DMD č. 24. pro 24. 4. 2023. Téma: Omyly moderní drezury

Moje máma měla vždycky velký sny. Středozápad jí nikdy nebyl dost dobrej. Nechtěla zkysnout na farmě s ovcema a koňma a nasáknout do hlasu buranskej přízvuk arkansaskejch kopců, tak frnkla do New Yorku, jako by tam snad už na ní na nádraží čekal liftboy v červenym a na Long Islandu načančaná vila.

V Brooklynu se zbláznila do prťavýho Itala, kterej ze všeho nejvíc chtěl s touhle dlouhonohou blonďatou gazelou syna. Upnuli se teda na společnej cíl a ona si myslela, že ho může zkrotit, vychovat, uklidnit, jako nějakýho koně, na kterýho vytáhnete udidlo, bič a lonži a uděláte z něj zvíře věrný na doživotí. Měla už sice jednu kabelku Coco Chanel a lodičky s červenou podrážkou, kterýma jí Ital obdaroval, když výjimečně trhnul balík na sázení, ale ta farma v ní prostě zůstala. A přes děcko je k zotročení chlapa nejlepší cesta, no ne?

Nakonec prásknul do bot, když mi nebyl ani půlrok, ale ještě před mým narozením si vydupal, že se budu jmenovat po něm, Tommaso Fioretti. Rodinná linie nebo tak něco. Víckrát jsem o něm neslyšel. A tak mi zůstalo zpropadený, nesmyslný italský jméno a ani jeden rodič, protože pro oba dva jsem se ukázal být životním omylem.

Lion slid onto his seat in the section reserved for coaches and owners of the horses.
He compared his betting tickets with the list, looked up and frowned.
He couldn't see the starting paddock anywhere.
The PA system blared a jingle and the announcer called out horse number 1 - Spring Blossom.
The horse and rider approached the tribune, curtsied (he didn't know horses could do that) and began something that looked almost like a dance routine.
"I thought you said horse races, Owl?"
The older agent smiled: "I said competition, laddie. Dressage. It's a modern, very precise and cut-throat sport."

Začala bitka, jakou zadní ulička nepamatovala. Vzduchem létaly výboje, jiskry a kusy omítky, vypadalo to napínavě. Poměrně brzy začaly vycházet najevo rozdíly ve výcviku jednotlivých účastníků.
Zatímco komando, které na Kaminu vycepoval dokonale konzervativní seržant Noomack, systematicky pálilo po droidech a krylo se za rovněž tradičně vycvičenou Orn, droidi se s využitím pravidelně aktualizovaných algoritmů za rozumnou cenu shlukli uprostřed uličky.
A zatímco republikový generál se při útoku spoléhal na prastarou techniku niman, ten konfederační mu s elektrickou tyčí vyšel v ústrety a těšil se, že konečně zužitkuje soukromé lekce jistého vysloveně moderního zabijáka Jediů.
Někdo se každopádně šeredně mýlil.

Daisy vyprázdnila šestý kelímek kafe a zabodla krvavé oči do strany 394 kompendia všeobecné chirurgie.
Zrzavý Brian už dvě hodiny přeskakoval zrakem od učebnice anatomie k latinskému slovníku a vedle něj se hromadily prázdné plechovky Coca-Coly.
Helga – studentka s blonďatými copy, která momentálně litovala, že nezůstala v Bavorsku a nezačala roznášet pivo v tátově hospodě – si lokla energeťáku a vrátila se ke skriptům z histologie.
Liam mocně zívnul a upadnul hlavou na stůl. Zpocené čelo se otisklo na stránku s fotografií tracheostomie.
„Nepřetěžujeme je?“ okomentoval výjev Edward.
„Je 21. století,“ odvětil Harry. „Medicína není předepisování bylinkových čajů a přikládání pijavic.“

Philippe Karl je bývalým Ecuyer francouzského Cadre Noir de Saumur a také jednou z předních osobností klasického jezdeckého umění. Otevřený kritik donucovacích tréninkových metod nabízí každému jezdci alternativu založenou na porozumění a respektu ke koni.

V roce 2004 založil Ecole de Légèreté (Škola lehkosti), ve které se s lidmi dělí o to, jak cvičit koně s laskavostí a respektem. Přestože oprávnění k vyučování filozofie Légèreté mohou žáci získat až po mnoha letech studia a složení přísných praktických a teoretických zkoušek, škola se rychle rozrostla do více než 10 zemí světa.

