Moje články

Na chvíli přerušil tok myšlenek a svou hlavu
odtrhl od mapy.
S potěšením se zahleděl na Modré, kteří se lážo-plážo chůzí, s rukama
v kapsách jakoby nenuceně loudali za nimi.
Šli mírně zaprášenou cestou skrz okrajové čtvrtě města.
Druhým Polem, skrz Rybovřesky, Zelený kopec až kamsi
za vnější hranice Světlíkova, kde už město v podstatě končilo.
Tedy - alespoň dle mapy.
Láďa a Petr nelenili. ,,Shoďme toho skopce ze svahu!" a tak se stalo.
Popadli Patrika za nohy, ten nestačil vzteky zaryčet a zahučel do křoví.
,,No počkejte, to se dozví všichni Klňáci!"
Inu, v boji a lásce muž nezná bratra.

,,Jo, zábava právě teď měla přijít, kdybych ovšem nezapomněl plot-line!"
Povzdechl si najednou zadumaně Petr a zahleděl se do mapy svého
tak pečlivě piplaného fantasy světa.
Podrbal se na bradě ve svých řídkých vousech.
,,Syn svého otce, co?" Pousmála se trpce Lucka.
,,Tak to prr," bránil svou čest naškorpeně Petr,
,,takovej sklerotik jako on zase nejsem!
Zato ty jsi dcera svého otce, jen co je pravda.
Ve hře i v lásce prý toužíš mít vždy navrch. Inu, naše královna!"
Tomáš a Libor si již významně odkašlávali, čekajíce na svůj tah, když PJ zavelel přerušení hry. Krb dohasínal. Šlo se spát.

Jak Patrik řekl, tak se taky druhý den stalo.
Společná akcička byla tu!
Tak dlouho plánovaná výprava do míst až kdesi daleko na sever,
asi kilometr od Severních Skladů, které byli prozkoumávat včera.
,,To bude terno!" mlasknul si v duchu Patrik a mrknul na své dva kumpány,
téměř si jist tím, že oni mu s tím ternem pomůžou.
Nějak se mu to cikánské slovo líbilo, přestože byl blonďatý gadžo.
Ale k cestování tedy slabost rozhodně měl.
A nejen k tomu.
Už si v duchu představoval Marka, jak mu někde v lesíku
u řeky na kolenou bude svými ústy dávat lásku.

Bodláčí
Kde jiné kytky růst se bojí,
nebo jim dech již nestačí,
tam se často včely rojí
kolem květů bodláčí.
Barevný květ, hrot však tuhý!
Svět je samý protiklad.
Poraní se první, druhý
Ať již člověk, vlk či had.
Oči z květů přecházejí,
Když přechází růže v nach.
Z dálky se na tebe smějí,
Zblízka však z nich dýchá strach.
Nech, ho, koni na pokoji,
radš keř jiný okusuj!
Všechna havěť se ho bojí,
tak se též dej do klusu!
Hrdě stráží u alejí
na okrajích luk a a brd.
Bodlák, ten se přece nejí!
Chceš ho zkusit? Poznáš smrt.

Červení se loudali městem, držíce se frajersky kolem ramen,
Patrik jako kápo samozřejmě uprostřed.
Štrádovali si to na kraj Světlíkova, přímo tam, kde hraničil s Druhým Polem.
,,Pěkně zhaftnem to mladý maso," pošťuchovali se navzájem
Láďa a Petr, Patrikovi nejvěrnější.
,,Jojo, pěkně toho tučňáka naložíme!"
,,Hele, s tím tučňákems to trošku přepísk. Dyť je hubenej jak vyžle!"
,,Však víš, jak to myslim."
,,Tak prr, hošani, zchlaďte hormon." ozval se dominantně dosud mlčící Patrik.
,,Marek je můj a jestli máte chuť na naložený tučňáky,
tak palte na Antarktidu, nikdo vás tu nedrží."
Marně se svůj naštvaný obličej snažil skrýt za mapou.

