DMD č. 26. pro 26. 4. 2023. Téma: Čerstvě nařezané kočičky

Upil ze svého, nejspíše bylinkového, čaje, prohrábl vlasy. Podíval na hodiny, ukazovaly za patnáct minut půlnoc. Ujal se menšího nožíku a vrhl do zaříznutí větviček z vrby.

Ozvalo se hlasité zamňoukání, drásající uši.

Muž roztěkaně podíval okolo sebe a následně na kočičky. Přejel opatrně po poupetech a lehce pozvedl levý koutek.

Pod rukama muž pocítil jisté vibrace, i když ne moc příjemné.

„Dodám své milé nejhezčí kytici kočiček.” Zamumlal pro sebe, tón zněl omámeně, jako kdyby byl v jiném světě.

Na prstech muže byla vidět rudá tekutina.

Konečně uřízl konec kytice.

Pod jeho rukama leželo mrtvá kočka. Avšak ne vcelku.

"Cítíš to?" zeptala se slečna Verisová.
"Ano, poznávám tu vůni čerstvě nařezaných kočiček... Pojď, už tam skoro jsme." Chytil ji letmo za ruku a vyrazil dopředu.
"Co jsou kočičky?"
"Ahh, jedná se o odrostlé pupeny stromů, které využívají zdejší mágové."
"K čemu?"
"K jídlu. Jejich filozofie je založena na vegetariánství."
"Čekala jsem něco... honostnějšího."
Zahnul za roh a stanuly před bránou. Mág už tam na ně čekal.
"Vítejte, nebudeme to prodlužovat, což? Chcete zemřít pomalou a bolestivou smrtí, prosím, tady vstupte..." Prostorem se ozvalo srkání bílé hmoty. "...ke svému konci."
"Taky tě rád vidím, Gemiru."
"Ale já tebe ne, Manire.

Kočičí reprezentační florbalisté utrpěli nejhorší čtvrtfinálovou porážku v historii mistrovství světa a s turnajem se tak loučí. Nečekaný nářez přitom dostali od papírově mnohem slabšího soupeře, pásovců.
„Ti vykutálení pásovci nám sázeli góly jako na běžícím páse,“ smutní jeden z kočičích florbalistů.

Druhou nakládačku prý dostali hráči hned vzápětí v kabině.
„Trenér nám za náš výkon pořádně vyprášil kožich,“ popisuje další.

Florbalisté, kteří pomýšleli na první místo v turnaji, odmítají o příčinách svého selhání mluvit.
„Hráči si teď potřebují chvíli o samotě lízat rány,“ vysvětluje trenér. „Jeli si sem pro medaile – a medaile teď budou mít leda z kočičího zlata.“

Během vzdělávacích akcí pro školky se dovzděláte taky. Zjistíte, že Anička a Tomášek se sice pohlavkují, ale je to v pořádku, protože se mají rádi. Pětiletý Toníček vás upozorní, že má manželku, na což kontruje nadějný hokejista Max, že on má manželky dvě. Na dotaz, pro koho končí pohádky dobře, vám bohorovně největší sígři sdělí, že pro děti (přemítáte, jestli je skutečně moc brzo na Andersena). Při skládání pohádky se dozvíte, že drak sežral princeznu, prince i hrad (načež drak odlétá sežrat spolužáky).
A fakt se snažíte nepřemýšlet, proč se tak ďábelsky hihňají větě o čerstvě nařezaných kočičkách ve váze.

"Maminko, maminko," vběhl do světničky malý Josífek a vrhl se mamince do náručí. V pěstičkách přitom svíral několik mladých proutků. "Podívej co jsem ti přinesl," prohlásil pyšně a hned zase seskočil a ukazoval mamince svůj poklad.
Pro Krista pána," spráskla ruce maminka a pohoršeně se zadívala na nezbedného synka. "Vždyť to jsou kočičky!"
"Ano, maminko, ty jsou pro tebe," podával Josífek mamince bezelstně svůj úlovek.
"To jsi ale neměl, Josífku," kárala maminka naoko hocha. "To je první jarní jídlo pro včeličky a čmeláčky."
"A co teď?"
"Dáme je spolu do vázy a pak na okno. Tam se můžou také občerstvit."

