Moje články

"Nejdřív ale znovu prubnem funkčnost, přece jim nedáme nějaký šunt!"
Nedal se poručík Pavel a s ohníčky v očích se k mašině znovu přiblížil.

"Nějaký knoflík to má i vzadu..." povídá zadumaně.

Stisknul.

Mezitím vysmátý Strike, s rukama v kapsách, hvízdaje si kráčel ulicí.
Nekonečnou pohodu, kterou cítil, narušil až výbuch, jenž ho donutil
obrátit svůj zrak dozadu.

Vtom ustrnul - spatřil, jak se okno v prvním patře policejní stanice,
kde ještě nedávno byl jako oběť a mladý myšák, vysklilo,
přičemž zvuk tříštícího se skla se mísil s neartikulovanými skřeky
ještě donedávna hrozivě působících strážníků.

Strike. Poslední mohykán, co zachránil Světlíkov.

Poliši se shlukli kolem tajemného stroje jako vosy kolem medu,
ani nadporučík Šlégr nezůstal válet šunky ve vedlejším kanclu
a přispěchal na čumendu.

"Chlapi, umíme to spravit, nebo mám zavolat technika?"

"A k čemu to vůbec bude dobré, až to zprovozníme?"
Na to věcně Pavel.

"Co já vím, někdo by o to určitě měl zájem…"

"Prosím Vás, všechny trhy jsou zavřené, to s tím chcete jít na černý trh?
My, strážci zákona?"

"Kdo tu mluví o černém trhu!" Vyhrkl Šlégr a svraštil obličej.
"Měl jsem na mysli někoho sice tajného, ale legálního!"

"Myslíte jako... tajný služby?"

"Kápnuls na to, Einsteine!"

"Jo, tak ty nemáš tušení?" Na to napůl úlisně, napůl výsměšně polda.
"No, nemám..." na to bezelstně Strike a po očku šilhal k východu.
"Vymyslel to Honza, ten fyzik!" Vyhrkl, zatímco mu běželo hlavou:

"Představ si, jak energie čchi proudí celým tvým tělem. Jsi bojovník..."
"Ano, Feng-kueji!" Přitakal v duchu a lehce se přikrčil, sleduje s klidem poldu,
jak přesunul zbraň od jeho nohou o něco výš.

"Nekecej..." Pokračoval v napůl hře, napůl výslechu policajt.

Vtom Strike vymrštil hbitě nohu, oba strážci pořádku byli na zemi
a on v trapu.

"Sobec! Nic neřekl..."

"Ale ohleduplnej, tu mašinu nám tu nechal!"

Na folgarwské mýtině bylo možná slunečno,
ale v reálném světě zuřila bouřka a naši hráči
se dostávali do trochu dobrodružné a trochu hororové nálady.
Těžko říct, která z nich převládala.

"Škoda, že nám pekelník neřekl žádnou historku z podsvětí,
když už jsme se tam byli juknout!"
Zhmotnil své pocity do slov Tomáš.

"Jo, jako v tom filmu. Nebo v té karetní hře. Černé historky!"
Přisvědčil Libor.

"Hele, chlapci, nezamlouvejte své nevybouřené touhy za bouřku venku!"
Na to rázně Lucka, mnouc přitom dvanáctistěnnou kostku mezi prsty.

"Pulp fiction? Tak to už jsem neviděl, ani nepamatuju..."
Vložil se opět do hovoru Pýdžej.

"Se mu to líbí, frackovi!" Povídá poručík Pavel, zatímco obuškem
přejíždí Strikovo břicho.

"Se dívej na ty buchty!"

"Co, líbí se ti to, prase, že jo!" Povídá Pavlův kolega,
zkoumající podobně Strikův zadek.

"Mimochodem, pěkný tetování!" Sjel pohledem na jeho draka.
"Tak, a teď konec hraní, chlapečku!", zastavil se Pavel zepředu
pendrekem na jeho bílých Calvin Kleinkách, a Strikovi došlo,
že už je tvrdej kluk nikoliv jen obrazně.

"Teď si promluvíme o tom, jak ta mašina funguje!" Pokračoval fízl vzadu.
"Nebo nám chceš zatancovat?" Dodal, plácl ho po zadku
a ze služební zbraně vypálil pár ran do podlahy.