Naše trojice udělala ještě pár nesmělých kroků kupředu,
aby se hned nato svezla jakýmsi temným tunelem dolů.
Zřejmě na samotné dno rozlehlé jeskyně.
,,Jak jsme, u všech všudy, spustili tu past?" povídá Eowyn.
,,Jo, co děláme tady na dně?" Přidal se s nářkem Ragul.
,,Přesněji řečeno v suterénu!" Promluvila konečně pekelná bytost,
dosud jen výhrůžně mlčící.
,,Suterénu čeho?" Podrbal se zamyšleně Timur na bradě.
,,Horního patra pekla! A teď už sklapněte, ta největší zábava
teprve přijde!"
Po těchto slovech temná bytost zmizela, zanechajíc po sobě hrobové ticho
a nepropustnou tmu, snad ještě hrozivější, než její pekelně dunivý,
záhrobím čpící hlas.

Naše podivná fantazijní trojice šla stále dál a dál jeskyní,
obklopena dlouhou dobu jen černočernou tmou a neprostupným tichem.
Bylo to, jako když jste ve zkušebně za zvukovou stěnou a máte pocit,
že i pád špendlíku by zaduněl jak kostelní zvon.
Když vtom to všichni spatřili.
Nehybná černá silueta jim náhle zastoupila cestu.
Jejího pohybu si všimli jen díky žhnoucím oranžovým uhlíkům jakoby
visícím ve vzduchu, což byly zřejmě oči.
Také se zdálo, že má postava zkřížené ruce na prsou.
,,Bohové, to je snad sám Lucifer!" Povídá vyděšeně Eowyn.
,,Ještě řekni, že příjmením se jmenuje Morningstar..."
ušklíbl se pobaveně trpaslík.

,,Platí", vydechl Marek, zadýchaný jako po maratonu.
,,Fajn, seš fakt první třída!" na to Paťas.
,,Tady máš ten tvůj slavnej balón!" A hodil ho Markovi zpátky,
ten jen ležérně natáhl ruce a stejně líně, jako se koala plazí po stromě,
přihrávku přijal.
Párkrát s ním zamyšleně dribnul o zem.
Nato promluvil jeden z Patrikových parťáků: ,,Ty, Paťo, nejdem už dneska?"
,,Jo, slibovals nám, že ještě prozkoumáme Severní Sklady a tam fakt nechcu, aby nám Modří čmuchali! A se svým novým boyfriendem si můžeš zašpásovat jindy!" Mrknul na Marka.
,,Jo, asi máš recht. Tak zatím zdarec, ucha, zítra bude
společná akcička!"

Hlavou mu vířily pocity jako mořský příboj,
míchal se mu v ní hněv s odevzdáním,
zahanbenost se vzrušením.
Po chvilce napětí udělal něco, co jej překvapilo snad ještě víc,
než Patrikův polibek s notnou příchutí drzosti. Opětoval ho.
Ani jeden z hochů se teď již neubránil hvízdnutí.
,,Tak koukám, že už přistupuješ na hru, mladej. Odteď budeš můj,
chci tě komplet celýho, tvoje tělo i tvoji duši.
Taky nám Červenejm pomůžeš prozkoumat pár nových lokací.
Chceme o nich napsat na web Urbexu. A my vás Modrý na oplátku necháme
na pokoji a vrátíme vám ten váš balon."
Sladkokyselé Pyrrhovo vítězství.

,,Celkově pak upřednostňuji osobní setkání..."
Patrik se odmlčel, jakoby už na tom, před čím osobní setkání
vlastně upřednostňuje, již nezáleželo.
Jakoby už nezáleželo vlastně na ničem kromě tohoto momentu.
Marek už ani tak nevnímal jeho slova, jako jeho dech, který
cítil již bezprostředně na svém obličeji. Bezděky polkl.
Poté Patrik udělal zřejmě nejodvážnější věc toho večera.
Sice letmo, ale přesto zaznamenatelně, spojil své rty
s těmi Markovými.
Šok. Ticho. Facka, která tak jako tak musela přijít.
Radek a Tomáš zírající jeden na druhého neschopni slova.
S nepřítelem se přece nemiliskuje!
Marek byl zaskočen frajírkovou drzostí, která mu zároveň
neskutečně imponovala.

