Naruto

„Odpusťte mi otče, protože jsem zhřešil.“
„Co tě trápí, můj synu.“
„Zabil jsem kněze a teď toho lituji.“
„To je velký hřích, synu. Proč jsi udělal něco tak strašného?“
„Neuznal moji víru. Řekl o mě, že jsem hříšník, kacíř, neznaboh.“
„A jakou víru uznáváš, můj synu?“
„Učení Jashinovo. Šířím ho kosou a bodcem.“
Zpovědnici pohltilo hrobové ticho.
„Pročpak jste najednou tak potichu, otče. To jsou vaše zuby, které slyším drkotat. Nebojte se, nebude to tak strašné, jak myslíte. Jen jsem vám zapomněl říct, že neumím časovat.“
„Cože to?“
„To znamená, že teprve zabiju kněze, a hádejte, kdo bude ten šťastlivec.“

"Hele, saké už mi teče ušima. Takže se zpovídej, dokud vnímám."
"Tsunade baa-chan!"
"Tohle na mě nezkoušej, jsem ožralá, ne dementní. Vysyp, jak je to s těma kráterama!"
Naruto zaváhal, svraštil čelo. Jak tu věc vysvětlit mohutnému poprsí-
"A oči mám tady!"
"Eee...Vždycky se to stane při souboji se Sasukem. V nejlepším se to objeví. Vypadá jako holka, ale je to nacpaný v oblečku pro panenky a nosí to kočičí uši. Začne to ječet yaoííí a kawaííí a sasunaru. Je to děsivý, ttebayo! A celej souboj je v háji, protože to prostě musíme sejmout."
"Yaoi," zamumlala Tsunade. "Krátery povoleny!"

Nééééé!!!
Popravili je, všechny je popravili. Mé květinky, moje milované kytišky. Co bez vás bude můj životabudič. Jak teď udělám pampeliškové víno, které mě posiluje, když vaše zlaté hlavičky jsou na kusy a vaše tělíčka skončila zadupaná v zemi.
Nebojte se moji drahouškové, vaše smrt nezůstane nepomstěna. Ten kdo tohle udělal bude trpět, tak moc trpět jako ještě nikdo předtím. Pozná pravý význam bolesti a pak ho naučím, co znamená utrpení.
V ten den vytáhla Ino na křížovou výpravu. Věděla kdo zabíjel neb za sebou zanechali stopy. Poukaz na rámen, psí granule, růžové vlasy. Tihle tři si to pěkně odskáčou.

Změním tenhle svět. Vytvořím dokonalou říši, která tu nikdy předtím nebyla. Říši, ve které přežijí jen nejsilnější a já budu jejich vládce. Pět velkých vesnic zmizí, shoří v plamenech. Zapomene se na ně. Kagové se stanou mými otroky a ti co se mi odmítnou podřídit zabiju.
Žádný svět snů, kde je každý šťastný a je pouhou loutkou. Utopie je přežitek slabých, kteří touží po míru. Já toužím po tyranii. Taková bude má říše. Krutá, ale spravedlivá spolu s mými společníky to dokážu, nejdřív však musím odstranit ty, co mi stojí v cestě. Mé přátele. Jsem Uchiha Sasuke, Bůh nového světa.

„To mě radši zabijte, tohle nikdy neudělám, je to proti přírodě.“
„Je to pro tvoje zdraví, Choji.“
„Sádlo a maso, v obrovském množství to je pro moje zdraví jak dělaný a ne ta zrůdnost, o které se zmiňuješ a ze které jsem málem dostal infarkt.“
„Ten brzo dostaneš. Při své životosprávě k němu nemáš daleko.“
„To máš určitě od doktora, že jo?“
„Konec diskuse, prostě mě poslechneš mladý muži.“
„Neposlechnu!“
„Choji, neodporuj mi a koukej položit to kuře.“
„Nikdy, je to moje kuřátko a je na mojí straně, taky nechce, abych držel dietu.“
„Tak dobře, půjde to tedy po zlém.“

