Historické RPF

Theo van Gogh (1. května 1857 – 25. ledna 1891)
Celým jménem Theodorus van Gogh [tejo'dorɵs vɑŋ 'ɣɔx], mladší bratr malíře Vincenta van Gogha. Narodil se v Zundertu. Stal se obchodníkem uměním v rodinném podniku Goupil & Cie, jako jeden z mála podporoval tvorbu soudobých impresionistických malířů. Působil v pobočkách v Haagu, Londýně a Paříži. Oženil se s Johannou Bonger. I přes to, že sám trpěl depresemi a dlouhodobě onemocněním syfilidou, celý život se obětavě staral o Vincenta. Zemřel v Utrechtu na následky mrtvice. Poslední půlrok života se u něj naplno projevila psychická porucha, která zřejmě přispěla velkou mírou k jeho úmrtí.

Knihovna je dobrodružství. V tichu zní šustění listů, opatrné žďuchnutí knihy navracené do regálu, ostýchavé ťukání do klávesnice. Knihy mluví. Jejich neslyšná řeč plní prostor napětím. Unavené mozky studentů zahloubaných do tajů vědění se stávají senzitivními k mimosmyslovým poselstvím...
"Jeníku, potřebuji tě," zazní hlas z nebytí. Z bělostných stránek vystoupí muž a chlapec. Putují.
"Chtěl bych uskutečnit misijní výpravu, ale jsem již stár. Kdo bude ten odvážný?" ptá se kněz svých hochů. Přijímá jeho nejmilejší.
Mladý kněz putuje pouští, lesem, roklí i vodou. Padá. Vstane. Jednou ho odnesou.
"Otče, pláčí námořníci rum?" slyší dětský hlas.
Neví. Viděl je jen pít.

Do dnešního večera se považoval za mistra svého řemesla. Ostatně, kdo jiný se mohl chlubit tím, že unikl z cely smrti? Kdo jiný se vymanil ze všech pout, kazajek, řetězů a klecí? Někteří se snažili, ale nikdy nebyli tak dobří jako on. Dokázal uniknout odevšad. A lidé věřili, že je to magie. I ti nejzarytější skeptici zmlkli, když viděli, čeho je schopen.
Tedy, čeho byl schopen. Odkašlal si a doufal, že nějak upoutá její pozornost. Trapnost celé situace se prohlubovala. On, slavný eskamotér, v posteli s milenkou v bezvědomí. Proč jen dovolil, aby ho přivázala k pelesti tou prádelní šňůrou?

Měl svázané ruce a nohy lany, tělo obtočené řetězy se zamknutými zámky, ležel v zatlučené bedně, kterou spustili pod vodní hladinu. Divákům se tajil dech. Vteřiny se zdály nekonečně dlouhé. Během chvíle se dokázal osvobodit. Aplaus nebral konce.
Aby se neokoukal, připravoval stále nebezpečnější čísla. Hazard byl jeho nerozlučný parťák. Dokázal nemožné: uvolnit se ze svěracích kazajek, policejních pout, uniknout z nejrůznějších rafinovaných pastí. Třikrát se nechal pohřbít zaživa. Často riskoval život.
„Vydržíte jakýkoliv úder?“
„Samozřejmě.“ Se slávou rostlo sebevědomí.
Vydržel prudké rány pěstí do břicha.
Zanícené slepé střevo prasklo.
Tolikrát unikl smrti. A teď ho dostala na takovou banalitu!

V komnatě dusný oheň hoří, v krbu kamenném.
Dveře zaskřípají.
Vhodí ji dovnitř.
Šaty cár brokátový, co perla, to slza dřívějších.
Košile cár hedvábný, co uzel, to sladká bolest.
Něžná není noc, nic.
Nemohou jinak.
Ústa a ruce zraňují ostré hladí krk krev dar.
Poslední šancí láska není. ¨
Aaaah...
Alas, my love.
****
Nádvoří dusné, oheň hoří, v srdci kamenném.
Vzpomíná...
Dveře zaskřípaly.
Vběhl dovnitř.
Lůžko cár krvavý, co kapka, to zbytek naděje.
Košile cár slzavý, co pohled, to opustil mě.
Nezná noc, nic.
Nemůže jinak.
Ostré hladí krk krev dar.
Poslední šancí láska není.
Hlava padá.
Aaaah...
Alas, my love.

