Star Trek: Voyager

Loď se řítila vesmírem, porušujíc zákony fyziky (a to jak té obyčejné, tak té fajnové, kvantové), matematiky, gramatiky, života, vesmíru a vůbec. Posádka se zhrozeně plížila po chodbách v obavách zaslechnutí Kroků. Někteří horečnatě studovali prastaré příručky a hledali. Bohy, polobohy, démony, kohokoliv. Někteří se zavřeli u sebe a jejich rty drmolili variace na 'Andělíčku, můj strážníčku'. Někteří uvažovali o spolku s ďáblem. Nebo dvěma. Ovzduší na lodi houstlo s každou minutou a objevení nepřítele, jakkoliv hrozného, by bylo uvítáno. Pravděpodobně slavobránou a spolkem lidové hudby. A pak.
"Pane? Mám známou planetu. Ferros."
Chakotay si oddechl. Romulani kávu určitě mají.

„Tak koho nám dnes vezete?"
„Žena a muž, lehká autonehoda, podezření na užití."
„Ale oba jsou v bezvědomí?"
„Totiž... muž řídil, ale prý nejdřív najel do lavičky a pak skončil v kandelábru. Knockoutoval ho airbag."
„Do lavičky??"
„No, on totiž vjel do Central Parku..."
„Aha. A ona?"
„Nešlo s ní mluvit, museli jsme ji sedovat. Vrhla se na nás s jakousi mačetou, když jsme chtěli Toma - tak mu říkala - ošetřit."
Mladý lékař jen zakroutil hlavou a přiložil B'Elanně na hruď sondu. Oči se mu rozšířily údivem.
„Ehm, sundáš jí ten šátek z hlavy?"
„Proč?"
„Srdce by... nemělo by být dvojité."

„Podle kapitána potřebujete víc kontaktu se svojí lidskou stránkou,“ postavil se Neelix k Sedmé tak blízko, že měla sotva prostor ovládat konzoli. „Tak jsem naplánoval pár cvičení. Nejdřív tu mám piknik! Stará pozemská tradice!“ zamával proutěným košem. „Pak si zazpíváme! Naučím-“

„Děkuji, ale ne,“ odpověděla ledovým hlasem a poodstoupila. „Mám práci.“

„Ještě nesu knihu! Klasický pozemský příbě-“

„Ne.“

„Ale no tak! Přece to nevzdáte předem! Nebo se bojíte?“

„Nebojím. Nemám zájem.“

„Pak si zatancuje-“

„Vlastně existuje jedna pozemská tradice, kterou bych právě teď velmi ráda vyzkoušela,“ přejela pohledem od Talaxiana k ovládání vrat nákladového prostoru.

„Máte ji mít! Jaká?“

„Defenestrace.“

„Známky života: nižší savci, hustá vegetace, zejména…“ Kapitán Janewayová se s povzdechem protáhla a protřela si oči. Kdyby nebyla tak pozadu s čtením hlášení o míjených planetách, dávno už by šla spát. Teď ten luxus ovšem nemá. „Mimořádně hustý výskyt krytosemenných cévnatých rostlin z čeledi mořenovité, rodu-“
Rázem byla zcela vzhůru, odhodila PAD a vymrštila se z křesla.
„Změna kurzu!“ zakřičela, jakmile se vřítila na můstek. „Obrat o 180°! Warp 9!“
„Kapitáne?“ zvedl udiveně obočí Tom.
„Připravte se na přistání na planetě M56DK98!“
„Prosím? Přistání?“
„Říkám spustit kotvy! Transportéry ani raketoplány nebudou stačit!“
„Ale…“
„Káva! Na té planetě je káva!“

„Ale no tak, pane Vulkáne,“ uštědřil Neelix Tuvokovi herdu do zad, až se v křesle otřásl, „co tak zasmušile? Čeká nás osm hodin cesty! Musíme se trochu rozptýlit!“
„Co nějaké příběhy?“ mlel dál, neodrazen tichem. „Už jsem vám vyprávěl o své první výpravě za kořenem leoly? Byl pošmourný den…“

Vulkánec pevně semknul víčka.

„…neuvěřitelné, že? A teď si zazpíváme! Naučím vás talaxiánskou…“

Tuvok se zhluboka nadechnul… a otevřel vrata raketoplánu. Ozvalo se zasyčení, talaxianův vřískot a pak nádherné, přenádherné ticho. Blaženě vydechnul.

