Kapitán Amerika (MCU)

Nebyla to běžná mise - ne, že by si Voják pamatoval, jak jeho mise běžně vypadala, ale byl si jistý, že alespoň dostal zbraň.
Místo toho stál na malém letišti v zemi, kterou by většina světa ani nenašla na mapě, v hlavě nahraný jazyk, kterým mluvilo pár tisíc lidí, a v kapse pár zmuchlaných bankovek. Chyběla mu dokonce i ruka - v civilním oblečení by ji neměl jak skrýt.
Jakmile se dostane do hlavního města, rozbije kapsli, kterou má zašitou pod kůží. Encefalitida a neštovice.
Oficiální vyšetřování ho bude znát jen jako bezejmenného pacienta nula. A projekt Chiméra bude jen městskou legendou.

“Ty vlastně můžeš být rád, že si těch šedesát let prospal. Jako puberťáka by si mě nepřežil.”
Steve jen tázavě zvedl obočí.
“Teď už jsem vyměkl,” pokračoval Tony: “ale já byl ten největší buřič. Anarchista. Punker!”
“Vážně?”
“Jasně. Sex, drogy…”
“Kolikrát ses popral s policií? A nemyslím na záchytce.”
Tony zmlknul v půlce slova. Tušil, že je zle.
“Kolika fašistům si zlomil nos? Čím ses tak strašně stavěl proti systému?”
Tony vypadal, že by se nejradši zavrtal do podlahy.
“Zkus vyhledat moje policejní záznamy, a pak až si přijď promluvit,” Steve se usmál: “Punker? Ty si byl maximálně rozmazlená celebrita.”

Chlad řeže hluboko do kostí. Nekonečná zima. Tma. Vzpomínky ve zmatené mysli jsou jak utopenci pod ledem.

Otevřená střecha limuzíny. Výstřel. Žena v růžovém nepřestává křičet.

Kdosi vysloví “желаниe”

Požární sirény. Na město se jako sníh snáší jedovatý popel.

“pжавый”

Puls.

Mezinárodní letiště. Průkaz diplomata. Nůž do srdce.

Nádech.

“Один”

Hotelová hala ve zlaté a bílé. Chodba, pokoj. Údery pěstí, lámání kostí, pak rána z milosti. Informace.

Výdech.

“Печь”

Muž na mostě. Vypadá... povědomě. Ruka se zbraní klesne. Chaos v hlavě. Mise selhala. Čas se zastavil.

“Товарный вагон”

Čas skončil. Vzpomínky se rozpadnou. Zbyde jen nádech, výdech, puls. A tvůj vlastní hlas, který odpoví:
“Я готов отвечить.”

Steve v minulosti začne nový život.

Přesto se mu stýská po Tonym.

Znovu ho uvidí skoro za třicet let - zpovzdáli sleduje Tonyho narození. Steve má výhodu, že stárne pomalu, ale o to bolestivěji vnímá každičký rok.

Když Tony slaví 22. narozeniny, Steve je na jeho párty. Přiopilý Tony se k němu přitočí a chce ho políbit.

Steve byl vždycky slabý a tak podlehne. Později toho večera Tonyho drží v náruči, zatímco Tony pláče kvůli smrti svých rodičů. Jakmile Tony usne, Steve musí znovu odejít. Ví ale, že tím jejich příběh nekončí.

Ať se stane cokoliv, oni dva tu budou napořád.

Na břehu mezi poházeným šatstvem a rybářskými pruty uprostřed tiché noci se Bucky rozřehtal jako kůň.
“Cože chtěl plukovník??”
Kapitán pokrčil rameny. “Navýšit porodnost, zřejmě. Roztomilé. Co to děláš?”
Bucky, který se stále trochu pochechtával, držel v ruce kalhoty.
“Smrtelníkům už je trochu zima,” řekl. “Nebo my ještě nejdeme?”
Kapitán ukázal na pruty. “Ještě žádná nezabrala.”
“Možná proto, že tam nemáme návnady, Steve.”
“Ale šanci bychom těm rybám ještě dát měli. Nebo dvě.”
“Stark stvořil monstrum,” řekl Bucky, naoko šokován. Nicméně kalhoty letěly do křoví a Bucky zpátky do trávy.
“Pošli mu děkovný telegram. Navíc - tyhle gatě stejně byly moje.”

