Naruto

Modul po nich vypálil paprsek a naplnil Tardis jasným světlem.
„Poslal nám energii!“ zvolal Doktor. „Můžeme do jiných dimenzí. Letíte domů!“

Zatímco Tardis cestovala interdimenzionálními koridory do nových realit, Doktor se opět loučil.
„Mějte se. A nedělejte neplechu.
Dutošvarci, využij svou moudrost a pomáhej potřebným. Jsi dobrý muž a táta.
Deidaro, neschvaluji tvé jednání. Smrt a destrukce není umění.
Jacku… ty zůstaň sám sebou.“

Tři světy. Tři návštěvy.
Dutošvarce zanechal v laboratoři. Dedaru v lese. Jacka Sparrowa na Černé perle.

Když se Doktor vrátil, Trhlina byla pryč.
Pohladil konzoli.
„Jedno dobrodružství skončilo, jiné začíná!“ Zatáhl páku a skočil do neznáma.

Natlačení ve dveřích pozorovali průsvitný skleněný modul, ve kterém ležel prastarý muž, napojený na přístrojích.
Doktor na něj hleděl s úctou a obdivem.
„Dimenzionér. Rasa starší než Pánové času,“ říkal vzrušeně. „Chtěli překonat Prázdnotu, dosáhnout jiných světů. Byli poraženi, ale… možná vidíme posledního v celém Nekonečnu.“
„Co tady dělá?“ zajímalo Dutošvarce.
„Je prastarý, umírá. Tělo se rozpadá, ale bezčasí Prázdnoty jej chrání. Modul však nějak natrhl hranici do tohoto vesmíru a způsobil bouře chaosu. Zůstane-li zde příliš dlouho, zahyne.“
Doktor začal horlivě mačkat tlačítka.
Tardis uvolnila silný antigravitační puls, který postrčil modul zpět k Trhlině.
V hlavě uslyšeli telepatické Děkuji.

Jak se blížili k původu všeho chaosu, který nedávno ochromil vesmír, zmítaly jimi silné turbulence. Doktor se držel zábradlí a narozdíl od ostatních bublal nadšením.
„Sledujte, kluci, jak burácí věčnost! Všechno se rodí, vyvíjí, hyne. Čas, prostor, energie, život. Hyne a mění do nové formy!“
Během dvanácti životů zachraňoval, bojoval, tvořil, ničil. Potkal hrdiny i zbabělce. Zažil lásku. Žal. Mír. Válku. Každá regenerace byla ztrátou i novým rozvojem.
„Jsme u epicentra,“ oznámil, když Tardis vstoupila do odlehlé části vesmíru.
Před nimi, miliony kilometrů daleko, se táhla obrovská trhlina do Prázdnoty.
A tam, na její hranici, plula loď.
„Pojďme ji navštívit!“

Tardis visela kousek nad zemí, hlídaná několika judoony.
Když Jack vylezl, zahlédl Stínovou architektku.
„Nazdar,“ zamával a utíkal pryč.
„Chyťte ho,“ zavelela. „Nezraněného!“
Pirát chvíli unikal, ale nakonec ho judooni odvlekli k šéfce.
Z pootevřené Tardis vyletěl paprsek.
„Hle, můj svědinátor!“ zaslechli Dutošvarce, když se vesmírní policisté začali neovladatelně škrábat.
Osamělý judoon u počítače upoutal šéfčinu pozornost, ale než otevřela ústa, změnil se na Deidaru. „Technika proměny ukončena. Virus vložen,“ zamumlal do sluchátka a utíkal k Tardis, zatímco se Jack vyhrabal zpod judoonů.
S nepřáteli mimo hru doběhli k lodi.
Než odletěli, Doktor vyhlédl ven. „Zatím!“ Hodně štěstí s antivirem!