„Á, vy jste se zasnil!“ vytrhnul ho náhle z pohody mečivý hlas. „Tak teď hezky se mnou: Tralálálá-uáá-lalí…“

„Můžete mi říct, jak se ti hlodavci dostali na palubu?“ kmitala Janewayová očima mezi zpustošeným nákladovým prostorem a velitelem výsadku.
„Asi… byli v bednách zeleniny, co jsme dostali.“
„Prosím? Vy jste je nezkontrolovali?“
„No… eh…“
„Tak se pusťte do odchytu, pánové. Hned!“

*

„Tak snad hotovo,“ vydechnul velitel, když transportoval posledního hlodavce pryč.
„A neměli bychom jí říct…“
„Ne!“
„Jenže co když někde vylezou? Muselo jich bejt aspoň třikrát tolik!“
„Kušuj! Senzory nic nenašly, nejsou tady, čau!“
„Ale…“
„Mlč!“

*

„Mmm, Neelixi, to voní! Co to je?“ nakouknul Tom zvědavě pod pokličku obřího hrnce.
„Specialita šéfkuchaře,“ usmál se Neelix.
„Kdo chce nášup?!“

Unaveně stojí u okna, v ruce hrnek s kávou, a zamyšleně hledí do nepřátelské černoty Delta kvadrantu. Další den je u konce. Další den přežili. A stovky jich ještě čekají. Spíš tisíce. Jak dlouho ještě vydrží?
„Kathryn,“ po ramenou jí přejely velké dlaně. Silné prsty promnuly ztuhlé svaly, až vzdychla úlevou.
„Nemusíš na to být sama…“ hlas hladil stejně jako ruce.
Vyprostila se a otočila k muži, v jehož náručí se toužila ztratit.
„Musím. Jsme… jsme neslučitelní se životem. S tímhle životem. Tady a teď,“ čišel z ní všepožírající smutek. „Nechápeš?“
Ztěžka polknul, poraněně se usmál a tiše přikývnul.
Chápal.

Kdo
• Políbil krávu
• Randil s mrtvolou
• Zamiloval se do špatného dvojčete, hologramu a borga
• Po souloži svítil
• Odmítnul výzvu k sexu od největší kočky na palubě
• Málem skončil pod růžovou gilotinou vraždicího klauna
• Poslal Voyager na 15 let pod kytky – tedy pod led
• Si o povýšení může nechat jen zdát
• Co chvíli umřel a stejně od něj nebyl pokoj

Kdo
• Ošukal ještěrku
• Má dost vážné daddy issues
• Přišel na loď rovnou z basy
• Rozmnožil se s kapitánem
• Neustále si v hlavě přehrával, jak někoho zavraždil
• Chtěl randit s dvouletou holkou
• Nechal si ukrást tělo
• Zamiloval se do lodi
• Škrtil kapitána

Sedmá vstoupila: "Kapitáne, zapomněla jste si obléci uniformu?"
"Ale kdepak, mám pro vás další lekci - lidství," protáhla se Janewayová smyslně.
"Aha, co se ode mne očekává?"
"Svlékněte se, hezky pomalu."
Přiléhavá kombinéza sklouzla jako kůže z hada.
"Vidím, že jizvy po implantátech už úplně zmizely," přistoupila do bezprostřední blízkosti.
"Doktor odvedl skvělou práci."
"Jestlipak také obnovil citlivost vašich nervových zakončení," jemně jí přejela od pupíku výš přes prso, kolem bradavky...
Nato se jejich těla přitiskla a rty splynuly ve vášnivém polibku, ruce se plazí dolů...

Blik, scéna zmizela.
Žlutá mřížka na podlaze.
Harry Kim vstal: "Sakra, já to snad neopravím..."

„Néé, néé, néé! Přece to mělo vyjít. Věnoval jsem pozornost každému detailu plánu,“ zuřil Krang a pobíhal zběsile kolem řídicího panelu. „Technodrom se měl vrátit do dimenze X, ne se přesunout na nějakou zapomenutou planetu X! A kapitán Proton? K smíchu!“
Beebop šeptl svému parťákovi: „Neříkal jsi náhodou, že chceš navoskovat roh?“
„Máš pravdu, radši se zdejchnem, než se šéf vybouří,“ couval Rocksteady nenápadně ke dveřím.
Trhač se pohodlně usadil a hodil nohy na řídicí panel. Jen ať si tu polízanici Krang vyžere sám. Stejně je tak naštvaný určitě jenom proto, že nevypadá v černobílé zdaleka tak dobře jako on.