Své zkušenosti a myšlenky sepsal v knize Omyly moderní drezury.

Ani po dvou letech výcviku pokusný objekt nereaguje na podnět. Nepozorován vliv denní doby, světelných podmínek či teploty. Na vině může být nesprávná volba odměny. Cíl pro příští experimenty: Nahradit pšenici kukuřicí.
Výzkumník odložil pero a místo něj se chopil jehly a nitě. Sotva však začal, z vedlejší místnosti se ozvalo zadrnčení tětivy následované tlumenou ranou.
Vyskočil z židle a spěchal za zdrojem náhlého vyrušení. „Proboha…“ vydechl, když spatřil pírka převalující se v průvanu po podlaze a ke stropu směřující pár pařátků.
Zamáčkl slzu a zavolal posluhovačku, které pak nařídil: „Hanžlová, oškubat, uvařit. Lepší kousky bych snědl a horší pochováme.“

Nebylo jen v zájmu Gebaurů, aby lidé byli vůči sobě nevraživí – lidé to v sobě měli zapsáno už odnepaměti.
Svět bez dotyku, bez lásky k bližnímu svému, to nebyl žádný moderní výmysl. To bylo staré jak svět sám.
Protože válka znamenala vývoj, a když jste ve válce, nehodí se, abyste se k druhým citově angažovali.
Dítě hned po narození odebrat od matky, narušit vazbu, pak hlavně nenosit, nemazlit, nekonejšit, jen aby se přehnaně nevázalo.
Aby nemilovalo.
Protože kdo miloval, ten byl slabý kus.
A slabé kusy společnost nechtěla.
Navzdory tomu byly slabé kusy tím, kdo svět zničený válkou nakonec zachránil.

Minimálně na třech místech v sále probíhalo zjevné mateřské pletichaření. Slečny v různém stupni uzardění dělaly oči na nejvyhledávanější partie na plese.
Gwen se unaveně ušklíbla.
"Musejí pořád řešit vdavky? Na obzoru se objeví mužskej a už se myslí na svatbu. Nedá se to brát víc... zvolna?"
"V tomhle století moc ne. Je pravda, že je to poněkud přehnané. Jako ti parkuroví koně, jak jsem tuhle říkala. Vezmeš je náhodou na vyjížďku do lesa, uvidí přes cestu ležet klacek a skáčou dva metry vysoko."
"Takže slečinka uvidí oficíra a skáče dva metry vysoko?"
"Nebo daleko."
"V případě gentlemana navíc rychle."

Den 01
Subjekt reaguje dobře. Zkouška prvního povelu dopadla nadějně.
Den 30
Základní drezura má dobré výsledky. Subjekt plní povely relativně rychle. Procento omylů akceptovatelné.
Den 90
Adaptace subjektu na další sadu povelů není příliš úspěšná. Je třeba přidat přísnější prvky drezury.
Den 300
Subjekt má vysoké procento úspěšnosti při plnění povelů. Rychlost jejich plnění se ovšem dostává nad akceptovatelnou dobu. Nasazen nejpřísnější prvek drezury.
Den 420
Subjekt přestal reagovat na přímé ústní povely. Nereaguje na zásah plyšákem ani na pošťuchování pastelkou. Pouze leží a unaveně bručí.

Závěr: Obávám se, že drezurovat subjekt matka spánkovou deprivací nebyl úplně nejlepší nápad.

Bič dopadl s prásknutím předcházeným hlasitým hvizdem.
“Nic neslyším,” řekl Blackbeard tónem, kterému nebylo radno odporovat.
Izzy procedil mezi zuby: “Jedna.”
“Správně.”
Druhý úder. Izzy na sobě nedal nic znát, jen se přerývaně nadechl a bez pobízení řekl číslo.
Brzy měl záda v jednom ohni. Bolavém vášnivém ohni.
“Ede, jsi si jistý, že se tahle změna osvědčí?” zeptal se starostlivě Stede, který celou scénu sledoval. “Zdá se mi, že je to pro něho spíš odměna, než trest.”
“Dvacet.”
Edward si přidřepl k Izzymu a pomocí biče mu zvednul bradu.
“Budeš se chovat slušně?”
Izzy se usmál a zasyčel: “Ne. Pane.”