DMD č. 9. pro 9. 4. 2013. Téma: Vrzavé panty

Hluboká noc. Křesomysl a Oldřiška Třasořitkovi tvrdě spí v ložnici v patře jejich domu. Náhle Křesomysla probudí vrznutí. To zní jako dveřní panty. Po dalším zavrzání se budí i Oldřiška.
"Třasořitko, běž se podívat dolů!", zavelí mu.
Co mi zbývá, chlap jsem tu já, pomyslí si Křesomysl a sestupuje po schodišti. V kuchyni si bere proti vetřelci sekáček na maso. A tu již vržou a hýbou se dveře přímo vedle něj. Třasořitka napřahuje sekáček.
"Zadrž, vole!!!", slyší hlas svého tchána.
"Tatínku, co vy tady?"
"Doufám, že teď už ty panty konečně namažeš a budeš se o ten barák starat, chlape!"

„Dobrá, tak si to ujasníme,“ jasné oči ředitele stěží maskovaly pobavení.
„Vy, Sire, tvrdíte, že jste nic takového neřekl.“
„Tvrdí! Hulvát!“ štěkla Buclatá dáma.
„Nikdy jsem nic o jejích pantech nepronesl,“ zachrastil rytíř na protějším obraze unaveně brněním.
„Řekl! Já a vrzající? To si vyprošuju! On si tam jen visí, ale já mám nějaké povinnosti, rozumíte, pane...“
„Znova vám říkám, ochechule nemožná, že...“
„Ochechule?!“
Ředitel si promnul oči. Tohle vypadalo na dlouho.
*
„Pane Blacku,“ zavolal na studenta.
„Pane řediteli, já skutečně o té skříni...“
Raději podezřelou informaci přeslechl.
„Jen mám pocit, že byste tohle ocenil,“ podal mu s mrknutím olejničku.

Zaskřípění. Obraz se vyklonil a Buclatá dáma zničehonic mžourala do prázdné chodby.
"Vržou vám panty, ženská!" ozvalo se ze tmy podrážděné odfrknutí.
"Co prosím?" naježila se a pohled jí padl na rytíře na protějším obraze, který spokojeně podřimoval, poněvadž nikdo jiný nebyl v dohledu.
"A nedělejte, že spíte!" vyštěkla.
Rytíř se probudil, promnul si oči, sundal si přilbu, promnul si oči znovu a překvapeně zamrkal.
"Promiňte, dámo?"
"Právě jste mě smrtelně urazil!"
"Pardon?"
"A teď se pán bude ošívat! To si říkáte rytíř?!"
V chodbě o kus dál zazněl trojhlasný přidušený smích.
"Že ty jsi vždycky tak strašně taktní, Tichošlápku!"

„A teď co?“
„Máš to tu nakreslený!“
„Ale miláčku, víš, že těm návodům nerozumím.“
„Hlavně, že se umíš hrabat v autech. Prostě zašroubuješ tyhlety... bazmeky sem do těch děr.“
„Vždyť to sakra nejde! Já nechápu, kdo tam ty díry vrtá a kdo vymejšlí ty návody?! Uf, no jo, už to asi je.“
„Ukaž! Né, děláš to blbě! Ty dvířka jsou hrozně rovrzaný, musíš to přece víc utahovat!“
„Víc to nejde!“
„Ale jde, dej to sem.“
...
„Jáááááúúúúúúauauau!!!“
„Víš, miláčku, kdybys netrvala na tom, že to smontujeme teď, a počkala, až koupím křížovej šroubovák, neudělala by sis tím plochým díru do ruky...“

