DMD č. 9. pro 9. 4. 2013. Téma: Vrzavé panty

Z klášterních vrat zbylo jen jedno křídlo. Druhé leželo v bahně, pošlapané nohama pohanských válečníků. Na mrtvých tělech mnichů hodovali krkavci a po otevřeném prostranství se proháněl vítr a rozdmýchaval oheň, který vesničané a vojáci ještě nestihli uhasit. Klášter, kdysi plný života, čpel smrtí a křivdou. Žádná pohřební píseň nemohla být tesklivější, než skřípot vykopnutých dveří, které sotva držely v zubožených pantech. Lidé se tiše modlili za duše padlých a jedním dechem slibovali nájezdníkům pomstu.
Jak bláhoví byli, jak naivní. Anglie nebyla připravena na obrovité muže severu. Anglie nebyla připravena na Ragnara Lothbroka, ale Ragnar Lothbrok byl připraven na Anglii.

Nikdo by té holce nepředpověděl úspěch u divadla.
Zpívala doslova jako zrezivělé panty. A její herecký projev nestál za nic.
Nicméně měla něco, co to všechno vynahrazovalo. Vábivé tělo. Omámila všechny muže v hledišti. Na její zpěv zapomněli, stačilo se dívat.
Všechno ovšem selhalo, když si vyvzdorovala roli vévodkyně. Naprosté fiasko.
Ale to už divadlo nepotřebovala. Získala podporu bohatého muže, kterého zcela ovládla. A dalších.
Vévodila pařížské společnosti. Pro své rozmary a povyražení ruinovala muže jednoho po druhém.
Když zničila i svého patrona, skončila vše jedním vrzem a zmizela.
Nakonec zemřela tak, jak žila, ve zkáze a rozkladu – na neštovice.

"A ta stará branka měla vrzavé panty!" vyprskl Lister a propukl v hurónský řehot. Společenská místnost Kosmika se otřásala, jak se posádka prohýbala pod dalšími záchvaty smíchu.
"Teda opičáku," snažil se ostatní překřičet Kocour, "musím uznat že ty tvé historky mají říz jako kuře vindaloo spláchnuté vychlazeným ležákem.
Rimmerova tvář se zkřivila a zbrunátněla, jak se pokoušel uklidnit se a vyrazit ze sebe pár slov: "Buďte potichu!" vyjekl, "Listy, jak to bylo dál s tou rezavou brankou?"
Lister se zhluboka nadechl a vytřel si slzy z očí, všichni ostatní na něm vyseli pohledem.
"Musel jsem ji namazat!" vykřikl se smíchem.

V troskách domu nehnutě stála nepřirozeně bledá postava, napůl zahalená v roztrhaných bílých šatech. Rty měla namodralé mrazem a zdálo se, že se z cárů šatů sypou malé bílé kuličky. Každý rok na svatého Martina tady stávala. Čekala na něj, aby spolu mohli strávit ten jediný den na pomezí podzimu a zimy. Den, kdy vše zakryje první sníh. Poslední den, než laskavý podzimní vítr uvolní místo tomu krutému, mrazivému. Někdy čekala marně, když se její milý někde zatoulal, a jindy jí slunce nedovolilo přijít.
Když zavrzaly panty ztrouchnivělých dveří, neotočila se. Chtěla, aby ji uviděl první. Zašeptala jen: „Přišel jsi.“

Opatrně vešel do dveří. Její tvář vypadala tak klidně - sotva znatelně se jí chvěl úzký nos během táhlých nádechů, chvilkami se skoro lekal zda doopravdy jenom spí. Ale vždy, po chvíli, která se mu zdála jako věčnost - v okamžiku, kdy už chtěl skočit a zatřást jejími útlými rameny, přišel další jemný záchvěv a oni společně vydechli. Ještě se musí umýt, pak bude moct ulehnout vedle ní... Tiše se otočil, vykročil ze dveří a zatáhl za kliku... Staré panty využily chvilkové nepozornosti a vydaly příšerný zvuk.
,,Ježišmarjá, co děláš! To fakt není možný, člověk tady nemůže ani v klidu spát, sakra!"