"Nemám tušení!"

Hoši schovaní na fakultě už Strika netrpělivě vyhlíželi.
Jak by taky ne - od jeho odchodu uplynuly už bezmála dvě hodiny
a stále žádná zpráva, ani telefonát, ani jakýkoliv jiný náznak,
kdy a zdali vůbec by se měl vrátit.

Honza vzal Kvida na milost a za občasného přátelského pošťuchování
pracovali na rovnici společně, Paťas Marka uklidňoval, drže ho za ruku:

"Strike to zvládne, je to frajer, Ferda Mravenec, práce všeho druhu!"

Zbytek chlapců seděl na palandách a ledabyle se cpal zbytky krekrů a
zunkal kolu z plechovek.

Mezitím o pár bloků dál jezdil jeden polda Strikovi obuškem po zádech,
druhý zepředu.

Poručík Pavel i jeho kolega Luboš pomalu hledali slova,
kterými by ospravedlnili nedodržování bezpečnostních opatření.
Jak jinak, než odvedením pozornosti k úspěchům.

"Pane, omlouváme se, ale máme tady nevídaný objev!
Mohlo by se to našemu sboru docela hodit!"
Nadhodil Pavel, mimochodem, příjmením se jmenoval Frohlich.

"Vypadá to jako telka, ale zatroleně divná! A co to vůbec dělá?
A jak to bouchlo?" Víc otázek, než odpovědí.

Než se Strike stihl skrýt za roh, byl prozrazen.
Zatracenej písek! Už měl ruce spoutané za zády.

"Tak, chlapče, a máme tě! Ty už nám pomůžeš zjistit, v čem je zakopaný pes!
Máme velký obušky!"

Z druhé strany ulice se k celé scenérii kvapem blížil
nadporučík Šlégr, s nepříliš vstřícným výrazem ve tváři,
ne nepodoben detektivovi ze seriálu Big Ben, jen s tím rozdílem,
že měl na sobě roušku a za zády mu necupitala starostlivá matka.

Už byl téměř u nich, když poručík Pavel vyfoukl kouř z další cigarety,
nesměle se usmál a pronesl: "Vida, my o vlku..."

"Nechte si ty fórky, poručíku!" Na to Šlégr nerudně a vůbec ne vtipně.
"Venku řádí smrtelnej virus a vy si tu šmatláte jen tak bez masek.
Chvilu to tak půjde dál a čapnem to všici.
Chlapi, chlapi..."

Kupole s naší trojicí postav se změnila v barevný vír
a odplachtila si to nahoru, až se rozplynula
a ocitli se na mýtině, hlazeni jemnou brízou a hřáni
paprsky probouzejícího se Slunce. Tedy pardon, hvězdy Telorn,
zářící na jasně fialovém nebi.

"Jsme tady tak hezky v přírodě, tak co si trošku zadovádět?"
Mrkl na Eowyn Timur.

"Jo, založíme elfsko-trpasličí kmen." Na to Ragul.
"Chceš říct elfsko-hobití?" Na to Timur a chtěl ji plácnout po zadku,
ale uskočila a ruku chytla.

"To že je den Země, ještě neznamená, že je taky den Folgarwie, mládenci,
tak se trochu kroťte!" okřikla kamarády Lucka.

"To bude koncert!" Pochvaloval si jeden z poldů.
"Jojo, za málo peněz hodně muziky!" Přisvědčil jeho kolega.

"Počkej, a co když je to fakt obyčejná telka?"

"Ty ses fakt poved. Myslíš, že obyčejná televize by byla schopná takhle řachnout
a co dvě minuty z ní šlehaly plazmový výboje?"

"Třísk!" Nato vystřelil z bedny krátký modrý záblesk.

"Slyšels nadporučíka Šlégra, důkladně prozkoumat, tak důkladně zkoumej!"

Típnul cigáro o nedaleký okenní parapet.

Když kolega notnou chvíli jen bezradně stál, došla nadřízenému trpělivost.

"Ty vole, Pavle, vypíná se to tímhle čudlíkem!"

