DMD č. 24. pro 24. 4. 2023. Téma: Omyly moderní drezury

"Takže, Zdirade, až si zanalyzujeme výsledek této akce nanečisto, zaměříme se na slabší místa a budeme pravidelně každý týden učivo procvičovat. K tomu budeš potřebovat leb ocelovou a zadek olověný, jak pravil sám veliký Jan Ámos Komenský."
"Leb ocelová snad, ale olovo je přece zdraví škodlivý kov."
"A budeš při tom ukázněný, protože dle tohoto zakladatele moderní pedagogiky je škola bez kázně jako mlýn bez vody!"
"To už také neplatí, dnes mlýny obvykle používají jinou energii."
"Zdirade, nepolemizuj s Ámosem, neboť jsi zatím pouhé ucho. Dosud ses ještě stavovsky nevyšvihl nad ty, kteří budou u lopaty, to si laskavě uvědom!"

Útoky kouzelníků nestačily nepřítele zatlačovat dostatečně rychle.
Pole byla posetá mrtvými vojáky a koňmi.
Nájezdníků tam stále neleželo dost.
„Co dělají ti zatracení čarodějové? Prej moderní zbraň!“ „Pošlete je do čela!“
Nakonec přišla odpověď.
Koně vstali. Bez jezdců. S otevřenými břichy. S vyplazenými jazyky, prázdnýma očima. Navzdory zlomeninám se rozběhli proti nepříteli.

Kouzelnické děvče se stále třáslo, i když bylo po bitvě. Mrtví koně padli, tentokrát natrvalo.
Velitel se jí omluvil, že ji dohnali do krajnosti.
Starší kouzelník mu vynadal, proč ji sem přitáhli bez výcviku.
Medaili za hrdinství si nepřevzala. Toulala se po ulicích a cosi broukala mrtvým koním.

Amerika listoval brožurkou. „Moderní drezura se dopustila velké řady omylů. Zvířatům bylo zajištěno humánní zacházení poté, co vešel v platnost Noseyin zákon.“

„Co to bylo za ženskou?“ Arthur si navlékal střapatou lví hřívu a tlapky.

„Týraná slonice,“ přišla pohotová odpověď. Francie už pózoval v kostýmu opičáka, zato Angličanovi se do lvího kostýmu nechtělo.

„Kejv jsem na to jenom proto, že je to pro charitu. Tak kde jsou ty děti?“

V jeho zorném poli se objevili Kiku a Ivan. „Co vy tu děláte?“

„Nó... Amerika nám slíbil, že nám ukáže něco, co jsme ještě neviděli,“ zakřenil se Rusko.

„Ty mrňavej hade!“

"Merline, pak tě budu potřebovat ve stájích. Gwain přišel s nějakou novou metodou výcviku koně a chceme ji vyzkoušet, než bude turnaj."
Merlin zívl. "Musí to být dneska? Moc jsem toho nenaspal a mám hodně práce..."
Hozené botě se vyhnul na poslední chvíli. "Zase jsi byl celou noc v hospodě? Možná bych spíš potřeboval drezuru pro služebníky!"
***
"Rychleji by to nešlo?"
Merlin se pevně držel Artušovi na zádech schovaný za podobou starého muže.
"Vážně jsi mě právě nakopl?"
"Hyjé, mladíku, nezdržuj! Myslel jsem, že chceš království zachránit, ne se tu poflakovat!"
Já ti dám drezuru, pomyslel si se zadostiučením Merlin.