"Drahý Vincente,
děkuji ti za tvůj poslední dopis, skica rybářských loděk nás s otcem velmi potěšila. Přesto nás tvůj stav i nadále trápí. Přáli bychom si, aby ses usadil a sehnal si slušnou obživu vhodnou pro tvůj stav. Od Thea jsme se dozvěděli, že stále žiješ s tou ženou nedobré pověsti, kvůli níž se s tebou nechce setkávat ani rodina strýce Mauva.
Vincente, snažně tě prosím, odejdi a naprav svou reputaci. Pokud bys chtěl, můžeš na čas zůstat v rodičovském domě. Malířství je uctihodné zaměstnání, ale asi jsi pro něj nebyl zrozen.
Willemina posílá srdečné pozdravy.
S láskou
tvá matka"

Julius Caesar už od srpna terorizuje zemi! Dělá si z naší krásné a mírumilovné země Kemet hřiště pro vojáčky! Náš spolehlivý zdroj, obchodník s koberci, nám navíc sdělil, že se Caesar nevecpal Kleopatře pouze do domu, ale i do lože. Nemáme snad v Alexandrii dost mužů?!
Dle nejnovějších zpráv Caesar dokonce stojí za vypálením Alexandrijské knihovny! Nebyly proti němu podniknuty žádné kroky a obyvatelstvo se právem děsí, co si dovolí příště. Caesar se nechal slyšet, že knihy nahradí, i kdyby je měl někde ukrást. Knihovno v Pergamonu, měj se na pozoru, protežovaný Kleopatřin milenec má možná spadeno právě na tebe!

Měl do života skvěle nakročeno. Strýc Cent mu domluvil práci u Goupila. Poznal kus světa, byl ve styku s uměním. Jenže po čase v tom přestal cítit poslání, obrazy mu přišly plytké a zákazníci příliš snobští.
Obrátil se k víře svého otce, chtěl se stát duchovním. Konečně ve své duši cítil, že se zase zaplňuje! Ale víra žaludek nenaplní.
Nikde ho nechtěli, nezajímali se o něj. Když se pokusil dospět a živit se malováním, po jeho obrazech neštěkl pes. Theo mu každý měsíc posílal peníze.
Zemřel s tíhou na duši, že nikdy nebyl samostatný.
Dnes si jeho slunečnic nezměrně cení.

Nejdřív bylo ticho, jen zatajený dech a srdce tlouklo ukryté v hrudi. Vzduch byl prosycen omamnou vůní, těžkl každým okamžikem a dýchal se špatně. Světla ubývalo, od poloprázdné skleničky se odráželo jen několik svíček a bílý dým stěžoval výhled. Popotáhl z doutníku a zcela nečekaně se rozkašlal. Vyšla z temného koutu, oděná i nahá, nikdo si nebyl jistý. Vlasy měla protkané stovkami perel, obtáčely i její krk, zdobily její ramena, decentně zakrývaly ňadra. Zavlnila se blíž, vydechla a odtančila tak rychle, jak se objevila. A jemu místo tajného dokumentu v kapse zůstala jen svůdná vůně, která ho lechtala v nose.

Vincent se vydal na pláže do Saint-Maries, aby trochu změnil prostředí, ve kterém každý den maloval.
Byl naprosto uchvácen. Zeleň a žluť polí a luk vystřídala zlatá barva písku a především nejrůznější odstíny modré. Azurová a zelená modř, vše v nádherném kontrastu s pláží, kterou omývala mořská pěna. V písku zahlédl stopy krabů, kterým se podařilo uniknout ze spárů rybářských sítí.
A právě rybářské bárky ho fascinovaly nejvíce. Červená a zelená v popředí dodávaly obrazu, který před sebou viděl, neobyčejnou živost. Hned se dal do práce.
Namaloval obraz a pak ještě skicu a akvarel. Tohle se Theovi určitě bude líbit.