DMD č. 11 pro 11. 4. 2024. Téma: Na pěst

Z příšerného zaskřípění tuhne krev v žilách. Ocel se zakousne do mramoru, zasrší oslnivý ohňostroj jisker.
Evžen stěží uklouzne stranou. Jeho znehybňovací kouzlo se neškodně odrazí od panákovy železné kostry, ale tříštivá kletba urazí pěst s mečem v zápěstí.
Rytíř švihne zmrzačeným pahýlem. Strašlivá rána opět těsně mine.
Bořek se probere ze zděšené strnulosti, pokusí se o vlastní tříštivé kouzlo. Další kus paže odpadne, nezdolné monstrum se vrhá na nového protivníka.
Evžen strhne kamenný sloup. Rytíř pohřbený pod troskami konečně znehybní, jen prsty druhé ruky v rozmačkané rukavici se ještě škubou.
„Poběž!“ ukáže Evžen do tmy.
Někdo tam zoufale mává.

"CREVANE!"
Ztuhnul jsem upostřed kroku. Prý to anatomicky není možné. Omyl. Je. Zároveň jsem se snažil poněkud neúspěšně splynout se zdí.
"Proč jsi zmizel z marodky, Crevane?"Blue Tits se zjevil jako bájný džin a já se jen zazubil. Tohle neokecám...

"Seržante!"
Můj výraz byl podobný karetnímu hráči. O tom, jak je možné, že zmizely dveře od gerenálova osobního vrtulníku a proč teď má ten záchranářský najednou nové, jsem NEMOHL nic vědet.

"Bratře..."
Něčí ochotné ruce mi pomáhaly z Potvory. Špatně se mi dýchalo, rána v boku bolela, ale v rukou jsem stále držel malý uzlíček.
"Je v pořádku?"
"Je."

Samozřejmě, že mám všechno spočítané tak, abych stihla vlak v půl.
Samozřejmě, že maličko zaspím.
Jenže vlasy už mám šíleně mastné, suchý šampon došel, tak honem, aspoň rychlé umytí. Mrknu na hodinky. Když sebou hodím, vlak v pohodě chytím.
Šampon, kondicionér, sprcha, jupí, stíhám!
Teď už jen vlasy vyfoukat.
Prásk!
Rána jak z děla, vyhozené pojistky.
Zírám tupě na fén. Tam, kde z šňůra vybíhá z přístroje, je ohlodaná. Barevné drátky se na mě vesele smějí.
Goliáši!
Po kabelu k počítači a sluchátkách si připsal bod za fén. Kdyby mi v tu chvíli přišel pod ruku…

Vlak mi samozřejmě ujel.

Seržant Rocco dřív moc nechlastal, ale co byl zapojen do projektu s pětasedmdesáti Mandaloriany, ta potřeba najednou nějak vyvstala. A protože sehnat v Tipoca City Taterrrský čaj bylo zhola nemožné, hodlal dát šanci mandalorianské whiskey, které bylo v důstojnickém baru celkem dost a kterou mu seržant Noomack doporučoval už několikrát.
[„Dneska by to šlo,“] zabručel, sotva po náročném dni prošel dveřmi klubu a viděl svého kolegu u skříňky se sklenicemi.
„Já věděl, že si to rozmyslíš,“ ucedil Norm, aniž by se otočil, jen se natáhl pro další sklenici. „Sobě dávám na dva prsty, tobě taky?“
[„Mně dej na celou pěst.“]