"Prásk!" Modrý záblesk rozbil zaparkované auto a způsobil, že vzplanulo.

"Tak ne."

Kouzlo spočívalo v tom, že se nejprve všichni v kruhu - nakolik byli schopni ho
ve tmě utvořit - chytili za ruce, načež Eowyn začala zpívat táhlý tón,
jako když jogín nebo mnich přivádí svou mysl do jednoho bodu zvučným óm.

Najednou začali kouzlo všichni cítit, jakoby se tón sám od sebe šířil
od ucha k uchu, od úst k ústům, z mysli do mysli.

Uprostřed nich se náhle objevila koule zářící všemi barvami duhy.

Pekelník se na ně pokusil seslat oheň, ale koule se rozšířila do kupole,
která ho odrazila a naši skvadru ochránila.

Tryskaly z ní proužky magie všude kolem.

Strike si to štrádoval po ulicích teď již notně vylidněného Klna
s téměř bohorovnou jistotou, že ten krám dostane zpět na barák.
S policajtama se už párkrát do křížku dostal, většinou, když se moc napil
a dělal bordel, nebo když někde na venkovním punkovým koncertě rozmlátil kytaru,
která nebyla jeho. K jeho štěstí ovšem bydlel a pařil úplně na druhé straně Klna.

"Křup, křup!" Došel postupně na roh ulice, kde se musel, mnohem dříve, než čekal,
zarazit.

Přes kolmou uličku byla natažená bezpečnostní páska, u ní stáli dva chlupatí,
před nima ten stroj.

"Musíme to rekonstruovat!"

"Co to vůbec je?"

Kvido na chvíli ztuhl, poté však přisvědčil. "No, chtěl jsem ti pomoct, kámo.
Aby už žádný nestability nebyly!"

"Ty vole, já ti dám pomoct, že za chvíli nebudeš stabilní ty sám!"

Výhrůžně vykročil ke Kvidovi, kolem kterého se začali ochranářsky šikovat ostatní hoši, když vtom se zarazil.

"Do pytle!" Dal si facepalm. "Já tu mašinu nechal v policejním antonu!"

"No, my si říkali, že je ten fízl nějak zvlášť klidnej. Teď už to můžou klidně zkoumat tajný služby!"
Odtušili Láďa s Petrem.

"Jdu tam!" "Sedéj" na to Strike. "Risknu to já!
Exnout na obušek, nebo na vir, to je fuk!"

"No co jé?" zeptal se Ragul otráveným, typicky trpasličím, skřehotavým tónem.

"Co vlastně víš o tom džbánu plném mé magie, který tví dávní bratři v boji
schovali neznámo kam?" Odtušila chladně Eowyn.

"Já? No... nic!" Poškrábal se zamyšleně sekerou ve vousech. "A jaký bratři v boji, vždyť víš, že jsem od nich zdrhnul!
Jen abych se přidal k tobě, elfko!" Odfrkl, "a tady k Timovi."

"Nu dobrá, džbán kouzel byl možná jediná naděje, jak se odsud dostat...
I když, možná je ještě jeden způsob. Otomagie!"

"Oto co?" vyhrkli kluci překvapeně.

"Splynutí sluchových myslí. Když jsme společně zpívali, dokážeme i tohle!"

"Neboj, lásko, já tě nedám!" Řekl skoro omluvně Marek
a usmál se na Paťu. Políbil ho.

"My všichni se nedáme!" Na to sborově ostatí hoši.

"Tak ruku na to!" Nadhodil Strike.

"High five!"

"Jelito, kopyto, platí to!" Ozývali se postupně.

Poté, co si plácli, barometr jejich nálady se postupně otáčel k vyšším číslům.

"Takže chlapci, " ozval se konečně dosud mlčící policajt,
zavezu vás hezky buď domů, nebo do práce, jestli teda písklata jako vy
nějakou maj. Kdepak bydlíte?"

"Na kolejích, MatFyz, elektrotechnika!" Odpověděl Honza.

Zbytek, hnán zaujetím, se svezl spolu.

"Ty se mi hrabeš v poznámkách?"
Vyhrkl vytočeně na Kvida.

