Bob a Bobek králíci z klobouku

-Bobe, jestlipak myslíš, že až umřem, převtělíme se v nějaký jiný zvířátko, ptal se Bobek svého kamaráda.
-To je celý nějaký divný Bobku. Jak se to vlastně rozhoduje?
-Prej kdo jak žije, má karmu, podle toho se převtělí, do koho si zaslouží.
-A kdo určuje, co si kdo zaslouží?
-To maj takovej žebříček. Třeba žížala je míň než slepice, ta míň než pes, a tak dále.
-Řikám si, co když bych se chtěl převtělit do něčeho jinýho? Psy nemám rád! Mnohem radši bych byl sýkorka nebo třeba hovnivál!
-Bobku, nelam si s tím hlavu. Nejdokonalejší životní formou je přece králík.

Bobe! Rozjedem to, budem podnikat! Mám skvělej podnikatelskej záměr!"
"Tak to vybal, Bobku. Jsem celej natěšenej!"
"Budeme prodávat mrkev dětem ve školách."
"Super, mrkev mám rád a je zdravá."
***
"Nějak to nejde na odbyt."
"Děti jsou rozmlsaný. Mrkvička jim nevoní."
"A ta brejlatá holčička ji chtěla nakrájet na kytičky."
"Zato tamhle do automatu s brambůrkama už naházeli majlant."
"A nějak nám to osychá. Hele, tahle vadne, a tahle taky, dáme si svačinu."
***
"To jsme dopadli, Bobku. Všechny vstupní náklady můžem odepsat. Naštěstí jen čtyři tisíce. Ale aspoň jsme se najedli."
"Nevadí, Bobe. Nevzdáme se! Začnem znovu, Mám skvělej podnikatelskej záměr..."

Mezi zasněženými smrky cupital zasněžený králíček. Nebo byl jenom bílý, kdo ví. Šel a šel a najednou uviděl oranžovou. Mrkev! Spousta a spousta mrkve! Celé mrkvové hory, mrkvové duny, mrkvová moře a mrkvové řeky.
Králík div nenadskočil radostí a vrhl se na ni. Plaval a potápěl se, běhal a poskakoval, tančil a výskal.
DUP. KŘUP. DUS. KLAP.
DUP a DUS a DUP.
Hory mrkve se začaly třást. Z lesa vyrazilo stádo jelenů.
„Pómóc!“
„Honem, Bobku. Vstávat a cvičit!“
„To je prosím klobouk kouzelníka Pokustóna a v něm bydlí dva králíci – Bob a Bobek.“
Bobek si oddychl, byl to jenom sen.

"Tak, Bobku, co bude k snídani?"
"Nevím, Bobe, v klobouku nic nebylo."
Bob sáhl pro prasátko, zatřásl s ním, a když nic nezacinkalo, povzdechl. "V bance už taky nic nemáme. Něco jsme prohýřili na cestách a o zbytek se postaraly bankovní poplatky."
"Bobíčku, to už nemáme ani honorář, co jsme od spořitelny dostali za propagaci?"
"Ani ká, parde. Kdeže loňské sněhy jsou," odtušil Bob chmurně.
"Mrchy nenažraný. Tý, Bobe, já mám nápad. Zkusil bys to v reklamě znova?"
"Bude to slušnej džob?"
"Přímo věc cti, kamaráde, představ si titulky: Vadí vám bankovní poplatky? Už i Bob a Bobek změnili banku!"