Naruto

Chvějící se chřípí.

Ponožky v rohu. Roucho vůdce vesnice obtočené kolem nohy židle. Zablácené boty na čerstvě umyté podlaze!

Vševidoucím okem nakoukne do kuchyně.

Nedojedený ramen ve dřezu. S jídelními hůlkami hrál mikádo. Okno dokořán a z něj visí halabala připevněná zástěra. 

Růžovlasá začíná zlostně odfukovat. Ještě zbývá koupelna.

Ucpaný odpad. Špína, kterou ani nedokážu identifikovat! V čem se zas hrabal? Už toho mám dost!

Naruto vykoukne z ložnice. Slyší podupávání, funění a zlověstné zvířecí vrčení. 

„Sakuro? K nám se nastěhovala bábi Tsunade?“

Otevřeným oknem letí velký kufr plný šatstva. Málem trefí jejich senseie mezi oči.

„Vypadni, Naruto! Máš sbaleno!“

„Krucinál, Deidaro! Doufám, že to nemyslíš vážně! Ten chlap je Kazekage… a Jinchuuriki k tomu! Tvůj cíl!“ o vůdce Akatsuki se pokoušely mrákoty.
„Myslím! Končím s vámi, se všemi!“ Blonďatý umělec byl odhodlaný prásknout dveřmi.
„A jak se uživíš, co?“
Deidara sklapnul, ale svého cíle se nehodlal vzdát.

Ulice Suny byly plné hluku. Probíhala oslava na počest Kazekageho.
Deidara procházel shromážděným davem, slamák pečlivě vražený do čela. Opustil Akatsuki, ale pořád byl zločinec. Střípek hovoru ho přiměl k zastavení.
Kazekage bude mít rozšířenou ochranku… chystá se dražba… takhle se k němu dostanu! Nechám se vydražit… stanu se jeho prodaným ženichem!

"A s tímto doujutsu* už nikdo z naší rodiny nikdy nevyjde z nebezpečí! Těžko se k mému nim potajmu přiblížíte a zbaběle je bodnete do zad když každý pohyb nepřítele bude v jejich očích pomalý jak hlemýžď! Muahahaha!"

"Bratře já stále krvácím," sípal Indra, který ležel během Ashurova proslovu schoulený do klubíčka kam ho odhodil útočící divočák.

---

"Jak že to myslíš, zabít svoji nejdražší osobu?!" křičel Madara, držící v náručí jednoho ze svých malých bratrů.

---

"Říkám si, jestli za to ty techniky navíc vážně stojí." povzdechla si Mikoto, sečítajíc u stolu klanové výdaje za psychoterapie a očního pro daný měsíc.

„Kluci! To vážně nemůžete chtít!“ Rock Lee dal ruce před sebe v odmítavém gestu.

„Jednou mi Ero-sennin říkal zaručenej způsob, jak vidět holku nahou.“
„Naruto, kecáš,“ ucedil Shikamaru.
„Třeba ne. Prozraď to tajemství!“ Neji se zašklebil.
„Prý když ženská uvidí chlapa, jak zírá, tak zkouší vypudit vetřelce odhazováním oblečení.“
„Tak doufej, že tam nebude Sakura. Ta by určitě házela šutry,“ uchechtl se Sasuke.
„Jako solidní plán, ale… kde seženem volavku?“

„Perverzáku! Šmíráku! Vypadni!“
Dívčí ječák, zarudlé tváře. Nebohý Lee zachytil část oděvu rozezlené kunoichi. Bral nohy na ramena!
„Vrať to!“
Za rohem hýkala smíchy povedená partička. Plán vyšel do puntíku.

„Slyšel jsi to, Kakuzu?“
Vrchní pokladník Akatsuki se zadíval po svém nesmrtelném parťákovi s otázkou v očích.
„Vyžvejkni se, Hidane! Nemám na tebe…“
„Zlatej mravenec!“
„He? A to je co? Mravenec…“
„Zlatej… a desetiocasej. Cennější než Kyuubi. Všude to řikaj. Kage… i náš šéf.“
„To ale znamená, že bude dalece silnější. Má ze zlata i ocasy?“
„Prej jo. Je ze zlata komplet.“ Vyznavač Jashina nebyl překvapený, že to jeho společníka zaujalo.
„Kompletně… a ulovíme ho… to znamená…“ V zelených očích mu plál oheň nadšení. „Vyrazíme jako první, Hidane. Chytneme ho.“
„Zešílel jsi? My dva… a co potom?“
„Coby? Zpeněžíme mrtvolu.“

