Moje články

Nakonec ten duch mohl chodit i na sluníčko, jenže když měl stín okolo sebe i v pozadí, byl rychlejší, silnější a tak dál. Zajímavý bylo, že ten vrták z minulýho dílu v tom podzemí pořád stál. A ten duch v něm mohl jezdit a mohl s tím vrtákem vrtat, kamkoliv chtěl, a mohl se provrtat do jinýho sklepa a ten dotyčný, ke komu se provrtal, to měl docela blbý. A bylo zajímavý, že se s tím vrtákem mohl dovrtat až k jádru Země, ale musel se hned odvrtat pryč, protože jinak by se tam roztavil a bylo by po něm.

A jednoho dne slyšel rámus, protože se do toho hradního sklepení navrtali s vrtákem z nějakého dolu a toho ducha málem rozvrtali. Teda oni ho rozvrtali úplně, ale protože to byl duch, on se zase složil jako lego. A když už je řeč o tom legu, musel jsem ho dneska uklízet. A ten vrták už byl napořád zapomenutý, protože ten duch ten vrták s ostatníma duchama zdemoloval. A kdybyste se ptali, kde se tam ti duchové vzali, tak to byli duchové, které ten duch zabil, protože jak už moc dobře víme z prvního dílu, v tom sklepení nikdo nevydržel noc.

Byl jednou jeden špion. A ten měl uložit na jedno místo zprávu. Bylo to teda dost zajímavé, protože si to pak přišel vyzvednout jiný špion a ti dva špioni se ani neznali. A já vím, proč! Aby ten jeden špion nemohl prozradit toho druhého. A pak, když si to tam přišel vyzvednout, uviděl ho policista a ptal se ho, co dělá. Špion řekl, že to je tajné a nemůže to prozradit. Tak mu to policista věřil. A byl to Hamáček. Policista pak šel hlídkovat jinam. Špion si tu zprávu přečetl a ještě k tomu připsal, že ho málem načapal Hamáček.

Byl jednou jeden motýl, a ten byl zajímavej tím, že neměl křídla, takže tím pádem nemohl létat. A už se bez těch křídel narodil. Kdybyste se ptali, jak létal? Teda chodil? Normálně. Prostě měl nohy jak stonožka. Musel jíst potravu, jako jí stonožka, protože ke šťávě z květů nemohl dolétnout, takže se taky živil listama. Takže žil jinak než ostatní motýli. Takže žil mezi stonožkami, protože motýli ho nechtěli. Ale zato stonožky se s ním kamarádily, protože si myslely, že je taky stonožka. Byl k nerozeznání od normálních stonožek. Nevím, co budou dělat, až přijdou na to, že není stonožka.

Ten duch čekal, že bude moct chodit po celým hradě, takže to byl čekatel optimista. Ale nakonec se stalo, že ten duch mohl chodit všude, kde chtěl, i mimo ten hrad, ale to musela být noc. A po hradě mohl chodit i ve dne, ale musel chodit vevnitř a nemohlo na něj svítit sluníčko.
A pak se stalo jednoho dne, že ten hrad spadl a ten duch tím pádem mohl chodit jenom ve sklepě. Tak to měl docela blbý, protože do hradního sklepa běžně lidi nechoděj. Co by tam asi dělali? Jídlo tam bylo už stejně zkažený.
Duch se nudil.

Byl jednou jeden brepta a jmenuje se Babiš. Je to idiot. Kdyby to nebyl náš vládce, bylo by to lepší. Kdyby byli aspoň Piráti, bylo by to nejlepší. Protože Babiš je asi debil. Ne asi, ale určitě. Babiš se nechce bavit ani o tom blbým covidu, tak k čemu je? Asi k ničemu. Pěstuje blbou řepku a ještě k tomu hnojí hnojivem nějakým hnusným, prostě hnojí pole, ta řepka je pak všude! Má se to střídat. Protože ta půda potom nemá živiny na tu samou rostlinu dokola. Babiš to zjevně neví. To je zajímavé, že to ví i osmileté děcko.

Byla jednou jedna stará mistryně. Uměla všelijaké čáry a máry. Uměla prostě kouzlit, uměla vykouzlit, cokoliv chtěla. Jak to tak bývá, s čarodějnicema to dopadne většinou blbě.
Když byla válka, čarodějnice chtěla dát vojákům nesmrtelnost. Co myslíte, že se stalo? Nepovedlo se jí to. A za to ji nechali popravit.
Za to její duch chodil po tom hradě, kde ji nechali popravit, a každýho, koho potkal, zabil. Ale chodil pouze o půlnoci a směl chodit jen po chodbách, kde chodil, když byl živý.
Ale pak nějakou záhadou se stalo, že potom duch už mohl chodit všude, kde se mu zalíbilo.

Jeden den hrdinou jsem byl, už ani nevím kdy. Asi jsem ani nic hrdinského neudělal, tak proto si nevzpomínám. Ale možná taky udělal, ale už si na to nepamatuju.
Ale chtěl bych něco hrdinského udělat. A vlastně to dělám skoro každý den, protože každý den pomáhám malým dětem na Žluťáku. Jako třeba mojí ségře. Šli jsme na zmrzlinu a museli jsme jet pomalu jako hlemýždi, já a ještě jeden můj kamarád jsme měli kolo a ostatní měli koloběžky i moje ségra měla koloběžku, protože jsem jí koloběžku svoji půjčil. Dojeli jsme na tu zmrzlinu, měli vanilkovou a malinovou. Chutnala nám.

Dostali jsme dvě balení barevných vajíček. Byly stejné jako vejce vejci. Babička z nich udělá pomazánku a už se na ni hrozně moc těším, protože už ji babička jednou dělala a moc mi chutnala, protože ji mám rád.
Vajíčka jsou moje oblíbené jídlo. Už umím osmažit i volské oko. Vytáhneme pánev, nalejeme do ní olej, přiměřeně, a pak to necháme trochu nažhavit a pak tam naklepáme tolik vajíček, kolik bude potřeba. Pak to osolíme a opepříme. Pak počkáme, než se to usmaží, pak to dáme na talíř a pak už to můžeme sníst. Pak tam dáme kečup a ještě chleba.