Battlestar Galactica

Gaius nikdy nebyl věřící.

Aerlonská verze byla stejná jako všechno ostatní, co vzešlo z jeho rodné kolonie - malá, špinavá a přízemní.

Caprická vypadala na první pohled úžasně, ale nebyla o nic více pravdivá - jen měla dost peněz na mramor a zlato.

Nebyl si úplně jistý, jestli je jeho souputnice anděl, nebo iluze věčně vystresovaného mozku. 

Víra byla strach a povinnost a nepohodlí.

Dnes ráno se probudil v jedné posteli s pěti lidmi. Někdo další v kuchyni chystal snídani. O strach se postaral trvalý přísun alkoholu.

Usmál se. Možná, že víra není úplně k ničemu. Jen si musíte vybrat nějakou dobrou.

Za normálních okolností by ho Cottle poslal pryč. Nebo ještě spíš - nechal by si ho na ošetřovně pod dohledem. Musel to být jeden z nových branců, kluk, kterého by jindy nepustili k stíhačce na sto metrů, bledý a o dost hubenější, než se slušelo, s tmavými kruhy pod očima. A hlavně se motal tak, že ho dva další museli podpírat. Nejspíš neměl tušení, kde to je nebo co se s ním děje.
Jenže zásoby krve se tenčily s každým Cylonským útokem a ten dnešní asi nebude jiný.
Tahle dávka krve možná někomu potluče játra, ale lepší, než vykrvácet na stole.

Felix knihu zahlédl jen na vteřinu, a k tomu zezadu, ale dva detaily stačily.
První - všechny vnější rohy byli zalomené, dvakrát stotřicetpět stupňů - a druhý - na obalu byla ještě nálepka s cenou.
Kniha z Kolonií, a ne jeden z otrhaných kousků, které nějak přežili celou cestu domů. Nová.
Na nejbližší zastávce vyběhl z metra, jeho původní cíl zapomenutý. Doufal, že to bude nějaká z jeho oblíbených, ale bral by třeba i knihu pohádek.
Knihkupectví. Oddělení novinek.
Zarazil se.
Titul mu nic neříkal, ale jméno Gaius Baltar zatím zapomenout nedokázal.
Naštěstí u sebe nenosil zapalovač, jinak by ho zavřeli za žhářství.

“Stejně by mě zajímalo, jak to, že nic nepoznal.”
Nejmenovali, ale Helovi bylo stejně jasné, o kom se baví. Ve flotile se toho tolik nedělo, aspoň ne takového, o čem se dalo bezstarostě drbat.
“To si jako myslíš, že když jí ho tam fouknul, začala blikat a hlásit spojení navázáno?”
Tázaný opatrně přikývnul.
Helo praštil hlavou o stůl. Jednou by se chtěl v klidu nasnídat, bez toho, aby nějaký obejda řešil jeho manželku. Nebo…
“A co ta malá, ta je přece bio po něm.”
Nebo mohlo být hůř.
Občas se mu stýskalo po časech, kdy ho brali jako zrádce lidstva.

Z oběžné dráhy vypadala - neřekla by přívětivě, ale alespoň neškodně. Studená, bahnitá a opuštěná, ale lepší než nekonečné chodby dosluhující lodi. Alespoň měla slunce a čerstvý vzduch.
Po pár měsících začala Duala přemýšlet o tom, že nebyl tak špatný nápad, přistát. Možná bylo dobře, že se na jejich “chybu v počtech” přišlo.
Vždyť proroctví byl cár papíru, který jim dal sílu jít dál. Hezká lež. Co na tom, že planeta pod nimi nebyla zrovna Země.

Dalších pár měsíců, a chtělo se jí křičet pokaždé, když si vzpomněla na tu krabici. Stovky hlasů, dokonalých, bezchybných.
Škoda, že ty opravdové měli překlep.

Když šel Felix spát, patřila horní postel Grace z údržby. Ráno tam seděl chlápek v civilním oblečení. Vyrazil na snídani.
Celý předchozí týden pili džus z koncentrátu. Podle kuchařů byly zásoby na další dva roky. Dnes měli čaj. Do zásob se dostala plíseň.
Schodiště k CIC bylo zahrazené. Při poslední bitvě praskla stěna.
Aspoň že navigační konstanty byly pořád stejné, jak se je naučil na akademii.
Šest celých pět osm…
Zamrkal. Poslední číslo se změnilo na devítku.
Prostřel si oči a konstanta se změnila znovu. Nebyl si jistý, jestli je to vůbec ještě číslo.
Byl čas se stavit na ošetřovnu.