Naruto

Akatsuki, sebranka nejhorších psychopatů, jaké svět ninjů vyplodil. Posuďte sami:

Sasori, se dřevem umí, zato neovládá mezilidské vztahy ani profesní komunikaci

Hidan, podfukář, dlaždič, saďour. Nejlepším kamarádem je obří kosa, kterou neustále olizuje a minimálně čistí

Kakuzu, pokladník na baterky. Prachy u něj záhadně mizí

Kisame, smíšek, ale nesmí se před ním zmínit sushi

Itachi Uchiha, baby by mohl přehazovat hráběmi, ale radši se vnitřně užírá

Konan, tichá, ale umí řezat a škrábat

Deidara – Snílek, hračička. Pořád někde něco bouchá

Šéf, nikdo neví, co se mu honí hlavou

Orochimaru, podrazák, intrikařil tak okatě, že ho vyhodili.

A Tobi, hodný kluk.

Bývá to vždycky ohromná zábava, když záporáci doplňují početní stavy. Prostě si na určitý počet členů zvykly. Když Orochimaru tuhle veselou partu opustil, nebylo co řešit.

Muselo to celé proběhnout s náležitými poctami a hlavně před porotou. Úplně vlevo nafrněná emo blondýna. Co se nelíbilo, ten kluk vyhodil do luftu. Vedle usměvavá rybička, přesněji žralok modrý. Vůdce, jehož jméno nikdo nesměl znát a jehož egem byste si mohli vytapetovat. Dále schizofrenní kytka a jediný pořádný člen Uchiha klanu.

Jenže poslední dobou pověst Akatsuki značně utrpěla. Měli vlastně jediného kandidáta. Optimistického čekatele, už to zkoušel nejmíň pětkrát. „Dobrá, jsi náš, Tobi.“

Unaveně se šoural lesem. Už už ryl držkou v zemi, když ho odchytil jeho učitel.
„Tak co?“ vyzvídal.
„No, chtěl jsem na to jít nenásilně. Připomněl jsem mu uměleckou činnost našeho společného mentora a hleděl jsem ho nachytat na jeho vlastní slova.“
„A on?“
„Nežral mi to. Řekl, že tyhle naivní idealistický věci si zamlada možná myslel, ale už nemyslí, a vystřízlivění stálo za prd, takže mě toho chce ušetřit.“
„Ušetřit?“
„No, tím, že mi pomůže umřít mladý.“
„Hm. Takže pacifisticky to nešlo.“
„Ne, musel jsem to vyřídit ručně stručně.“
„Jako u Kakuzua.“
„Přesně. Akorát ruka je definitivně v háji.“

Naruto nevěděl, proč si zrovna tyhle dvě vybral za poradkyně.

„Hokage musí zajistit, aby byl dostatek ninjů,“ hučela Ino. „Podívej na Písečnou!“

„Je třeba přijmout opatření na podporu porodnosti!“ Sakura založila ruce v bok.

„A jak to mám udělat?“ zaúpěl.

„Prostě seženeš pár hezkých hochů, navlečeš je do doktorského a my se postaráme o zbytek.“

Ukázalo se, že je to opravdu náročný úkol. Shikamara přemluvila manželka, Sasuke rázně odmítl, Saie Ino nechtěla pustit, Kiba nakonec kývl a Shinovi musel slíbit pozemek pro havěť s přísným zákazem vstupu.

Proběhla přehlídka falešných mediků, místní kunoichi byly nadšené. Budou rodit o sto šest!

„Di… ář.“ Naruto Uzumaki, současný Hokage Skryté Listové vesnice, tápal. Bylo toho moc. Hinata ho každou chvíli hubovala, nevěděl za co. Synek zlobil, s ninji to šlo taky od desíti k pěti.

Zaúpěl. Jak se mu mohlo podařit sjednat si tři věci na stejnou dobu?

Došel k umyvadlu a pak do sebe vlil saké. V hlavě svitl nápad. Klonové jutsu, no jistě. Rozděl se a panuj!

Manželce pomůže s nákupem.

Synovi povypráví dávný příběh.

Ninjům rozdělí úkoly a pak má padla.

Kéž by! Únava dorazila dřív. Klony se rozplynuly v půlce úkolu. Hinata zasyčela. „Tys už to zase udělal, Naruto?"

Nikdy nebyl zvídavým dítětem. Co si pamatoval, odpovědi na většinu otázek začínajících slovem "proč" byly tak jednoduché, že nestálo zato vůbec je vyslovovat.
Přesto však vždy rozuměl, v jeho hlavě byla realita pomyslným puzzlem, kde každý jeden kousek zapadal do dalšího.
To vše se změnilo s jejím příchodem.
Nejprve se pokoušel najít logické pravidla v jejím chování, hledal opakující se vzory, které do té chvíle fungovaly v celém jeho životě.
Neuspěl.
Potom se pokusil najít totéž ve svém vlastním chování a s překvapením zjistil, že to se zdánlivě nepochopitelně změnilo.
Až časem pochopil, že logické vysvětlení není vždy tím nejdůležitějším.

Ino seděla na posteli a kolem ní se proháněli stíny. Byla doba, kdy se jich bála, jenže pak... Prostě si na jejich neustálou přítomnost zvykla. Jeden z nich jí omotal nohu. Podíval se do tváře muže, který ležel vedle ní. Ještě pořád tomu nemohla uvěřit.
Stín ji zajel pod noční košili. Vzdychla.
Naklonila se nad něj a políbila ho.
„Co se ti asi tak zdá, miláčku?“
Shikamaru snil. Ve snu byla Mirai jeho dcerou a Kurenai. Ach Kurenai, obestřená stíny, pod jeho ochranou. Vzal ji do náručí. Políbil ji.
Vzbudil se a naprosto automaticky opověděl.
„Zdálo se mi o tobě.“