„Povídá se, že původní majitel povraždil celou rodinu. Nikdo tu od té doby dlouho nevydržel.“
„Mám stále silnější pocit, že je to špatný nápad.“
Dvojice chlapců se rozhlížela ve vstupní hale opuštěného domu.
„Slyšíš to? Někdo pláče!“
„Spíš zatoulaná kočka. Pojď, jde to odněkud ze sklepa.“
Pomalu sešli po zaprášených schodech do přítmí sklepa.
„To není kočka. Pojď pryč, nelíbí se mi to.“
„Vychází to z támhletěch dveří.“
S trochou námahy se protáhli kolem masívních, dávno zarezlých dveří dovnitř prastarého mrazáku.
„Co je to tady v rohu?“
„Proboha! Vždyť to je lebka!“
S hlasitým skřípotem se za nimi zabouchly dveře.

Vítr ho zastudil na krku, otřásl se a sevřel pažbu revolveru.
Zaskřípání.
Někdo jde. Někdo si jde pro jeho poklad.
Namířil na dveře.
Ne. Nikdo nejde, opřel se do křesla a dál se houpal, levačkou hladil chladný krk kamenné kočky. Pistoli ale stále držel.
Škubl sebou. Zřejmě usnul. Kde je?!
Spadla na zem. Sebral jí, a posadil jí vedle sebe na křeslo.
Vánek mu zježil chloupky na zátylku.
Zavrzání. To budou dveře na chodbě.
Vystřelil do dveří.
Když se podíval, za dveřmi nikdo nebyl.
Mezitím se tichý stín vytáhl na vrzající vývěsní štít pod oknem a zmizel i s kočkou.

„Sakra, sakra, sakra,“ mumlala si pro sebe má spolusedící. Vzhlédla jsem od sešitu z dějepisu a pohlédla na ni.
„Co je?“
„Potřebuju tamto… ten tentononc.“ Zuřivě máchala rukama, až jsem se bála, že mi tou propiskou v pravačce vypíchne oko. Koukala jsem na ni nechápavě, zatímco ona se málem už pouštěla do trhání papíru.
„Jaký tentononc?“
„No, já nevím… nějaká ta metafora, nebo metonymie? Nebo jak to třídní říkala?“ Dostala jsem dojem, že jí už totálně hráblo a raději se soustředila na druhou světovou.
„Už to mám!“
„Co máš?“
„Vrzavé panty! Jsem nevěděla, jak se to píše, když to vrže.“

Hostinec U Bídáka byl v pevnosti Northgard proslulý. Snad za to mohla Jednonohá Lily nebo hostinský, na kterého se štamgasti odvážili promluvit jen když si objednávali další rundu nebo při placení...
Vnitřek se dal popsat jedním slovem - bordel. Majitele byste tím ale neurazili. Přeci jen v poschodí se provozovalo nejstarší řemeslo...
Podlahy byly původně dřevěné, ale teď je "zdobila" udusaná hlína plná střepů z rozflákaných korbelů. O čistotě těch v celku se dalo pochybovat.
A stejně jste tu pokaždé narazili na cotase, kterému skončila hlídka. Důvod byl prostý. Vrzot dveřních pantů ještě neutichl a před tebou stálo čerstvě natočené pivo.

Hlasitě to vrzalo při každém pohnutí čelisti. Nemohla jsem zívnout, zasmát se nebo v klidu najíst, aniž by mi nekřuplo, nezapraskalo nebo neškublo v pravém čelistním kloubu. Ale na to všechno se dalo zvyknout.
Opravdové faux pas přišlo před časem, když jsem si při jistých milostných praktikách čelist prostě "vyhodila".
Nechápavý partnerův výraz by byl celkem k pobavení, kdyby to ovšem tak strašně nebolelo. Po několika marných pokusech o nasazení čelisti do správné pozice jsem skončila na pohotovosti, kde jsem pobavila komplet noční směnu.
Přítel tuto příhodu odnesl několikatýdenní impotencí,já od té doby vržu panty zas o něco hlasitěji.