Moje články

Ve sklenici ležel citrónový bonbon.
Vrásčitá ruka se k němu přiblížila, ale než se prsty stihly sevřít kolem něj, zarazil se.
„Ještě ne,“ zašeptal roztržitě Brumbál.
Zlatavý obal hlásil cosi o příchuti citronu. Lákal. Ale byl poslední.
Copak si ho mohl dát? Měl by počkat, až bude mít další.
„Pojď sem,“ ozval se po chvíli přemožený závislostí na okouzlující chuti a strčil ruku do sklenice. Prsty sevřely bonbón a ředitel školy čar a kouzel se jej pokusil vytáhnout. Zasekl se. Trhl rukou uvnitř sklenice než ho zarazilo vrznutí dveří.
„Albusi?“ Minerva šokovaná situací, jíž se stala svědkem, netušila, co říct.

Nic není dokonalé.
Obzvláště vraždy jsou příliš jednoduché na objasnění. Stačí pár šikovně zvolených kouzel a před očima se vám rozběhne sled událostí. Sirius Black, Belatrix Lestrange, konec. A tak stále dokola. Občas se stane, že se něco zvrtne i mezi takovými. Tenkrát, když mířila na svého bratrance utekla a přežila. Tentokrát stál nad jejím tělem připravujíce se na soud. Čekal, že ten, kdo na ní vykonal spravedlnost bude odsouzen. Koneckonců vyšetřoval on a on pro Harryho milost nevyprosí.
______________________
Do třídy Severus vešel rychle.
„Samostatná práce. Připravte si esej na téma: Vražda na tyranu..,“ na chvíli se odmlčel. „Není zločinem.“

„Nikdy jsem neviděl lidi, kteří by se milovali tak, jako tahle dvojice,“ pokračoval Brumbál v rozhovoru. „Věřte mi, Minervo, dal život za ni.“
„Ta oddanost byla neskutečná,“ přisvědčila strohá profesorka zcela nezaujatě.
„Před lety,“ nedal se starší muž odbýt, „Jsem ji viděl poprvé. Zachránil ji před utopením a od té doby se o ni stará. Je škoda, že zemřel. Často mi tu dělávali společnost. Jindy, když byli sami jí předčítal nejnovější zprávy z novin nebo ji jemně hladil po tvářích… Taková to byla láska!“
Minerva odevzdaně povzdechla.
„Albusi, jste si jist, že dnes musíme rozebírat Filchův vztah s paní Norrisovou?“

Delší přestávky mezi slovy jako kulisa doplňovala jeho klesající hlava. Trhla sebou, když dopadl bezvládně na stůl, aby se vzápětí začaly ozývat prapodivné zvuky, jež nazýval dýcháním.
Hnědovláska ožila. Konečně měla možnost podívat se na lahvičku v jeho ruce. Vzala ji, natočila k sobě a při pohledu na etiketu ztuhla.
„Přeji hodně štěstí, při hledání protijedu na blbost vašeho přítele,“ přečetla nahlas a střelila pohledem po zlomyslném lektvarologovi, který prošel s hůlkou skrytou za zády okolo.
„Kam se jen poděl hrdina?“
Hermiona zaslechla slova probuzeného a odevzdaně povzdechla. Zbláznil se.
„Ach, matičko zemi,“ pokračoval Ron.
„Ta, v růžích je má...“

Po válce musel dokončit přerušený sedmý školní rok.
A Snape se mu to rozhodl zhoršit. Právě teď to uvnitř něj díky zmíněnému vřelo.
„Pane Pottere, musím upozornit, že za jakékoli sprosté slovo, které hodláte použít v souvislosti s mou osobou, srazím Nebelvíru patnáct bodů,“ sklepnímu netopýru hrál na tváři škodolibý úsměv.
„Vy… Vy…,“ začal konečně Harry, ale výraz muže před ním ho ujistil, že urážet veleváženého profesora Snapea není dobrý nápad.
Naprázdno polkl. Všechny urážky, které se mu draly na mysl, by stály jeho kolej příliš bodů.
„Vy…“
„Ano?“
„Vy slepice!“
A Severus Snape po vyslechnutí jeho slov smrtelně zbledl.

Konec života znamená často mnoho.
A jindy pro změnu neznamená víc než zrnko písku v moři. Nedokáže se pod tíhou vody zvednout a je v ní uzavřené navždy. Na jeho osudu nikomu nezáleží. Smrt neznámého člověka pro lidi znamená i tak něco nepopsatelného. Jako by to byl instinkt. Smrt nenáviděného znamená to samé. Žádný uklidňující pocit z pomsty neexistuje. Věděl to.
Možná proto se mu rty zvlnily do úsměvu.
„R. A. B,“ přečetl iniciály na konci dopsaného dopisu. I konce jsou dobré.
„Regulusi?“ ozvala se.
„Už jdu…“ zašeptal. Vstal a pomalu odcházel.
Po rozdělení své duše se musel odevzdat smrti.