Ach ne, už je tady zas, ten zmenšenej trpaslík.
„Zrcadlo pověz mi kdo je v zemi nejkrásnější.“
„Vy, mocný a silný Tsuchikage, jemuž se nikdo nevyrovná.“
Krásnej to jasně, malej a ošklivej skřet seš, kdybych nebyl zrcadlo už dávno odsud vypadnu než se dívat dennodenně na ten tvůj šerednej ksicht. No jen se na sebe podívej, zaujmi tu svůdnou pózu, taková krása, kluk jako květ, až se mi chce z toho blejt, kdybych měl žaludek. Nos baňatej a rudej, tělíčko seschlého starce nad hrobem, krasavec. Ne počkej co děláš, nech si tu košili. Prosím kohokoli rozbijte mě, tohle nechci vidět!!!

Bojím se toho co cítím. Není to normální. Jsem z toho zmatená.
Když ji vidím srdce se mi rozbuší. Chci se jí dotýkat, hladit, líbat, milovat. Dost! Musím ty představy vyhnat z hlavy, jsou špatné, nenormální, hříšné.
Zajdu za Tsunade, je starší a zkušenější, určitě mi poradí, ale co když ji budu připadat zvrácená. Láská k jiné ženě není normální.
Půjdu za Ino, řeknu jí co k ní cítím. Ano to bude nejlepší. Vyznám se jí ze svých citů, získám tak jistotu jestli mě nenávidí nebo miluje. Je přeci má spřízněná duše, určitě mě bude milovat tak jako já ji.

„Shizune, co to máš za přerostlou krysu?“
„To je Denaturát, maskot kapely.“
„Jaké kapely?“
„Punková nutrie, ste o ní neslyšela, jsou božský. Poprosili mě jestli bych se o Denaturáta nepostarala.“
„Má to souvislost s tvojí vyholenou půlkou hlavy, obarvenou na zeleno zatímco v nose ti visí visací zámek.“
„Trošku. To je nová móda a známka punku.“
„To je co zas?“
„Novej hudební styl ze západu, teďka frčí.“
„To už nikdo neposlouchá dechovky.“
„Ty sou pasé. Poslouchaj to jen geronti nad hrobem.“
„Běž pryč, rychle.“
„Stejně už musím na koncert, páčko Tsuny.“
„Tak geronti nad hrobem, kde mám tu flašku saké.“

"Copak jsi to někdy neslyšel? Umění má být pro umění. Umění má být věčné! To co děláš ty, není umění!"
"Jako by tvoje umění bylo pro umění! Uvědom si, že ho používáš k boji!"
"Ale aspoň je věčné! Nezmizí hned po tom, co ho vytvořím."
"Věčné? Stejně ho brzy zničíš."
"Tím chceš říct, že jsem slabý?!"
"Jo, rozhodně mnohem slabší, než jsem já. I kdyby jsi byl silnější, nikdy se nestaneš lepším umělcem než jsem já! Umění je pomíjivé!"
"Satetsu Kaihou!"
"Katsu!"
Pein si povzdechl: "Sasori si zase četl v knížce o lartpourlartismu."
"A zase to špatně pochopil." dodala Konan.

„Musíme ten veletrh pořádat?“
„Jsme na řadě, Tsunade.“
„Skvělý.“
„Nebuďte pesimistická, děti se na něj moc těší.“
„Jak nemám být pesimistická. Podívej se na ty účastníky a program. Gaiovy naolejované bicepsy, Ibikiho nové mučící techniky, Saiovy oživlé obrazy, Deaidarovy výbušné sochy, Sasoriho lidské loutky. Hrůza! Cítím ve vzduchu krev dokonce ani ten název tomu nepomáhá. Umění pro umění, to musel vymyslet někdo, kdo byl totálně pod obraz.“
„Je to veletrh pro umělce, proto ten název. Nebojte, všechno proběhne v pořádku.“
„Když si tak optimistická, Shizune, tak si to vem na starost. Já se jdu ožrat, abych se vyhla té ostudě.“