DMD č. 9. pro 9. 4. 2013. Téma: Vrzavé panty

"Opravdu musíš odjet?" zeptala se a v duchu jásala.
"Slíbil jsem to svému králi. Takový slib se porušit nedá."
"Budu se modlit, aby ses v pořádku vrátil."
"To jsi hodná. Přinesl jsem ti dárek. Aby se tu v mé nepřítomnosti něco nestalo."
řekl a otevřel malou kovanou truhlici.
***
Skřípalo to, studilo to a neurvale to tlačilo.
"Neboj se drahá. Klíč budu chovat co oko v hlavě." poklepal si na hruď.
Zvenku zazněly trubky. Rytíř naposledy objal svou mladou žínku a odejel.
Jen co výprava do Svaté země zmizela za kopcem, vrátila ty vrzavé panty i s klíčem zpět do truhlice.

Je to tu, konec války. To znamená, že už tě nikdy neuvidím. Nesnesitelná představa!
Odhodlám se a políbím tě. Možná je to chyba, ale je to moje poslední zoufalá naděje. Ty mi však polibek vracíš. Je to nádherné. Vznáším se do oblak. Zároveň cítím, jak morálka v hlubinách mé duše umírá. Ale já nelituji. Naopak.
Pohled modrých očí do mých a to něžné zašeptání: "Hawkeye".
Ne, nelituji. Proč také? Právě jsem se narodil.
* * *
Vracím se domů. A Francis jede se mnou. Brzy už z něj nebude kněz.
Vrzání pantů upozorní tátu.
"Vítám vás, chlapci moji."
Ano, je krásné být doma.

Vrznutí vrátek probudilo naději.
„Pojď malá, přivítáme tátu,“ pohladila stařenka vnučku a vzala ji do náruče. Děcko je na ní trochu těžké, ale co je to proti tíze života, kterou má vráskami zapsanou do tváře.
Stanula na prahu.
„Ale ne,“ řekla si. To jen vítr otevřel branku.
„Ještě budeme muset čekat,“ odevzdaně skloní hlavu.
Na chvíli se zamyslí.
„Dvířka vržou jako mé kosti. Odešly jimi všechny mé děti. Než se naděješ, půjdeš taky. Já ale asi dřív, miláčku.“
Dívenka se k ní přitulí.
Všechno své štěstí drží teď na rukách a díky němu zapomíná na ztížený dech a bolavé klouby.

„Bratři, udatní rytíři, vítejte.“
Vrz.
„Mé srdce rmoutí, že dostavilo se vás nemnoho.“
Skříp.
„Leč i s menší silou vyhnali jsme dříve Sasy.“
Vrz.
„Teď zapotřebí jest, abychom vyhnali znovu ty, co vrátili se drze, a to definitivně.“
Skříp.
„Moji zvědové odhalili, že král Colgrin táboří poblíž Badonského vrchu.“
Vrz.
„Můj záměr je jasný.“
Skříp.
„Vyrazíme na ně s hněvem strašlivým, s pomocí Páně, a na prach je rozemeleme, kterýž pak do moře nasypeme.“
Vrz.
„Vyrazíme za svítání, nechť Všemohoucí vede naše kroky.“
Skříp.
„A někdo majzněte Edvina, ať přestane dělat ty píčoviny se dveřma, jinak mi asi vybouchne hlava.“

Nebylo neobvyklé, že Artuš přišel z hostiny opilý.
Nebylo neobvyklé, že Merlinovi vnutil zbytek své medoviny a dožadoval se pomoci se svlékáním.
Neobvyklé však bylo, že se vplížili do Morganiny komnaty. Že navlékl Merlina do jejích šatů. Že ho s výrazem dítěte, které zkouší, co ho stihne za neplechu, povalil na Morganinu postel. Že se dřív, než byli odhaleni, stala jistá trapná věc, která učinila veškerým dalším neplechám zadost.
Merlin zprudka otevřel ústa a v čelistech mu bolestivě zapraskalo. Najednou nemohl zavřít pusu.
Po týdnu kašovité stravy se to spravilo. Památkou na onen večer však Merlinovi nadosmrti zůstaly vrzavé panty.

