Naruto

Umírání nejenže bolelo, ale taky bylo o dost delší, než doufal. Jeho tělo drtily kameny, ale stále žil. Nejspíš ho nějaká zlovolná krutá všemocná bytost prostě nemohla nechat v klidu odejít. Sakra, život má spoustu krás, ale umírání v temnotě mezi ně nepatří.
Konečně začal vítězit pocit ospalosti nad bolestí. Poddal se únavě a vydal se na cestu. Náhle ho kdosi ve tmě popadl a nasměroval zpátky.
"Kdepak, tebe ještě potřebuju. Teď už je jen přesvědčím, že to nemůžeš být ty, a pak je parádně vytrollím!"
"Ale já jsem mrtvý," namítl Obito.
"To si oni myslí taky," usmál se Kishimoto.

Pomalu se propadal do dvojí hlubiny. První hlubina byla mořská, ale nebyla to ona, která z něj vysávala život. Vzdal se. Dal do toho souboje všechno, ale ani to nestačilo. Byl zdrcen trojím způsobem. Svou bezmocí, svou prohrou a svým selháním, když stvořil ninju, jehož organizace byla největším nebezpečím současného světa. Neuspěl ani v boji, ani v lásce. Neuspěl vlastně v ničem.
Seděla na parapetu a s napětím sledovala vodu, která jí měla přinést odpovědi. Tentokrát nemyslela na vesnici, ani na Akatsuki. Tentokrát poprvé se bála jenom o něj.
Čekala na zprávu dlouho. A když konečně přišla...
Zjistila, že vyhrála.