DMD č. 2. pro 2. 4. 2024. Téma: Nejistá konstanta moderní doby

Jaká hrůza, jaký děs,
slyšte co se stalo dnes!
Rozpadlo se připojení!
K internetu přístup není!

„Jak se dozvím,“ pláče děvče,
„zda mě mají rádi ještě,
moji foloveři?”
„Že mám nový mejkap dneska,
bez fotek na Instagramu,
nikdo neuvěří.”

Chlapec, ten si stýská,
jak bez netu spíská,
útok na bázi nepřítele,
který zatím jistě briskně,
nestřežené voje tiskne,
se svým vojskem směle.

Nelze sdílet, běda, běda
Nové fotky od oběda.
Ani kousky, které dnes,
předvedl náš skvělý pes.

Prostě je to děs a bída,
pláč se s nářkem v kruhu střídá.
Těžko, přetěžko je žíti,
v realitě, místo v síti.

"Můžete mi objasnit, proč jsem s tímhle souhlasil?" Treville si popotáhl tabard kardinálovy gardy a zadíval se na kardinála, který jel na bílé klisně vedle něj.
"Chtěl jste být u toho."
"Rozmyslel jsem se."
"Pozdě."
Chvíli bylo ticho, které přerušoval jen klapot kopyt a občasné frknutí koně. Jeli nedaleko nepřátelských linií a začínalo pršet.
"Přemýšlejte víc nahlas a neukážou se."
"Vždyť mlčím."
"Slyším vaše myšlenky."
"Blbost."
Uchechtnutí někde vzadu, ale když se otočil, gardisté byli jako jezdecké sochy.
Práskl výstřel
Strhl ho z koně včas.
Rudá sutana zavířila vzduchem.

Za pár minut bylo po boji.

Žili.

"Co teď?"

"Víno?"

"Vaše!"

Mareš listoval složkami a pokoušel se zachytit slibné jméno. Zvonecká, Juráček, Levičík... Levičíkův svazek vytáhl a prolistoval. Bakalář umění. Redaktor kulturní rubriky. Stáž Krakov. Znechuceně list otočil. Brigáda v likvidačce odpadu. Rok v kartonážce. Tak k práci přece jen přičichl. Levičíkův portrét 3,5×4,5 se šklebil. Páčo půjde dolů, kruh v nose taky. Už chtěl razítkovat, když ze složky vypadly zájmy: podcasty. A kurva. Rychle googlil. „Tady Tomáš Levičík a vítám vás u Tolerance, dnešním hostem je aktivista Martin Urza...“ Složka šla do koše. Všude samej levičák, ale žádnej komunista. Mareš urovnal rudou hvězdu a zamířil k další zásuvce.

Naše anachronické hodiny 
bijí raz dva tři hodiny. 

Skoro svítá na březnové idy 
Spiklenci přednáší své kydy 
Říman má spát a ne si měřit čas 
Solarium si žádá slunce jas

Naše anachronické hodiny 
bijí půl osmé hodiny. 

V Římě jsou tři až teprve nyní 
Caesar se ochomýtá v síni 
Neví zda jít a v kolik mají sraz 
Už vůbec neví kdo mu zláme vaz 

Naše anachronické hodiny 
bijí třikrát tři hodiny 

Každý má jistou svoji vlastní smrt 
Konkrétní čas však - o tom víme prd 
Ani ten věštec bláznivý 
Zpovzdálí na nás neciví 
a nehlásá osud že už si nás škrt

"Sex".

"No thanks, I'm doing the crosswords." Lister didn't even bother looking up.

"It's the constant of the modern age, Listy. The root of all evil."

"Nonexistent constant, in your case," Lister muttered, not too loudly.

Rimmer circled the table, snatching the magazine out of his hands. Lister flinched. He'd never get used to that hard light body.

Body.

Now there was a word. It echoed in his mind as Rimmer rambled on and on about the merits of elective celibacy.

Nonexistant constant. Like the two of them, orbiting one anoth

Lister licked his lips, and tried to be bored.

Večer byl vlahý a kromě nich na balkónku nebyl nikdo, jen z vedlejších pokojů sem doléhalo štěbetání nejvybranější londýnské společnosti a půvabné piano.
"Skutečně vás nepřesvědčím, abyste mi ten obraz ukázal?" zeptal se malíř.
"Ale jaképak přesvědčování, drahý Basile," usmál se mladík nonšalantně. "Kdybych neměl žádné tajemství, brzy bych vás začal nudit, ne?"
Zevnitř se ozval tlumený smích, Lord Henry zrovna dovyprávěl nějakou historku místním dámám.
"Dobře víte, že je to lež."
"Nebojíte se pravdy? Ani té o obrazu?" Dorian se spiklenecky usmál a naklonil se blíž, až se jejich tváře téměř dotýkaly. "Jsou na něm vidět všechny moje hříchy."

Nejistých konstant moderní doby jistě bylo hodně, ale že sestoupí Ježíš Kristus do Severní Ameriky, zatímco emzáci už okupují vše od rovníku dolů, to se neslo těžce.

Pročítal jsem kurzy na Fortuně na další příchozí duo, a nakonec vsadil dvacet korun s kurzem 1:250 na asteroid a odpálení atomovek Severokorejci. Analytici do nabídky zařadili i Blanické rytíře a nesmrtelnost Jaromíra Jágra. Byl na ně neodolatelný kurz 1:4500.

Opravdu jsme byli smějící se bestie.

Já sám měl v nitru klid. Můj děd byl partyzán.
Přežili jsme už pár režimů, přežijeme i ten další.

Ať už bude utopický nebo dystopický.

"Tak mi to shrňte, seržante." Elánius si unaveně promnul čelo.

"Řezník Kolínko si omylem rozsekl hlavu, když chtěl zabít čuníka a teď ho honí po ulici, ze Stínova vyšli nějací turisti s kudlou v zádech a asi to považují za nezapomenutelný zážitek a jakýsi nešťastník řekl před knihovníkem slovo na O a stále žije."

Elánius zavrtěl hlavou. V téhle době už se člověk nemohl spolehnout na nic.

Smrť seděl ve velkém křesle a kdyby mohl, potil by se. Na jeho klíně se rozvalovala velká zrzavá kočka a nevypadala, že by se měla v plánu zvednout. Práce bude holt muset počkat.

„Co že jsi udělal?“ zeptal se Crowley nevěřícně.
„Založil jsem si Bookstagram. Budu tam psát recenze, citáty, možná natočím i nějaké video…“ Azirafalův hlas se pomalu vytrácel při pohledu na démonovo obočí, které s každým slovem stoupalo výš, až už skoro atakovalo linii vlasů.
Crowley se nezmohl na slovo. Mnohokrát zkoušel Azirafala přesvědčit, aby dal moderním technologiím šanci, ale on se držel starých postupů jako klíště, ale stačí, aby si jednou popovídal s pekelnými trojčaty…
„Myslel jsem, že nemáš ani počítač.“
Azirafal se rozzářil a vytáhl sněhově bílé jablko: „Doporučil mi ho prodavač v mobilní pohotovosti.“
…
Cink. Crowleymu přišla notifikace.