Ovečka se kopýtky opřela o vrátka ohrádky. Chtěla se tiše vplížit dovnitř a schovat se před Vlkem, ale vrátka jako naschvál zavrzala.
„Bééé,“ napomenula je, ale pak se zachichotala.
A to už před ní Vlk stál, tlapu v bok a káravý výraz. „Snad ses nechtěla schovat, Ovečko?“
„Už mě z hraní na babu bolí nožičky. Co si takhle zahrát na schovávanou?“ navrhla.
„Ale ty pikáš první,“ řekl Vlk a vycenil špičáky. Aby Ovečka nešvindlovala, zavázal jí oči šátkem.
„A počítej pomalu, nikam nespěchej.“
Ovečka poctivě počítala. „Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí…“
Později ji Vlk našel, jak sladce sní v trávě.

Vrzly dveře a Tamara se prudce otočila. Mezi dveřmi stála malá Táňa v noční košilce a vyděšeně ji pozorovala.
„Proč nejsi v posteli?“ zeptala se Tamara o poznání chladněji, než chtěla.
Táňa zamrkala. „Měla jsem zlý sen, Tamaro Ivanovno,“ přiznala holčička uslzeně.
Tamara ke schovance vykročila. Vlastně nevěděla proč, ačkoliv být tam Irinka, obejme ji a utěší.
Táňa se ale přikrčila. Jako kdybych jí někdy ublížila!
Za děvčátkem se objevila Natálie. „Táňo, pojď honem zpátky!“ oslovila ji a vrhla pohoršený pohled na Tamaru. Holčička se k chůvě vděčně přimkla a další vrznutí pantů nechalo Tamaru samotnou, plnou výčitek a vzteku.

"Miláčku, proč vržou panty u našich dveří? "
"To máš tak, zlatíčko. Válcové podstavy pantů nejsou dokonale hladké."
"Ale proč vržou?"
"Měj trpělivost. Právě mikroskopické nerovnosti na jejich povrchu jsou příčinou vzniku třecí síly."
"Cože?"
"No ano, musíš si uvědomit, že horní podstava na dolní působí tlakovou silou a velikost třecí síly je přímo úměrná právě té síle tlakové. A koeficient úměrnosti je koeficient smykového tření. Rozlišujeme dva: statický a dynamický."
"Ssssst..."
"Statický koeficient smykového tření je větší než koeficienty dynamický, nakreslím ti to. Oba typy tření se periodicky střídají a toto střídání vytváří zvuk."
PLESK!
"Proč?"
"ABYS PŘESTAL VRZAT PANTEM!"

Opisování domácích úkolů měli študenti akademie na Miu Leptonis IV v malíku.
Sotva skončila jedna hodina a profesor vyklidil pole, shlukli se kolem Sagwen, případně někoho dalšího, kdo zrovna úkol náhodou měl, a nerušeně psali. Nerušeně zejména proto, že byl přednáškový sál vybaven unikátním výstražným systémem.
Ten sestával ze dveří, jejichž otevírání vrzalo natolik, že při jeho zaslechnutí stačili všechny předměty doličné schovat, zahodit nebo sníst a ještě umýt tabuli. Problém nastal, když to po nějaké době začalo štvát velmistra, který je namazal, neslyšen se ke skrumáži přidal a pět minut jim radil, než to zapáleným tvořivcům a plagiátorům došlo.

Ze začátku se mu tam líbilo, cítilo se užitečné. Sežralo psa i trola, žaludek mělo plný, potom rozprášilo celou šachovnici. Něco se však pokazilo…
„Poběž, loudo.“
Zřejmě to mělo být laskavé… ale bolelo.
„Buď hodné!“
Možná měl právo jej kárat… ale vždyť se ho jen snažilo chránit.
„Tam se mnou nesmíš, je to proti pravidlům. Chápeš?“
S těmi slovy zmizel ve vodě. Očividně nechápaje, že ono má své povinnosti a úkoly. Bez ohledu na to, že mu to bude vyčítat.
A navíc mu po téhle eskapádě zrezivějí panty… Zavazadlo jimi smutně zaklapalo a vrhlo se do jezera. Musí Harryho zachránit!