DMD Bonus č. 6 pro 21. 4. 2024.

Opuštěný klášter. Přesně tam vedly všechny dopisy, které mu poslal. Tam se má stát další vražda. Opatrně vstoupil dovnitř a prohlédl okolní výzdobu. Renesanční sloupy a okna zanechávaly místu jistou stopu minulosti.

Najednou se ozval výkřik z patra. Vytáhl pistoli a vydal.

Dostal se až na půdu. Spatřil naproti sobě otevřené okno. Pomalu k němu vykročil.

Dostatečně blízko vyhlédl ven.

"Detektive... Začátečnická chyba." Zaznělo, než se stihl otočil, někdo do něho strčil a on vypadl z okna ven.

Bohužel ne do měkkého. Skrz hrudník mu prošlo kopí z plotu. Umírá... Zavřel oči.

Prudce otevřel oči, byl zpocen.
Ach, špatný sen.

Drazí nastupující pokušitelé,

právě jste zakončili významnou kapitolu svého neživota. Než vás však propustím, chtěl bych vám dát ještě jednu lekci. Vaši profesoři ji pomíjeli, odbývali ji poukazem, že stojí mimo základní pekelný syllabus.
Znáte pravidla. Potravu přinést, nebo se potravou stát.
Mnozí mladí pokušitelé se nespokojí s rolí, která je jim dána. Snaží se postoupit příliš rychle. A protože na čas vymezený pacientovi mají jen omezený vliv, poohlížejí se jinde.
Každou chvíli ztrácíme nadějné mladé pokušitele, protože se zahleděli příliš hluboko. Nechoďte v jejich stopách. Soustřeďte se na pacienty. Nepouštějte se do hlubin, když umíte sotva chodit po povrchu.

Zpoza monitoru se ozývalo tiché klení.

"Chceš pomoc?" zeptala jsem se.

"Nechci," zasyčel kolega. Tohle vypadalo na boj, který sváděl už dlouho a hodlal jej vyhrát sám.

"Fakt ti nemůžu nějak poradit?" zkusila jsem to o hodinu později.

"To dám. Ten hajzl si na mě nepřijde," odpověděl kolega.

Uplynula další hodina. Tichá zuřivost dosáhla svého maxima.

"Tak už něco dělej ty křápe pitomej! Ti dám Vyčkejte, pracuji! Já tu asi tancuju makarenu, ne!" vybouchl kolega a naštvaně mlátil do klávesnice.

"Hele, Eillí, jak že je ta klávesová zkratka, co to celý zastaví?" vzdá to.

"Alt nula dva osm," poradím mu.

„Dnes to bola jazda," zvýskla Lulia. Musel som sa na nej smiať. Bola strapatá a natešená. Vozanka by použila výraz, že je ako naspídovaná veverička.
„Dobre strapoška, čo mu teda vezmeme a pošleme? Lulia, kde si?"
„Tu som! Pozri sa na tento kvietok."
„Myší chvost nie, poďme do záhrady Vozankinej mmaminy. Je plná kvetov, dáky snáď nájdeme tam."
Snežienky, hyacinty, narcisy, tulipány, orgovány a to jašidielko skončí pri šalvii.
„Babské ucho nie! Radšej narcisy."
„Babské ucho, myší chvost, to sú divné názvy. A ako mu to pošleme? Nezvädnú, kým k nemu dorazia?"
Stojím pri kríku červených ruží: „Pošleme mu semienka."

Byl na svůj věk zvláštně vyspělý. V pouhých dvanácti letech (jak příznačné, díváme-li se na to s odstupem) ho vzali s sebou do Jeruzaléma. Už nebyl malé dítě, nastal čas pomalu mu ukazovat svět dospělých. Opakovaně prokazoval, že ostříží dohled už není nic pro něj, nezdálo se jim tedy zvláštní, když se na cestu připojil k poutníkům, ke příbuzným či přátelům.
V momentu, kdy zjistili, že mezi poutníky není, Marii sevřel srdce strach a Josef litoval veškeré volnosti, kterou synovi poskytnul.
V chrámu však viděli, že Ježíš mezi učitele patří.
On pochopil jejich hněv a obavy. Vrátil se s nimi.