Když už byli všichni bezpečně uzavřeni v policejním antonu,
který si to svištěl sešeřelou ulicí, osmělil se Honza k tomu, aby ve výkladu
pokračoval.

"Název neutro - negativizér jsem tomu samozřejmě nedal náhodou.
V principu jde o to, že přístroj zachytává neutrina přilétající k Zemi
z vesmírného prostoru a pomocí silné katody jim dodává záporný náboj
a mění je tak na elektrony. Jinými slovy, vyrábí elektrický proud.
A protože neutrina naši Zemi bombardují neustále..."

"Tak je to de fakto perpetuum mobile."

"Přesně tak!"

"Hustý!"

"Jenže drobně nestabilní." Uculil se Marek.
"Škoda, že to neumí zachytávat tvoji roztomilost!"

Patrik mu dal políček.

Kvido si v tom momentě opravdu lámal hlavu s problémy informační matematiky,
ovšem zbytek hochů samozřejmě neměl ani potuchy, s jakými.

Vymýšlel rovnici, která by chudákovi Honzovi mohla pomoct
k odstranění "drobné technické nestability" toho jeho slavného udělátoru,
kterou musel před chvílí na vlastní kůži pocítit.

Mezitím se Honza, zakrývaje si nesměle dlaněmi intimní partie,
dál zubil na kluky, přičemž se zdráhavě, ale přece ujal výkladu.

"Pánové, tu mašinu jsem pracovně nazval neutrinální negativizér."
Mávnul za sebe směrem k mašině vypadající jako stará televize s anténou a rozbitou obrazovkou.

Vtom zazněly sirény.

"Karanténa, koronavirus dorazil do Klna!" Hlásal policejní tlampač.

Zajda se vyplašeně ohlédl, kam zmizel jeho kamarád.
"Vzal roha," došlo mu, "celej Kvído.
Nejspíš teď na fakultě buší do komplu nějaké derivace."

"Marečku…" pronesl ležérně Patrik, "Když už na nás tady chlapec takhle pěkně spadl, co si s ním trochu pohrát?"

Odpovědí mu byl nesmělý úsměv. "Pánové, já…"

Za chvíli už před nimi schován za mašinou klečel, cítě rty chuť
jejich boxerek.

"Teď budeš mít zdravou stravu, mladej, samý bílkoviny!"

Marek dal Paťovi pusu.

"Paťas, opravdu to chceme? Vždyťs mě nedávno sám vytáh z podobné situace!"

"Mladej, necháme tě, ale prozradíš nám, jak ta věc funguje!" Odtáhl se Patrik.

"What shall we do with the drunken sailor…"

Pokračovali všichni naši bardi rozjařeně dál, toužebně očekávajíce
světlo východu, který se ne a ne otevřít,
a ve své skvělé náladě si ani nevšimli, že je pekelník zase tu.

"Hm, tak to efekt nemá..." povzdechla si Eowyn a schovala hlavu do dlaní."

"No, to nemá, haha! Jste tady takoví malí a neškodní!"

Rozsvítily se žhavé uhlíky přímo za jejími zády.

"Možná spíš malá škodná!" Rozohnila se a mávla za sebe,
zkoušejíc na něho seslat kouzlo.
Pár jiskřiček zeleně zasvítilo a zase zhaslo.

Válčila přece nedávno s trpaslíky...

"Ragule?" napadlo ji. "Na slovíčko..."

"Buďte zdrávi, bratři!" Pozdravil je rozjařeně Volt, když si všimnul
modrých špendlíků na jejich svrškách, zatímco se zvedal ze země.

"Čus!" Odpověděl rozevlátě přiběhnuvší Strike.

"No nazdar". Dodali unisono Patrik s Markem s úšklebkem.

"Já jsem..." vykoktal.

"No jó, my víme, Honza Novák, génius fyziky! Ušklíbl se Marek.
A totálně nahej, jak ho velký třesk stvořil!"

Zbytek hochů se rozřehtal, zatímco si šokovaný Jan uvědomil, že výbuch spálil veškeré jeho oblečení. Viselo z něj pár cárů látky,
které toho stejně moc nezakryly.