Bum...bum...tada bum! Začalo se náhle ozývat z povzdálí.
Eowyn zpočátku pocítila závan strachu smísený s chladným hněvem.
Zase ty proradné trpasličí mrchy!
Kdo jiný by tady na nás takto bubnoval, uprostřed noci, před branami
kouzelné jeskyně! A pak...přišla na to!
,,Buben! To heslo je buben!" Vykřikla znenadání Lucka,
zhmotňujíc myšlenku, která se jí náhle vynořila v hlavě.
Její dva herní souputníci na ní s lehkým překvapením pohlédli,
zatímco PJ zcela nevzrušeně přikývl.
Fialové silové pole, obklopující vchod do jeskyně, rázem zmizelo,
jakoby lusknutím prstu bylo pryč.
Před trpaslíkem, hobitem i elfkou zela jen prázdná hlubina
lákající dovnitř.

Zanedlouho, zabraní všichni do svých myšlenek,
dorazili k jakési staré garáži s oprýskanými, nachovými vraty.
Modrým nebyla povědomá, zatímco Červení ji znali jako své boty
- byla to jejich tajná základna.
Patrik zamyšleně vytáhl z kapsy jakousi mapu a se zaujetím si ji prohlížel.
,,Toto je naše tajná mapa, " pronesl ležérně.
,,Je tu zakreslen celý Světlíkov, Druhé Pole i všechny přilehlé čtvrti."
,,A k čemu potřebuješ mě?" Na to překvapeně Marek.
,,Jo, k čemu potřebuješ jeho?" Přizvukovali nazlobeně jeho kamarádi
Radek a Tomáš.
,,Neprozkoumali jsme zdaleka všechna místa, " na to Patrik.
A to zdaleka nejen na mapě!" Naklonil se k Markovi.

Jak Markovi kamarádi, tak Patrikovi nohsledi se zvědavostí sledovali,
kam ho to vleče. U Markových kamarádů se ta zvědavost mísila
s rozladěností, u Patrikových patolízalů spíše s jistou dávkou
dobrodružného vzrušení, s otevřenou pusou však zírali všichni.
Marek už nebyl žádné dítě. Vždyť mu táhlo již na jednadvacet
a ten floutek mohl být sotva o dva roky starší.
Modrotričkaři se přece a onou konkurenční partou Červených triček
potýkali už drahnou dobu a on to přece v takto klíčový okamžik nezvoře.
I kdyby měl obšťastnit celou bandu, anebo si pro balón lézt na střechu,
popasuje se s tím jako tvrdej chlap.

,,Mám pro tebe nabídku, která se neodmítá!"
Pokračoval úlisným hlasem blonďák a ledabyle si rukou
prohrábnul svou neupravenou čupřinu.
,,Hm, co to asi tak bude," pomyslel si Marek, ,,nejspíš bude chtít,
abych mu ho tady blafnul přede všema, výměnou za míč.
Nebo něco na ten způsob. To by mu tak bylo podobný!"
Než se nadál, měl poznat, o co půjde.
Blonďák ho náhle a bez varování vzal za ruku a někam ho táhl.
Marek o něm věděl jen to, že se jmenuje Patrik,
a ve Světlíkově - čtvrti sousedící s jeho vlastní
- je mezi hochy něco jako místní kápo. Obávaná persona.

Nakonec se Lucka rozhodla si to kafe před následujícím bojem
přece jenom dát. A ne jen tak ledajaké.
Její oblíbené cappuccino, a to hned dvojitou dávku.
Co kdyby zase usnula?
Pán Jeskyně promluvil: ,,Právě jste přišli ke kouzelné jeskyni,
nacházíte se přímo u jejího vchodu. Abyste vešli dovnitř, budete
ale muset uhodnout heslo. Máte tři pokusy a nápověda je,
že heslo nějak souvisí s oním vchodem!"
,,To je trochu chabá nápověda," povzdechla si Lucka spolu se svými dvěma
souputníky Tomášem alias trpaslíkem Ragulem a a Liborem alias hobitem
Timurem.
,,Inu, kolik hesel znáš, tolikrát jsi pařmenem," usmál se geek Petr.

