Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Jeden i druhý koutkem oka zahlédli, jak dřevěná lžíce v krabici začala vibrovat a vydávat zvláštní bzučivý zvuk.
Fergus se prudce otočil. Bedwyr vyskočil na nohy. Oba se rozběhli ke stolu, kde se lžíce neklidně vrtěla.
Divný pocit začal hlodat ve Fergusovi. Podobný pocit jako těsně předtím, než je banda místních výrostků zmlátila kvůli jejich podivným pokusům jako naprosté outsidery bez vlastní party. Je pravda, že tenkrát vyhodili do povětří jejich klubovnu. Žabaři…
Až teď si všimli, že je lžíce pokrytá jakýmisi neznámými symboly. Nato se lžíce vypnula jako na oři, že povolily i stuhy, které ji držely na místě.
Pro tento bonus jsem si vybral scénu z novely amerického spisovatele Henryho Jamese, dlouhodobě žijícího v Británii - Utažení šroubu (The Turn of the Screw). Toto ikonické dílo je představitelem gotické fikce na bázi hororu. Jde o první (jedno z prvních určitě) dílo, kde strašidelný příběh je jeho ústředním motivem a uceleným záměrem, na rozdíl od třeba Draculy nebo Frankensteina, které byly vydány dříve. A právě tato ghost story, strašidelný příběh, se stala prvním krokem ke komercionalizaci tohoto žánru. I toto dílo bylo zadáno redakcí časopisu Collier's na zakázku. Asi nejznámějším atributem díla je jeho nejednoznačný, každopádně velmi znepokojivý, až tragický konec, o kterém se vedly polemiky desítky let.
…Když se paní notnou chvíli nevracela, tak jsem se šla podívat do jídelny, jestli se jí něco nestalo. Dělala jsem si obavy, abychom stihli večerní mši.
Neudělám v hale ještě ani krok, když paní, bílá jako stěna, vyletí vyplašeně z chodby, rychlostí blesku otevře dveře a zmizí v té lepkavé tmě tam venku.
Po chvilce, když jsem se konečně vzpamatovala, jsem se jala zjistit, co jí přivodilo takové rozrušení.
Vešla jsem do místnosti. Vypadala naprosto prázdná, nikdo nikde. A tu najednou vidím obličej mé paní, třesoucí se jako osika, mrtvolně bledý, jak se na mě dívá zpoza okna do zahrady…
Ve zkratce: Děj se odehrává na venkovském sídle, kde si majitel najme guvernantku, aby se starala o malou holčičku a o něco staršího chlapce. Moc si je oblíbí, ale současně začíná vidět dva přízraky - muže a ženy. Dostává pocit, že žena skrytě komunikuje s holčičkou a muž zase s chlapcem a že oba postupně nad nimi přebírají moc.
Scéna pochází z druhého střetu s duchem muže. Děj je v díle veden v první osobě z pohledu guvernantky, takže jsem to změnil a vyprávím to z pohledu hospodyně venkovského sídla - Mrs Grose.
„…Co bylo pak?“ ptal se trpělivě obhájce Sojka medvědí rodiny.
„Někdo spal v mé postýlce, aby ho ďas vzal!“ vyblekotal medvídek se slzami na krajíčku.
„To byla Mášenka, milá holka, která teď leží s těžkými pohmožděninami v nemocnici. Jak k tomu došlo?“
„No, jak – prostě jsem ji z postele mýho kluka popadl, naplácal jí a vyhodil ven oknem,“ brumlal medvědí otec.
„Přece i my, medvědi máme právo na nějaký soukromí! Vecpala se k nám, když jsme byli pryč… Sama jsem jí jednu ubalila!“ rozohnila se medvědí máma.
„Tak obhajobu určitě postavíme jinak…,“ odvětil Sojka, že se mu až čelo orosilo.
Jinak je to z anglické pohádky Goldilocks and the Three Bears překládané u nás jako O Mášence a třech medvědech. Ještě připomenu, že ji nejen našli v postýlce medvídka, ale předtím mu snědla kaši a polámala houpací křeslo.
Noční procházka za svitu bludiček pouličních lamp. Dívám se do zhaslých výloh obchodů. Nekoupené oblečení. Nechtěné obrazy. Nečtené knihy. A obrovský květ…
Zírá na mě ze skleněné tabule s tlamou plnou špičatých zubů. Je jedno, jestli je to tulipán nebo lilie. Neváhám a rychlým krokem jdu dál. V další výloze zahlédnu jeho monstrózní škleb. Začnu utíkat. Chlorofylová nestvůra přeskakuje předěly mezi obchody a je mi stále v patách. Cítím praskající sklo, jak se šlahounovité výhonky za mnou natahují.
Klesám na kolena. Prosím, ať to skončí...
Netrvá dlouho a někdo mě chytí za rameno. Auto modře bliká. Andělé přispěchali na pomoc.
Všudypřítomný déšť ustal, ale sluneční paprsky marně bojovaly s porostem a jemným oparem. Byla to hra stínů a šera, která lemovala naše kroky po lepkavém bahně, jež se pod tíhou těl bořilo někde i po kolena a se kterým člověk zápasil už několik dnů.