Sledovali stopovací signál, když je náhle vyhodilo z časového víru.
„Doktore! Převážíte interdimenzionální anomálie. Jelikož jsou živými prameny informací, žádáme o ně podle článku 27 Stínového prohlášení!“
„Stínové prohlášení,“ zamumlal Doktor. „Chytili nás do gravitačních svorek.“
„Kdo?“
„Vesmírná policie.“
Dutošvarc zpanikařil. „Jsme v pasti!“
„Nejsme.“ Doktor pohodil rukou. „Tohle na mou Tardis nestačí. Můžeme kdykoli zmizet, ale nechci, aby nás sledovali.“
„Mám je odpálit?“ navrhl Deidara.
Doktor stiskl zuby. „Ne! Žádné násilí!“ Pche, ti lidé!
„Vydejte anomálie, jinak použijeme sílu!“
Tři hlavy prosebně hleděly na Pána času.
„Mám plán,“ promluvil. „Dutošvarc, ber nářadí. Deidara, pořádně poslouchej. Jacku… jak dobře běháš?“

Doktor stál před tabulí. „Otázka. Jaká síla vás mohla přenést do jiného vesmíru? Uvažujte.“
Ticho.
„Ech, řekněte něco!“
„Nepřátelský ovátor?“ navrhl Dutošvarc.
„Nebo magie…“ podotkl Jack Sparrow.
Deidara převrátil oči. „Nevím… Časoprostorová technika?“
Škrabot křídy. Psaní. Rázný škrt.
„Chyba, chyba, chyba. U vás možná dominují, ale nemyslím, že dokážou natrhnout Prázdnotu a rozpoutat chaos v samotném jádru bytí. Pravda leží jinde. Musíme hledat.“
Z hlubin Tardis vyhrabal jakýsi přístroj.
„Památka z domova. Přistupte.“
„Proč?“
„Prošli jste chaosem. Nesete stopy. Když vás připojím na centrální rozhraní
a naskenuji vaše dimenzionální otisky, můžu vytvořit pátrací program.“
„Je to bezpečné?“
„Nevím.“
„Ale…“
„Začneme!“

Doktor nebyl nadšený.
Měl zde šíleného vědce, teroristu a piráta. Pobíhali po Tardis a nestále po něm cosi chtěli.
Deidara vykřikoval, že potřebuje jíl ke svému výbušnému umění. Dutošvarc zkoumal řídící panel a Doktor měl co dělat, aby mu zabránil rozebrat loď. Jack Sparrow kdesi našel láhev rumu a teď chrápal na podlaze.
Očekával vzrušené „Uvnitř je větší!“. Čekal, že si vyslechnou jeho bohaté znalosti. Nic. Deidara neměl zájem. Sparrowa zaměstnávalo hledání rumu. Kolega Dutošvarc vypadal nadějně, ale když začal mumlat o relativitě rozměrů, Doktor pochopil, že si najde vysvětlení sám.
Povzdechl si.
Putování časoprostorem. Záchrana nevinných. Jeho denní chléb.

Deidara rozevřel náruč a zasypal Dáleky pavouky z výbušného jílu.
„Znáte umění, plecháči?“
„Dáleky umění nezajímá.“
„Mělo by.“ Jíl explodoval. „Umění je výbuch!“
---
Sledoval záblesky a stopy destrukce.
U jezera objevil desítky kráterů, uprostřed nich muže obklopeného Dáleky. Ohromující rychlostí unikal střelám. Odpaloval bomby.
Doktor žasl. „Páni!“
---
Odolávaly, ale nastražené bomby a jámy pracovaly skvěle. Dáleky pohřbili hordy zeminy.
„Nás nezadržíš. Budeš vyhlazen…“
---
Přišel Doktor. Zatleskal. „Působivé, na člověka. Otázka…“ (Deidarovy nadávky ignoroval). „Co dělá pár Dáleků na opuštěné planetě?“
„Průzkumná loď poškozena časovou trhlinou. Nouzové přistání.“
„Jaká smůla. Zatím…“ Kolem nich se zjevila Tardis.
Nindža nadával. „Zkazils mi zábavu!“

Klopila oči k zemi, na všechno ustrašeně přikyvovala. Uzavírala se do sebe přede všemi z klanu, byla dokonce slabší než Hanabi, její vlastní sestra. Tolikrát proklínala svou slabost, pokoušela se změnit. Snášela posměšky a ústrky od vlastní rodiny, nejvíc od otce, který ji nikdy pořádně neuznal.
„Hinato? Jsi v pořádku?“
Zčervenala v obličeji. Nebyla schopná vydat ani hlásku, i když chtěla sebevíc.
Naruto…
„Neboj se rozkvést. Máš na to být silnější, odhodlanější. Nedopusť, aby tě zlomili. Ty zvládneš všechno na světě, já to vím. Bojuj a nevzdávej se. Nikdy.“
Otevřela oči.
Jenom sen… tak skutečný. Měla bych doplést tu šálu.