DMD č. 24. pro 24. 4. 2023. Téma: Omyly moderní drezury

„Nechci to dělat. Nenuť mě. Nenávidím to!“
„Jak, nenuť mě? Neskončíš s tím!“
„Neskončím? Už jsem skončila! Nebude ze mě nějaká cvičená opice!“
„Cos to řekla, ty hajzle jeden?! To je ta dnešní moderní doba, parchanti si ničeho nevážíte! Víš kolik peněž si mě stála!?“
„Nikdy jsem to nechtěla dělat! Dělala jsem to jen kvůli tobě, protožes to chtěl! Ale tomu je konec! Nebudu se drtit, jen protože, tys nic nedokázal a léčíš si na mě svoje komplexy!“
*Plesk*
„Nenáááávidím tě!“
„Okamžitě se vrať! Sbal si věci a jdeme na trénink! I kdybych se měl posrat!“
„Se poser! Nejdu nikam!“

Hluboká noc. Sledujeme Lorda Douglase vystupovat z drožky. Před domem se otočí a zamrká.
“Chcete dál?”
Otevře. V hale čeká velmi pohledný a zcela nahý sluha. S jemnou úklonou převezme plášť a cylindr. Bosie se usměje a poplácá ho po tváři. K nám:
“Hloupí lidé mají tohle za něco hrozného.”
Objeví se další nahý sluha. Drží sklenici se zlatavou whisky.
Bosie: “Nemorálního.”
Sluhové následují lorda do salonu. Bosie se tu pohodlně uvelebí v křesle. Napije se.
“Omyl přírody.”
Oba sluhové mu sedí u nohou. Vypadají spokojeně. Bosie jednoho z nich pohladí po vlasech. Sluha zapřede.
“Já tomu říkám moderní drezura.”

"Hi, I'm Captain America. You know, pets can be a lot of fun. Like this kitten."

Steve exhaled as the animal climbed up his chest, thankful to be wearing his suit. He glanced at the script, and continued.

"But being a pet owner also means a lot of responsibility. You have to feed them, play with them, and train them."

The kitten settled on his shoulder, licking his ear.

"Even older pets can be trained. With patience, love, and a lot of heavy petting, even a silver fox can be-"

Groaning, Steve threw the script away. "Tony! Every fucking time...!"

Po každé ráně vstal. Často si vyslechl, že je to pro jeho dobro. Nehádal se. To by akorát dostal další.
"A budeš za to vděčnej!"
Ale vděk se nedostavil. Ani zatvrzelost. Ani otupělost. Ani síla k odporu. Jen zvyk.
Vytrénovali ho, který pohled znamená stůj a který zmiz. Kdy stát rovně a kdy se ohnout.
Jako když trénovali koně. Kdy přidat, kdy zpomalit a jak se držet v linii.
Akorát na koně nikdy nebrali bič.
Jeden to zkusil.
Zapomněl, že i ten poslední, potlučený, vyklepaný kavalerista má u boku remington.
Tu kobylku ani toho vojáčka už u jednotky nikdy neviděli.

Ahoj dětičky,
vymyslela jsem novou aktivitu pro andulky. Zhruba za týden se máte vrátit a my to do té doby nacvičíme. Na internetu jsem si načetla, že existuje moderní drezura s koňmi a já se rozhodla udělat obměnu moderní drezury. S andulkami je to zábava. S dvěma se snažím něco nacvičit a dalších jedenáct mě otravuje. Zatím se mi povedlo nacvičit obraty a synchronizovaný let. Opravdu jsme drezurní tým snů. Když u nás byla na návštěvě sousedka, divila se, co provádíme. Ale andulkám už to celkem jde, takže doufám, že se vám to bude líbit.
S pozdravem,
Babička a andulky.

Moc jí to slušelo, ale nechal jsem si to pro sebe. Aby jí bylo jasné, že mi jde o duši, že se mi líbí pro to, jaká je. Dal jsem si pozor, abych se jí nedotknul, ani letmo, aby si nemyslela, že jsem jedno z těch me too čuňat, kterým jde jen o to jí využít. Účet jsme si rozdělili, aby věděla, že si jí vážím jako profesionálky, jako ženy, která má zajímavou práci a dokáže se o sebe postarat.
Blbec. To bylo fiasko. Myslela jsem si, že se mu líbím, ale vůbec na mě nereagoval, ani kafe mi nezaplatil.

"Josephine! Ta hrozná kočka už zase vyžrala přes noc půlku ledničky!" řval manažer na svou hlavní a jedinou hvězdu.
Josephine se protáhne na posteli, hned vedle ní se protahují flíčky gepardice Chiquity. Obě mají hodně podobný výraz.
"Ty jsi chtěl můj tanec podpořit pohyby ochočené divoké kočky," broukne tanečnice a pohladí svého miláčka. "Máš, cos chtěl."
"Ale to zvíře se chová jako člověk," zamručel znovu manažer.
"Chtěl jsi, aby nebyla nebezpečná? Chtěl. Je to můj mazlíček, miláček, chlupánek..." Josephine drbe velkou kočku za ušima.
Večer spolu vystupují v klubu, obě ladné a divoké.
V noci Chiquita posvačí další tři sendviče.

Kassa. Cassian Andor. Stardust. Jyn Erso. Dvě děti Odporu. Vychovaní Luthenem Raelem a Sawem Gerrerou přesně tak, jak bylo potřeba. Pochopili systém a nahlédli za temnou oponu Impéria. Naučili je nenávidět a hledat cíle důležitější než jejich vlastní dech. Odpor a smysl pro čest je zavedly přesně sem. Na scarifskou pláž, kde jejich život skončí.
Dva bezcenné korálky na dlouhé červené šňůrce od prvního "ne" před mnoha lety, až po výbuch Hvězdy smrti. Dva korálky v dlouhé řadě, bez nichž by se všechny nitky Rebélie potrhaly a rozletěly pryč.
Kdyby věděli, jak to skončí, navlékli by se znovu na nit?

Probíhá policejní výcvik. Před nastoupenými nováčky stojí školitel a rázně poučuje:
„Do výzbroje dostanete také střelné zbraně. Na ty teď projdete speciálním výcvikem. A hned vám řeknu proč. Protože tady nejste na divokém západě ani v americkým filmu, u nás nemůžete tasit a hned střílet. Zbraň smíte použít jen v ohrožení, nejdříve na pachatele zařvete třikrát stůj a pak teprve střílíte! Maňas, pojďte si to vyzkoušet, ať neděláte nějaký blbosti a kraviny na ulici, tady si omyly nemůžeme dovolit! Já jsem teď jako pachatel, unikám, teda už neunikám, ale utíkám, a vy zasahujete!”
„Třikrát stůj!” ozve se a prásknou výstřely.

Viola a Livie sledovaly Irenu, jak pracuje s mladou klisničkou. Zdálo se, že zvíře reaguje na pouhou myšlenku, Irena přesně věděla kdy odměnit, kdy zatlačit a kdy přestat.
Po chvíli k ohradě přišel Ryko, na první pohled naštvaný, a začal s Irenou mluvit. Nejdřív rozhazoval rukama, ale čím déle mluvili, tím víc se zklidňoval. Nakonec se k němu Irena naklonila, něco mu pošeptala do ucha, oči se mu rozzářily a vtiskl jí dlouhý polibek.
„Nikdy jsem si nemyslela, že ho někdo takhle zkrotí,“ prohlásila Livie.
„To je omyl většiny ženských,“ pousmála se Viola.
„Co?“
„Že si myslí, že to nejde.“