DMD č. 28. pro 28. 4. 2025. Téma: Chiméra

V minulých dílech jste viděli:

V domácnosti Vaněčkových vládne primordiální chaos. Na návštěvu přijela maminka Echidna Tajfunová pomoct synovi se štěňátky. Rozházela si vztahy s Kunhútou Kolářovou, která má tenhle týden pro patro službu na úklid. Kolářová jí vytkla sliz z hadích nohou. Babi Tajfunová už má plné zuby vysvětlování, že její spodní polovina není slizká a z naschválu Kolářové schovala hadru za hydrant. Mezitím její nemejské vnouče pláče a druhé se neustále jen hádanká, že jim mámu zabil nezvedený vnuk od Sisyfů. Později se ale ukáže, že to byl jen sen Sibyly a Chiméra byla celou dobu ve sprše.

"Lve, probuď se!" třepe Jimram s kamarádem.
Lev se probírá.
"Kde jsou všichni ti mužíci?" táže se zmateně.
"Jací mužíci?"
"Zelení mužíci. Co vyskákali z talíře. Spousta zelených mužíků. Vypili nám všem tady pivo."
"Lve, vzpamatuj se. Žádní mužíci tu nebyli. Ani jiné chiméry. A jestli jsi myslel létající talíř, tak ani ten," konstatuje Jimram.
"Jediné, co tu bylo zeleného, byla zelená jako likér, co jsme si dávali dvakrát dokola," doplňuje Tadeáš.
"Vidím, že bych se měl mírnit," praví Lev, "a příště si dát nejvýše sedm piv a jednu zelenou, jak zpíval kdysi Fanánek Hagen. Opravuji, i piv raději méně."

Stane se, že spadnete do moře, nepřipravení a bez návodu na přežití. A tak se plácáte ve vodě, chvílemi se topíte, občas se chytíte záchranného kruhu, co vám někdo hodí. Ale zůstáváte v moři. Jinak to přece nejde.
A stane se, že vás vlny zničehonic vyvrhnou na mělčinu. Stojíte na místě a připadáte si ztracení. Jste vyčerpaní, neschopní, k ničemu a ujel vám vlak.
A vůbec vám nedochází, že teď máte jedinečnou příležitost rozhlédnout se kolem sebe a rozhodnout se, jestli se nenaučit plavat. Nebo se třeba přestat honit za přeludem a odejít po svých, po souši, jinam. Do neznáma.

Nebyla to běžná mise - ne, že by si Voják pamatoval, jak jeho mise běžně vypadala, ale byl si jistý, že alespoň dostal zbraň.
Místo toho stál na malém letišti v zemi, kterou by většina světa ani nenašla na mapě, v hlavě nahraný jazyk, kterým mluvilo pár tisíc lidí, a v kapse pár zmuchlaných bankovek. Chyběla mu dokonce i ruka - v civilním oblečení by ji neměl jak skrýt.
Jakmile se dostane do hlavního města, rozbije kapsli, kterou má zašitou pod kůží. Encefalitida a neštovice.
Oficiální vyšetřování ho bude znát jen jako bezejmenného pacienta nula. A projekt Chiméra bude jen městskou legendou.

Leknín se protáhne. Napije se čerstvé krve. Srdce se rozeběhne rychleji.
„To kvůli mně,“ usměje se květ a vypne listy.
„Jsem silný, nádherně voním.“
Chloé se rozkašle.
„Pro ni. Chci, aby byla šťastná, že mě má!“

„Prosím,“ slova se odráží od ohořelých sloupů. „Dám všechno!“
Peníze cinkají o podlahu zhroucené katedrály. Kutálí se pod oltář. Ježíš souhlasně přikyvuje. Pak zavře oči. Svět ztmavne.
Colin naposledy zdvihne hlavu: „Pomůžeš?“
Už není kde brát. Zaplatí vlastním srdcem.

Chloé sleduje svět za sklem. Těžce dýchá. Stíny hladí bledou tvář.
„Miluj mě,“ zašeptá. „Až do konce.“

Tři. Splnit se může jen jediné.
To poslední.