A pak je konec února. Ještě leží sníh.
Mihály je dávno zdravý. Ale my pořád neodcházíme.
Sibyla se na nic neptá. Určitě ta potvora ví, co mě tu drží.
Když za ním večer jdu, čeká na mě.
„Chci to zkusit znovu, když se to minule tak nepovedlo,“ říká.
A podává mi svazek čerstvě nařezaných kočiček, ovázaných červenou stužkou.
„Uzavři se mnou májovou svatbu. Když nebudeš spokojená, odejdeš. Když ano, zůstaneš se mnou.“
Užasle mlčím.
„Mám tě rád,“ říká tiše. A vezme mě za ruku, stáhne mi něžně rukavici a políbí do dlaně.
Pro to pozvání do něčího srdce. Proto zůstanu.

"And this one," Aziraphale said with pride, "is Forget-Me-Not."

"Lovely." Crowley nodded at the flower bed. "You named these, then?"

"Well you know, not personally." Crowley and Aziraphale could not interfere in the affairs of mankind. However, they both knew the little ways in which a mind could be nudged this way and that, until... "This one is Bachelor's Button."

"Is it really."

"How about you? You must have done some..." Crowley did have an affinity for plants.

"Yeah, that one's mine, actually."

"That tree?"

"Yeah." Crowley leaned over and whispered in Aziraphale's ear. Slowly, the angel's face reddened.

"Crowley...!"

Komando táhlo vozík s raněným k raketoplánu, generálové zůstali u potoka a řešili spor o planetu pěkně po námořnicku.
Sekalo se, až okolní vegetace létala, blokovalo, parírovalo, světelný meč dokonce separatistu několikrát zasáhl, jenže beskar holt není hliník a nedal se. Další výhodou generála Beauregarda byl zápěstní raketomet, ale pak už byl s trumfy na řadě Champbacca. Nezaváhal, poslal nepříteli dobře mířenou várku blesků s tím, že ho omráčí, a… sledoval, jak padá k zemi, protože to jeho kardiostimulátor prostě nedal.
Mistra to kupodivu moc nepotěšilo a aspoň sokovi na hrob nasbíral všechny ty při duelu ořezané větvičky s pupeny.

Likvidace položivé výzdoby kanceláře paní bývalé náměstkyně byla svěřena odboru Zneužívání mudlovských artefaktů. Od počátku zcela magické nádobí sice nepatřilo do jeho běžného repertoáru, měl ovšem ve vlastnictví strunu na očarovaný porcelán. Nebylo co řešit.
Byli na to tři. Dva řezali, třetí byl připraven chránit kolegy před zohavením. Koťata si pošmákla na lidském mase a chtěla ho víc.
„Bacha!“
Místo organizovaného ústupu právě likvidované talířky dopadly na podlahu. Koťata zasyčela.
„Confringo!“
Místnost se otřásla. Ze stropu se sypala omítka.
„Nauč se mířit, ty vole! Jestli na konci směny budu mít míň prstů než Umbridgeová, tak tě s nima normálně vykostím!“

„PŠT! Viem, že to bude ťažké. Potrebuješ priamo od neho svätenú vodu,...“
„Iba to? Prečo to musí byť od neho?“preruším ho.
„Pretože ON vám dvom najviac ublížil. Preto je na teba zameraná.“ Thomas prvýkrát šepká.
Doteraz mi behá mráz po chrbte, keď si spomeniem na tie ruky, vzdychy. Na moment, keď som ustrnula a nebola schopná sa brániť. Na moment, keď som hľadala spásu v kostole. Prítomný bol iba diakon. Pred ním čerstvo zrezané bahniatka, ktoré zaplavovali priestor jarou. Otočil sa, pár konárikov mal ešte v rukách. V tých rukách. Oči sa nám stretli:„Chceš opäť prijať telo Pánovo? “