Rošťácký, vytáhlý nerd s tmavou čupřinou,
nakřivo posazenými brýlemi a pár nesmělými pihami
se na ně rozpačitě usmíval.

Ve spodním patře pekla nebylo vedro, naopak kosa, že jim klepaly zuby,
ale nejvíc je deprimovala ta neproniknutelná tma...

Podobná tma, jakou Petr pociťoval téměř hmatatelně, než ten týpek z horské služby přispěchal s protijedem.

"Jste zkrátka v cele, v temné, záhrobní kobce", dodal hlasem Pána jeskyně,
hledajícím ztracenou vyrovnanost po utrpěném šoku.

"No a co budeme dělat?" Na to Lucka.

"No, můžeme si zpívat."

"To nás vysvobodí?"

"Uvidíte, ale ať tak či tak, proč si nezkrátit dlouhou chvíli?"

"What shall we do with the drunken sailor… early in the morning…"

Spustili v tom momentě elfka, trpaslík i hobit sborově.

"No jasně, Kvído!" Odpověděl dobrodružně vzrušený hlas.
"Perpetuum mobile - a já podepsán na patentovém úřadě jako jeho objevitel,
uveden na univerzitě v síni slávy, člověk, který změní základy fyziky..."

"No jó, taky máš jméno, co se bude přímo skvět za Newtonem nebo Einsteinem.
Považte - přichází velikán - Jan Novák!

"No, aspoň nějak si mně lidi budou pamatovat, když už mám tuctové jméno!"

"Jak se ta mašina vůbec zapíná?"

"To je jednoduchý, stačí zmáčknout tenhle kno…"
Následný výbuch odhodil Kvída stranou a Honzu mrsknul přímo na Patrika s Markem, kteří tak s křikem sletěli k zemi.

"Chce to doladit." Hořce se pousmál.

Vydali se pomalým, rozvážným krokem ke Staré čtvrti.
Marek s Patrikem ruku v ruce, Radek, Petr, Láďa a Tomáš v závěsu za nimi,
lážo plážo, ruce v kapsách, jen co noha nohu mine. Záda jim kryl Strike.

"Stará čtvrť - to sedí!" Ušklíbl se Patrik. Oprýskané, šedivé domy,
kousek před nimi jeden napůl zbořený, na ztrouchnivělé zdi odchlipující se plakát:
"Prostor pro Vaši reklamu!" Všudypřítomný písek jim křoupal pod nohama.

Na klopách měli všichni jasně modré špendlíky - v barvě blesku
- poznávací znamení Voltů. Mimikry.

"Opravdu myslíš, žes vynalez perpetuum mobile?"

Ozvalo se šeptem zpoza plakátu, když k němu došli.

Patrik nadskočil.

"No jo," odpověděl jim. "Má to své výhody, být bi. Aspoň mám větší výběr."

Zapálil si Startku. "Už moc nekouřím, radši něco jinýho…" uchechtl se.

"Ale když jsem po kocovině v kopru, rád si zapálím."

Kluci museli uznat, že Strike s cigárem v puse vypadal drsňácky, byť to nebylo moc eko ani zdravé.

Bylo na tom něco rajcovního. Týpek, co v sobě má i kus hetero frajerství,
a přitom je i na kluky. Ale líbat by se s ním teď nikdo z nich nechtěl.

"Tak co, kdy vyrážíme na průzkum poškádlit Volty?" nadhodil ležérně,
kouř vyfoukl stranou a pousmál se.

Později se hoši z teď už jediné party Fialových (jak si začali říkat, protože Červenomodří jim přišlo dlouhé) scházeli po večerech u Strika
a mnohdy se dožadovali podrobného popisu, jak přišel k tomu draku na stehně.

"K jednomu čínskýmu kámošovi, jmenoval se Feng-kuej, jsem chodíval na lekce kung-fu. Nejdřív jsme byli oba udělaní do jedný holky, a tak jsme se o ní tak trochu v žertu prali. No a vona byla ve znamení draka.

Tak jsme si ho oba vytetovali. Jeho rada.

Stejně nás nechtěla, když si všimla, že to víc jiskří mezi náma dvěma."

"Vida, takže ty seš přichlazenej?"

