástí něčeho velkého a důležitého, být při tom, když se tvoří nová Evropa.

Udělá všechno pro to, aby na ni byl Vůdce hrdý!

Milovala ho.
Věděla, že to v jejich postavení znamenalo málo.
Měla se stát trofejí pro příznivce svého otce, tak jako její sestra.
Nakonec ji otec použil jako návnadu - zázrakem tím získala toho, kterého chtěla.
Navzdory výchově zmaří otcův plán, a svému muži zachrání život pomocí k útěku.
Otec ji ve zlosti provdá za jiného.
Ten miluje ji.
Když si pro ni král vyhnanců pošle, její nový muž ji opláče.
Někdejší milovaný ji použije jako stupínek k legitimizaci svého nároku na trůn.
Už ne jediná, ale jedna z harému.
V hořkosti zklamání mu vyčte, když tančí jako blázen.
Nakonec zemře bezdětná.

Po masivních protestech koňskoprávních aktivistů byla nedávno rozvolněna pravidla pro sportovní drezuru. Na letošní olympiádu se tak poprvé v historii mohou kvalifikovat dvojice soutěžících, v nichž tím, který podstupuje výcvik, nemusí být kůň.

„Konečně si i ostatní vyzkoušejí, jaké je to dřít jako kůň,“ pochvaluje si jeden z aktivistů.
Koně se pochopitelně nemohou dočkat, až si vyzkoušejí opačnou roli, často si však pro trénink nacházejí nevhodné partnery.

„Potkal jsem například koně, který se snažil cvičit osla,“ popisuje předseda Mezizvířecího olympijského výboru. „Takové dvojice samozřejmě nejsou přípustné, bezpečnostní pravidla platit nepřestala. I kůň musí při tréninku vsadit na správného koně,“ dodává.