,,Probuď se! No tak, Lucko, vstávej!" Ozývalo se odněkud zdáli.
A probudila se. Náhle a rychle, jako když skočíte do ledové vody
a vykřiknete překvapením.
Došlo jí, že není královna Eowyn a nevolá k ní vítr v korunách stromů,
ale že je Lucka Dostálová a hraje Dračák v opuštěné horské chatě
s partou kamarádů.
Že právě nejspíš zaspala svůj tah.
A že ten, kdo jí volá, je Pán Jeskyně, vysoký, brýlatý ajťák Petr,
se kterým vždy trochu soupeřila o to, kdo hru povede.
Probudila se a žmoulajíc v ruce dvanáctistěnnou hrací kostku přemýšlela,
zda si dát před další bitvou kafe.

Elfská královna Eowyn, vášnivá cestovatelka, kartografka a bojovnice,
přezdívaná též ,,Královna cest" se právě vracela z urputného boje
s trpaslíky, majíc na sobě zlatou čelenku a královskou róbu stejně zelenou, jako příroda okolo.
,,Ti proradní trpaslíci..." říkala si potichu, téměř v duchu,
jak se jen sluší na královský majestát.
Není divu, že plála hněvem. S tím zlatem by se smířila.
Ale že vzali i kouzelný džbán, kde byla ukrytá všechna její magie?
Znavena si lehla pod stařičký dub a nechala se obrůstat jeho kořeny.
Ráno moudřejší večera.
Lucce se málokdy stalo, že by se do hraní Dračího Doupěte takhle zabrala.

Bylo líné páteční odpoledne.
Marek si jen tak ležérně dribloval s basketbalovým míčem,
který semtam předal buď kamarádovi nalevo, nebo napravo od sebe.
Při této bohulibé aktivitě přemítali, jestli jít radši lelkovat do parku
anebo na koupák okukovat vysportovaný kluky.
Když najednou... Zvuk driblujícího balonu utichl
a opět ho měl v rukou ten protivný blonďák ze Světlíkova se dvěma nohsledy a rošťácky rozcuchanými vlasy. ,,Zdar frajere, tak co uděláš teď?" Zahleděl se přímo na Marka.
,,Třeba si budu představovat, jak mi ho kouříš!"
,,Nějakej drzej, mladej. Abych si nepředstavoval, jak kouříš ty mně!"
,,Mě neubude."
Atmosféra by se dala krájet.

,,Rakovina. Jedno z nejzákeřnějších onemocnění minulosti, minimálně do doby, než byl vynalezen antikarcin," ujal se výkladu doktor Zrzavý.
,,Ten zkoušíte na těch dobrovolnících z bé čtyřky?" na to zvídavý student.
Profesor ho umlčel mávnutím ruky.
,,Spočívá v tom, že přirozená buněčná smrt - odborně apoptóza - je neúčinná
a buňky se počnou nekontrolovatelně dělit.
Stačí jedna pilulka a je po chorobě.
Enzym v ní obsažený vyhledá všechny nádorové buňky a upraví jejich genetickou informaci zpět do optimální podoby! Jak vidno i na zmíněných pacientech z oddělení B4!"
Na obrazovce naproti však byla vidět jen mrtvá těla.
Němí svědci si zapomněli vzít dávku.

Jack Sparrow zachmuřeně pohlédl do kalendáře po své levé ruce.
Kdoví, jak v těchto končinách plyne čas.
Zhruba to si říkal, rukama pevně třímaje kormidlo.
Jaký je rok, to už po všech těch udatných bitvách a lahvích rumu
(občas upotřebených v oněch bitvách) dávno nevěděl.
Datum? Mohlo být tak... 32.března, přibližně?
Jeho mozku to přišlo krapet divné, ale to asi dělal ten rum.
Když najednou si všiml něčeho děsivého.
Těsně před lodní přídí! Žraločí ploutev!
Zrovna, když se chystal majznout po potvoře truhlu s pokladem, zvolal
papoušek "Apríl" a nerušeně pokračoval ve své cestě na vodních lyžích kolem lodi.