Po odhrnutí velkého listu jsem okamžitě zkameněl a oněměl. Po chvilkovém překvapení mě zalilo opojné štěstí – právě jsem spatřil to, proč jsme sem přišli. Útrapy byly zapomenuty. Včerejší hádka, že jsme zašli příliš daleko od řeky Kongo, byla ztracena v pralese.
Močál zde končil a přehrazovalo jej jezero. A tam stál sen každého dobrodruha – majestátní mokele-mbembe.
Mokele-mbembe je vlastně africká lochnesska podobná sauropodnímu dinosauru Diplodocus. Má se vyskytovat na pomezí Konga a Kamerunu v močálové oblasti zvané Likouala. Byť o ní poměrně často mluví místní domorodci, vědecky nikdy nebyl tento živočich potvrzen.
Procházela jsem se po lese, z nebe se na nás usmívalo sluníčko, svěží vánek si pohrával s mladými, zelenými lístky okolních stromů. Kráčela jsem po zablácené cestičce, uprostřed probouzejícího se života, který byl všude kolem mě. Poslouchala jsem ptáky, jak si rozcvičují hlasivky a zpívají první ze svých nádherných písní. Pozorovala jsem stébla trávy, prodírající se zmrzlou hlínou, aby po dlouhém spánku mohly opět spatřit světlo. Šla jsem i okolo studánky, jejíž chladná, křišťálově čistá voda poklidně šuměla a vlévala se do slabého potůčku. Byla jsem do ní tak zahleděná, že jsem si skoro nevšimla mraveniště, překypující dokonale organizovaným životem.
Kdyby jste si mohli pomocníky smrti zavolat dřív a vyhnout se bolesti a hanbě na popravišti, udělali byste to? Jen je třeba to opravdu rozmyslet, protože, jestli se vrátíte, tak v jiném těle. Jestli...
" Takže vám nejdříve ostříháme vlasy. Pak nehty a taky vás vykoupeme. " řekla dáma oděná celá v šedém.
" Počkejte, my jsme jen chtěli projít... " byl rázně přerušen " Tady je všem cestám konec. " řekla pevně a klidně.
" Počkejte, jen jsme utíkali pře biřici. " dáma zavrtěla hlavou a pravila " Jeden z vás myslel na to, jak se vyhnout popravišti. Prý by za to dal cokoli. "
Povytáhla obočí a koukla se na Zbiňka. " Ale já... promiň Pepo... " zaskuhral a svěsil hlavu.
Dáma mu dala ruku na rameno a vlídně dodala " Předčasně přijímáme jen ty ,co si to opravdu přejí. Tady ty nepokojné myšlenky zatemníme. "
Přišla před stráže a nechala se ohledat, jestli má nějaké kovové hračky. Moc to hledání práce nedalo. Měla krátké tričko, kraťasy a sandále. Vlasy svázané gumičkou.
Stráže jí věnovali zkoumavý pohled a pak pár letmých dotyků. Když byli hotovy, pustili ji dovnitř.
Jak vešla, ucítila těžkou vůni tabáku. " Slečna Ladná... " pozdravil hostitel ve vojenském mundůru.
Mírně se uklonila a posadila se naproti němu.
" Máte plán, jak mě odtud dostat? " přikývla.
Stáhla si z vlasů gumičku a vložila ji na sekudnu do jeho šálku čaje.
" Po tomhle budete vypadat jako mrtví na 48 hodin, pak se probudíte. Je z mořské řasy."
Listí opadané ženská ruka odhrnula jako závoj tupé bolesti, která tady u hrobu konečně mohla tryskat jako hojivý pramen bez zábran. Další lístek v povětří zavlál jako chvějivý motýl myšlenky na poslední chvíle spolu.
Klečíc trhala plevel, jež se nevítaně rozlézal jako had výčitek svírající to dobré srdce. Řasa rozmazávala slzu štěstí – i rozezněl se valčík lásky a po parketu života klouzaly ty společné kroky v souznivém rytmu tikajících pendlovek. V náručí fantoma tančila vzpomínkami jako víla mezi sedmikráskami radosti v krůpějích ranní rosy.
Říká sbohem. Nepřišel ještě můj čas. Než spočinu vedle tebe, zítra uvidíš mě tu ráno zas.
Domácí služebnictvo nevěřilo vlastním očím. Na statek vletěl šlechtický holobrádek na koni s nudlí u nosu.
„Které zdejší spanilé krásce…“
…Smrk, smrk…
„…padne tento střevíc, stane se mojí ženou!“
…Smrrrrrrrrrrrrrrrrrk…
Utřel si nudli do rukávu.
Lomoz desítek seřazujících se nohou zavalil nádvoří.
To už macecha svázala Popelku a vzala její plesové šaty. Nevlastní sestra – nová Popelka – si zkusí střevíc… a padne jí. Macecha vládne mocnými kouzly a střevíce zvětšila na velikost své dcery.
Princ odjede s novou nevěstou a koná se svatba.
Popelku osvobodí místní kovář, zamilují se a žijí šťastně až na věky.