“K tomuhle jsem se neupsal,” pronesl Kapitán Amerika.
“Nemůžu vám to dát rozkazem,” zabručel plukovník Philips. “Ale aspoň o tom přemýšlejte. Jinou možnost duplikovat supersérum nemáme. A některé ty armádní sboristky jsou velmi… fešné -”
Tak tak uhnul před letícím štítem s hvězdou a pruhy.
“Věděl jsem, že armáda je šílená, ale tolik?” řekl Kapitán. “Projekt Lebensborn na americké základně?”
“Účel světí prostředky,” pokrčil rameny Philips.
“Vy se mi zdáte, plukovníku!”
“Kapitáne.. Rogersi… aspoň jeden večer. Jeden večer, jedna, dvě sboristky…”
“Neexistuje,” odsekl Kapitán. Se štítem na zádech se ještě otočil ve dveřích: “A navíc.. večer chodím na ryby s Buckym.”

Dobrák doktor Erskine je asi jediný kdo věří, že tenhle experiment přežiju. Nebo že to dokonce je jeho smyslem. Ukáže mi injekci a řekne trochu to zabolí. Omluvně, jako bych snad něco takového viděl poprvé.
Doufám, že to bude rychlé.
Jak že to říkala agentka Carter plukovníkovi?
“Pokud to zvládne tenhle, můžeme začít dávat sérum ostatním vojákům.”
Nejspíš myslela, že jsem hluchý na obě uši. Kéž bych byl. A kéž bych neviděl jak se plukovník zatvářil. Zvládne. Tenhle.
Erskinova injekce bolí jako čert.
Než za mnou zaklapne víko Starkovy kovové rakve, podívám se naposledy na agentku. Soustředěně zírá do stropu.

“Fakt to udělal,” vrtěl hlavou Jones.
Bucky, který si plnil kapsy vojenských kalhot vyhranými drobáky, se zašklebil.
“Viděls to na vlastní oči, kamaráde. A co jsem vám říkal?”
“Nojo, svlíknul se,” zabručel Jones.
“Mě by zajímala jen jedna věc...” ozval se opatrně Dum Dum. “Já chápu, že sérum… tak nějak…” Rozpřáhl ruce. Snad ostatní pochopí. “Ale to jako takhle - úplně všechno!??”
Bucky pochopil.
“Jestli myslíš to co já, tak to nemá se supersérem co dělat. To je zcela původní,” řekl.
Jones vzadu tiše hvízdl.
“A že ty o tom máš takovej přehled, Barnesi?”
Bucky se usmál.
“To je obchodní tajemství.”

“Neudělá to,” prohlásil Jones.
“Ani omylem,” přisadil si Dum Dum.
“A já vám říkám, že to udělá, a že na téhle sázce vykrvácíte,” zazubil se Bucky a jal se štosovat drobné. “Ó, já budu bohatý!”
“Chci vědět, jak ho přesvědčíš,” řekl Jones pochybovačně.
“Vyčkej času,” odpověděl Bucky a odebral se do stanu, v němž, jak věděli, Cap od rána mžoural do map.
Opravdu nechtěli poslouchat. Vážně ne. Možná... jenom trošku.
“Charita?” ozvalo se ze stanu. “Eleanor osobně vyžádala? Ale beze všeho!? Jako opravdu beze všeho? Beze všeho!”
Když se Bucky znovu vynořil, zářil jako sluníčko.
“Takže, pánové, podejte někdo foťák.”