Dva kamioňáci na zaprášené cestě, jeden na sedadle řidiče, druhý vedle něj
jako spolujezdec. "Karle, potřebujem roušky!" "Jasně, Franto, ale kde je sehnat?
všecko je vybílený, málo začíná bejt už i piva, buřtů a toaleťáku!"

"No, hlavně levně, hlavně levně!"

"Sim tě, jak levně? Ti říkám, že to nikde není, leda, že bysme to někde od ťamanů klofli!"

"Chceš krást? Tě šéfik vyrazí...Navíc ťamani to draze prodávaj!"

"To myslíš Číňany, já myslel Vietnamce!"

"To je fuk, ťaman jako ťaman, oboje je šikmovoký…"

"Zatáčka, vole, brzdi!"

Kamion šel do smyku.

"Vole, kecáme vo rouškách, a nakonec budem ještě shánět airbag...

"Ne, strom s tak hlubokými kořeny přece nemůže být smrk!"
vybavoval si Petr své znalosti dendrologie, které letmo zachytil
mezi jednotlivými zdřímnutími na gymnaziálních hodinách.

"Jo, určitě to bude něco jiného", ozvalo se v jeho hlavě a zároveň odněkud
zvenku, zatímco se okolní temnota začala postupně prosvětlovat a jakoby vlnit.

Nad ním se skláněla ustaraná tvář Lucky, o kousek dál stáli další dva bardi.
"Kamaráde, tys tam mezi těma bedlama měl muchomůrku zelenou!" Vyhrkla Lucka zděšeně.

"To by vysvětlovalo ty halušky, ale jaks to poznala?"

"Ženská intuice."

"Nebo spíš znalosti studentky medicíny," napadlo v duchu Petra,
"bedly mají nahnědlý klobouk".

Po ranní houbové smaženici Petr pokračoval ve vyprávění plot-linu tak usilovně,
jako by příběh skutečně prožíval.

Tomáš líně klepal prsty o stůl a Libor ještě napůl klimbal a jen tak ledabyle se šťoural vidličkou ve zbytcích snídaně, minimálně Lucka, posilněná tradičním cappuccinem s notnou dávkou cukru, však Petra sledovala pozorně.

Pán jeskyně byl v realitě očima vpitý do mapy, ale myšlenkami byl
ve svém světě, kde vězel spolu se svými druhy ve spodním patře pekla a nahmatat dokázal kromě nich jen kořeny jakéhosi stromu. Zamrkal. Není to smrk? A byly to opravdu bedle, které jsme na dnešní smaženici byli natrhat?

Když se duben kvapem blíží,
je čas čapnout za páky
trocha psaní neublíží
- přišel čas pro sosáky.

Klávesnicí prsty buší,
a z nich příběh rodí se
hlava často jenom tuší,
jak že vlastně skončí se.

Jeden nápad střídá druhý
od apríla k čarodkám
pod očima zejí kruhy
když jde od nás příběh k vám.

Přesně sto slov drabble tvoří
jak je do vět složiti,
bychom mohli smysluplnou
povídku z nich stvořiti?

Enter, Backspace, zas a znova
píšem, pak zas mažem zas.
Každým dubnem svoje slova
dát čtenářstvu napospas.

Tady přiber, támhle uber.
Po práci dva panáky?
Tři. Však znáte sosáky.

"Dobrý den, studenti..." přikvačil do učebny uřícený doktor Zrzavý
a setřel si pot ze znavené, rudé tváře.

"Dnešní přednášku bych chtěl věnovat nečekanému vývoji ohledně tématu, které jistě, jako lidé v první linii, bedlivě sledujete.
Události nabraly nečekaný spád!"

"Zase koronáč…" Zívl nejbližší student.

Profesor pokračoval ve výkladu.

"Dnešek, prvního čtvrtý dva tisíce padesát, vejde nechvalně do dějin.
Nejnovější forma koronaviru zmutovala do digitální podoby a napadá teď počítače!"

U studentů se mísilo zhnusení s šokem. Tohle snad překoná i to fiasko s antikarcinem ze třicátých let.

"Apríl!" Zvolal nečekaně profesor. "A pak, že jsem suchar." zamumlal si pod fousy.