"Our children", Worf whispered in her ear, "will be glorious."

"Okay," Jadzia yawned, fighting the remnants of sleep, "settle down. This is only our third real date. The holodeck doesn't count."

"I will teach them the traditions of their ancestors, so that they may stand with pride among the generation born in the stars."

"Too early," she muttered into her pillow.

"You are not taking this seriously."

"Okay, fine. I'm sure whatever children you-"

"You and I."

"-I know you'll raise them to be proud Klingons."

"Borscht."

"...what?"

"My mother's recipe. It must be honored."

Jazia went back to sleep.

Na displeji nadřazeného řízení (to je ten monitor, který má řidič ve škodovácké tramvaji před sebou na panelu) jsou taková kouzelná políčka, kterými můžete ovládat celou řadu funkcí. Od hlasitosti zvuků, přes nastavení kamer až po vypínání pohonů jednotlivých náprav.
Políčko F2 je takzvaná „Nápověda“. Je tam od toho, abyste si věděli rady, když tramvaj vyhodí nějakou z bambilionu chybových hlášek. Když ho zmáčknete, objeví se stručný popis závady a taky nepříliš stručný seznam úkonů vedoucích k jejímu odstranění.
A někdy je vám i detailní návod prostě k prdu.
„Névim,“ hlásil Grigorij do vysílačky. „Ja udělál, mášina nejede. Mášina kaput.“

"Ehm... jak je další replika?"

Protočila jsem oči v sloup.

"Co to jako mělo bejt?" Filip vyštěkl. Herec byl výborný, když se obtěžoval text naučit. To se poslední dobou stávalo málokdy.

"Co myslíš?"

"Ten ksicht!"

"Podíval ses do zrcadla?" neubránila jsem se sarkasmu. Filip s nadáváním práskl dveřmi a zmizel.

"Skvělý, a kdo nám teď toho Morfea zahraje?" povzdechla jsem si. Dělat adaptaci Sandmana mi byl Lucifer dlužen.

"Já," zazněl hluboký hlas. "A ani nebudu potřebovat nápovědu."

Nemusela jsem se otáčet, abych věděla, kdo to je. "Přicházíš jako na zavolanou, Sne."

"Kdo myslíš, že vymyslel pojem deus ex machina?"

"Touché."

„Podle kapitána potřebujete víc kontaktu se svojí lidskou stránkou,“ postavil se Neelix k Sedmé tak blízko, že měla sotva prostor ovládat konzoli. „Tak jsem naplánoval pár cvičení. Nejdřív tu mám piknik! Stará pozemská tradice!“ zamával proutěným košem. „Pak si zazpíváme! Naučím-“

„Děkuji, ale ne,“ odpověděla ledovým hlasem a poodstoupila. „Mám práci.“

„Ještě nesu knihu! Klasický pozemský příbě-“

„Ne.“

„Ale no tak! Přece to nevzdáte předem! Nebo se bojíte?“

„Nebojím. Nemám zájem.“

„Pak si zatancuje-“

„Vlastně existuje jedna pozemská tradice, kterou bych právě teď velmi ráda vyzkoušela,“ přejela pohledem od Talaxiana k ovládání vrat nákladového prostoru.

„Máte ji mít! Jaká?“

„Defenestrace.“

Mysleli jsme, že už o nich neuslyšíme.
Ale někteří lidé jsou... Posuďte sami.
Vrátili se o dva týdny později. Přesněji, chtěli se vrátit.
Špatně zabočili.
A pracovník nebyl tu noc v chaloupce.
Po návratu taktak stihl zachránit jednoho rádobylupiče z pece. Ježibaba tancovala kolem a střídavě ječela na Voldemorta, ať se vykašle na čáry a rozdělá ten oheň sirkami, a na lupiče, že jestli mu nevoní její perník, ať si vyzkouší proces výroby zblízka.
Druhého našli visejícího na špičce smrku. Santer ho ostřeloval vzduchovkou a Otesánek okusoval kmen.
O týden později volali z Veterinární správy.
Udání na ilegální chov vlkodlaka.