Temné mraky uháněly jako splašené. Občas jimi proniklo světlo měsíce, který byl právě v úplňku. Vítr smutně skučel. Na vrcholu kopce starý hrad.
„Krásné místo jsem si vybral pro život,“ přemýšlel nahlas hrabě Drákula.
„Vlastně život, neživot. Hahahaha,“ smál se hlasitě. Čekal na půlnoc. Počítal, že polský lovec příšer jménem Jacek von Lowec by měl dnes dorazit.
Nechtěl ho zklamat. Vše připravil a naaranžoval, aby odpovídalo lovcovým představám o sídle vampýra.
Nyní dělal kontrolní obchůzku. Pavučiny, rakev, svíčky, trocha krve. Byl spokojený. Pak otevřel rzí prožranou branku vedoucí do krypty, a ono nic! Ani vrz!
„Ten nový údržbář promazal panty!!!“

Vážená paní Klimtová,
i já jsem bohužel uvěřila hojně rozšířenému mýtu, že skřípání dveří je způsobeno nenamazanými panty. Když se tento problém vyskytl u nás doma, snažila jsem se panty natírat vším možným, ale vůbec to nepomáhalo. Až přečtení Vaší úžasné příručky Lexikon ohrožených druhů strašidel mě dovedlo ke správnému zdroji onoho zvuku. Pod prahem jsem objevila ne jednoho, nýbrž celou rodinku vrzalů zápražních. To je nejspíš velká vzácnost, když se rozmnožují tak zřídka. Takovou raritu si doma samozřejmě nechat nemůžeme a jako dík za Vaši pomoc Vám tedy všech pět vrzalů posílám. U Vás se jistě budou mít dobře.

Zlehka pootevřel dveře a zasykl při jejich tichém zaskřípání. Georgiana se však neprobudila, jen neklidně zasténala ze sna. Přistoupil k jejímu lůžku. Svíce, kterou držel v ruce, ozářila plavý pramen vlasů a tváře, na nichž zachly slzy. Když ji konečně ukonejšil spánek, připomínala svými rysy jejich matku, kterou téměř nepoznala.
Darcy se zprudka nadechl. Málem ji dnes ztratil, milovanou, poslední, co mu zbyla. Už nikdy nedopustí, aby se stalo něco podobného. Ochrání jí před vším a před každým. Už nikdy nebude tak důvěřivý, nikomu neotevře své srdce.
Nešikovně jí uhladil neposlušný pramen, sfoukl svíčku a tiše za sebou zavřel dveře.

http://a-totalita.livejournal.com/23432.html

„Je tu hrozná tma.“
„Neboj se, lásko, na cestu nám svítí měsíc.“
„Je mi zima.“
„Neboj se, lásko, za chvíli tam budeme.“
„Jsem nervózní, konečně poznám tvůj domov.“
„Neboj se, lásko, bude se ti líbit.“
„Tvým domovem je hrad? Opravdový hrad?“
„Neboj se, lásko, uvnitř je útulný.“
„Co to bylo za zvuk?“
„Neboj se, lásko, jen skřípění dveří.“
„Jsem tak unavená.“
„Neboj se, lásko, půjdeme spát.“
„Proč zhasla ta svíčka?“
„Neboj se, lásko, to byl jen průvan.“
„Co je to za lůžko?“
„Neboj se, lásko, je pohodlné.“
„Děsí mě všechny ty zvuky.“
„Neboj se, lásko, panty téhle rakve jsem promazal.“

"Pročpak jsi přišel," uvítala bludička hastrmana hned na zápraží. Vodní můžík jen tak pokrčil rameny a pozval se sám dovnitř.
"Stojí to za prd. Nikdo už ven skoro nechodí a k vodě ještě míň. Ty to máš nejspíš podobně, tak jsem přišel na kafe. Tuhle jsi mě na něj zvala, nepamatuješ?"
S bledou tváří pozorovala, jak se jí podlaha začíná hemžit kapkami vody z vodníkova fraku. Zrovna když zavírala dveře, usadil se do proutěného křesla.
Vrz.
"Měla jsem za to, že jsem je promazala," povzdychla si.
"To nebyly dveře. To mí revma. Vlhko mi nedělá dobře, přitom bez něj nepřežiju."