Na palubě Zenerovy vlajkové lodi prováděl mladý císař svůj plán útěku.

Přiženit se do významné podnikatelské rodiny, která je jedním z hlavních dodavatelů námořnictva, má své výhody – například tajné únikové chodby, které byly na každé lodi a o kterých nikdo z posádky nevěděl. Jedna taková chodba teď císaře dovedla do skrytého hangáru s raketoplánem, odkud se dalo nepozorovaně odletět.

Císař nastartoval raketoplán, vyletěl ven a když byl v dostatečné vzdálenosti, spojil se s lodí. „Zenere, za tohle vás zničím. Tentokrát spravedlnosti neuniknete. Počítači – spusť proces Chiméra.“

Na to slovo se počaly systémy vlajkové lodi vypínat, až zůstala zcela mimo provoz.

Sotva jsme uklidnili stádo, Bandita zpozorněl, "Máme tu společnost." špitl.
V trávě se cosi pohnulo, a když jsem přišel blíž, uviděl jsem tvora.
Byl sotva dvakrát větší než Bandita. Mělo to Štrolení hlavu a křídla, ocas a jazyk byly zase hadí. Tělo jako Sprůnklofové a hlavu jakbysmet.
"Tohle je Chimrea," řekl Bandita skoro automaticky, "musel ji přilákat Zelenáčův dech.
Stvoření nebylo agresivní, ale tráva kolem něj vadla a mláďata v její blízkosti nervózně přešlapovala. "Asi by bylo fajn ji odsud dostat, co?" zeptal jsem se bandity. "To asi jo," odpověděl mi.
Pomalu jsem k ní natáhl ruku a zavřel oči.

Seděli kolem stolu. Mlčeli.
Backup nabodl jednu z kostek, která plavala v omáčce, a zvedl si ji před oči. “Je to…”
Aco si ucpala nos, nabrala lžíci, vrazila si ji do pusy a polkla. Rozkašlala se.
Daze vybral z talíře ty kousky, které vypadaly jako zelenina, a běžel je umýt ke dřezu.
Dadita složili hlavu do dlaní. “Hush se brzo vrátí. Zkuste to vydržet…”
“Chce někdo přidat?” Mouse vykoukl z kuchyně. Hrnec na sporáku za ním bublal jako reaktor před výbuchem. Všichni zavrtěli hlavou.
Aco konečně popadla dech.
“Někdo by mu měl říct, že se mu v kuchařce slepily stránky.”

Dobré ráno.

Otevřeš oči. Před tebou stojí žena v bílém plášti, s rouškou a injekční stříkačkou. Chceš vstát, ale nejde to.

To nepůjde, víš? Musela jsem tě přivázat. Ale neboj, až s tebou skončím, nebudeš schopen odejít. A možná umřeš, ale to doufám že ne.

Rozhlédneš se kolem. V prosklených kádích vidíš plovat části zvířecích těl.

Mám dobrou náladu, takže tě nechám si vybrat. Chceš jako první implantovat třetí ruku, nebo hadí ocas?

Žena vezme do ruky pilku. Ať se rozhodneš jakkoli, něco ti s jistotou uřízne.

Ono je to jedno, nakonec tě stejně přetvořím v dokonalou bytost.

Křičíš zbytečně.

Kouzlo je skoro hotové. Zbývá poslední ingredience. Malý smotek látky dopadne do vroucí hmoty a chvíli se líně převaluje na hladině.
Pak se konečně ponoří a z kotlíku se vyvalí oblaka páry v hutných, téměř hmatatelných kotoučích.
Otýlie rytmicky zaříkává.
Kotouče páry se začínají formovat do postavy. Člověka ale příliš nepřipomíná. Kde by měly být ruce se vlní chapadla, nohy jsou moc tenké a zahnuté na špatnou stranu a chodidla má spíš žabí, než lidské. Oči strašidelně září.
Chiméra se vztyčí. Chapadla prosviští vzduchem a obejmou Otýlii v sevření téměř láskyplném. Jejich pevný stisk udusí v zárodku výkřik staré čarodějky.