ANBU Rosomák se vytáhla na parapet konožské základky (s nindža zaměřením) vedle člena dopolední hlídky. ANBU Vlaštovka seděl opřený o stěnu školy a ledabyle si pohazoval vrhacím nožem.
Skrz okno za jeho ramenem bylo vidět Sasukeho Uchihu stojícího strnule v rohu vyprázdněné třídy.
"Proč už si ho neodvedl? Má být dávno zpátky v komplexu."
"Dneska měli první hodinu sexuální výchovy. Dozvěděl se, co bude muset udělat pro to obnovení svého klanu o kterém pořád mluví."
"...a to nevěděl-"
"Co vím, tak mu bylo sedm. Pochybuji, že mu to stihli vysvětlit."
"Ah."

Uvnitř třídy Sasuke začal pomalu mlátit hlavou do zdi.

Srdce je párový orgán, slýchal ze všech stran. Všichni mají, někde na světě, druhou polovinu, jen on ne… a dobře věděl proč. Svoji polovinu, Jinchuurikiho, chytil a pomohl z něj vyjmout démona… zabil ho. Teď se blížil konec Čtvrté velké války, kterou přežil, a netušil, co bude dělat se svým životem. Byl zločinec, člen Akatsuki.
„Hej, ty! Chce tě vidět vrchní velitel!“
V blonďatém nukeninovi hrklo. Poznali ho? Ne, neměli jak. Do stanu vcházel s malou dušičkou... a zmenšila se ještě víc, když muže za stolem, poznal.
Jak to přežil?
Kazekage si ho měřil pohledem. Znal ten obličej.
„Deidara, že?“

Růžovlasá dívčina s vysokým čelem zabořila prsty do trávy. Ti dva se už zase hádali.

Naruto určitě plácl nějakou hloupost. Z něj ninja nebude! Vždycky dřív jedná, než myslí. A sensei? Ten čte. Je mu úplně jedno, že se jeho svěřenci pozabíjí.

Ne, to by mu křivdila. Hádky blonďáka a černovlasého byly každou chvíli. Nejspíš si na to prostě jenom zvykl.

Sakura si povzdychla. Jaká vlastně bude kunoichi, až tenhle výcvik skončí? Techniky mysli, na to je dobrá Ino. Bojovat zvládne, ale Sasuke ji hravě zastíní.

Já sama nevím, co chci. Možná bych… měla chránit tyhle dva… naučit se… léčit.

„Co jsem vám naposledy říkal, vám všem? Držte se dál od potenciálních průserů! A neposloucháte, nikdo!“
„Šéfe…“
„Ty mlč, Deidaro! Říkal jsem vám buďte nenápadní, a hlavně na sebe neupozorňujte při sběru informací! A co uděláte při první příležitosti? Najdete si vztahy! A nejsou to ani bezpečný známosti!“
„Nevědí, že jsme nukenini! Tsuna…“
„Sklapni, Hidane!“ Oranžovovlasému vůdci Akatsuki nabíhala žíla. „Zrovna ty bys měl mít rozum! Ne si jako na potvoru nabrnknout konožskou Hokage!“ Pain opravdu zuřil, očima loupl po blonďatém umělci. „A ty to samý, s Jinchuurikim, to je ještě horší!“
„Ale Gaara…“
„Dost! Oba budete mít zákaz vycházek!“

„Má unavené oči z nadměrného užívání byakuganu. Uzdraví se, ale musí hodně odpočívat. Zrak se jí zase vrátí,“ doktor nahlédl do pootevřených dveří na spící dívku. Oči měla zakryté obvazem. „Za pár dní ji přijdu zkontrolovat. Do té doby na ni dohlédněte,“ odešel.
Neji nebyl nadšený. Mohl jedině dohlédnout na to, aby Hinata odpočívala. Nakonec za to, že si poranila oči, mohl on. Během rodového rituálu Senbon na ni zbytečně tlačil.
Teď, po letech, uznával, že se v ní mýlil. Působila jako tichá voda, klidná, plachá, ale dokázala mnohem víc. I v jeho zatvrzelém srdci byla skulina. Žil pro ni.