„Ještě bychom si měli koupit mobilní telefony. Abychom se přřizpůsobili a byli moderrní. Ti mudlové bez nich oprravdu neudělají ani krrok,“ navrhla Olympa.
„Myslíš? Dyť já nemám šajn, jak se s tím krámem zachází,“ zatvářil se pochybovačně Hagrid.
„Já přřece taky ne. Prrostě si o mobilech něco přřečteme a potom budeme trrénovat.“
„Já nevim… no tak teda dobře, dyž ti to udělá radost…“
„Tobě se do toho nechce, drrahoušku, že?“
„No… nechce. Jak tak pozoruju ty mudly, řek bych, že si je docela vochočili.“
„Mudlové že si ochočili ty přřístrroje?“
„Depak. Se mi tak zdá, že je to přesně navopak.“

Koňský handlíř mi nabízí ta nejlepší zvířata. Můj původ a postavení otevírají dveře.
Ale mně se líbí ten, kterého nikdo nechce. Ten grošák. Vypadá vyzývavě a vzpurně.
Odkládám sedlo, uzdu, stahuji z bot ostruhy.
„Pane, s dovolením, vybral sis špatně, prosím za prominutí,“ koktá handlíř. „Tenhle kůň nejde vycvičit. Je to takový omyl v ušlechtilé linii. Má skvělý původ, ale to je tak všechno.
Jako kdybych se zahlédl v zrcadle.
„Já myslím, že to půjde,“ usměju se a poplácám koně po nose. „Co?“
Pokusí se mě hryznout. Pak do mě drcne.
A jeho oči říkají: Zkus to. Naprav ten omyl.

„Ti povídám, dnešní výchova nestojí za nic! To my měli jinačí drezuru, rozumíš, řád, žádný tadyhle čučení pořád do nablblý destičky už odmala. Dyť kam tohle povede, ty děcka budou úplně vypatlaný, vůbec si nedokážou poradit v reálným světě, chápeš!“
„Naši mladý furt sami pěstujou nějaký nesmysly, co tu nikdy nerostly, to nemůže bejt zdravý. A těch zvířat, co si natahali domů!“
„Jo, ten náš nemakačenko, podrž se, bude obchodovat. Že tomu prej nerozumím!“
„Naši na mě zkoušeli, že se mám učit psát! Ale dej na mě, oni si na to dojdou! K čemu jim ty jejich hliněný destičky budou?!“

Můj druh je náladový a vůči lidem asociální a nehodí se moc na ukazování lidem, říkali.
Moje člověk je věděc, a tak hypotézu zkusila ověřit. Když už mám ráda návštěvy, proč bych nezvládla i předvádění se na stánku, že jo? Trvalo jí celý rok a tři čtvrtě, než na to přišla.
Lidi jsou takové... tupé pomalé stromy. Musíte jim dávat jednoduché pokyny.
Visení mimo úkryt: chci se nechat omatlat.
Zalezení do úkrytu: nechci.
Klidné sezení v ruce: můžete hladit.
Zalezení pod druhou ruku: Nesahat.
Nadávání: Chce se mi čůrat, máš přesně 0,3 s na to přendat mě do boxu.

Poprvé ho viděla na Akropoli. Nízká židlička, před sebou malířský stojan.
Když se druhý den vydala na Akropoli znovu, byl tam i on. Obraz, který maloval rychlými tahy štětce, se od včerejška trochu proměnil. Bylo na něm něco určitým způsobem zvláštního. Na obraze i na malíři samotném.
Potřetí jej potkala v podvečer dalšího dne, v jedné z uliček v centru města. Usmál se na ni jako na starou známou. Tehdy spolu také prvně mluvili. Pozval ji na večeři do taverny, se zápalem vykládal o umění. Byl samouk. Současnou výuku malířství považoval za drezúru, která pravého umělce jen svazuje. To odmítal.

"Faster!" he said in an authoritative tone. Instead of an answer, Kinn entered the room. He was holding a tray with a luxuriously looking meal and a bottle of red wine. He was wearing a collar. Just a collar and a cock ring.
He came closer to where Porsche was sitting on the sofa. He carefully put the tray on the coffee table and knelt.
"Are you not going to feed me?" Porsche raised his eyebrow, caressing Kinn's cheek with a riding crop.
And at that moment, Kinn realized he had made a mistake. He gave Porsche too much power.