Kandelábr
Tohle bylo těžké... Mám dvě letošní drabble z Scolares, které jsou pro mě obzvlášť důležité, jsou i další, ke kterým mám vztah... jiné se třeba objevily v seznamech od ostatních (děkuju!), takže ty taky ne...
Nakonec jsem vybrala tohle. Protože ta vteřina, dvě, kdy jsem něco podobného ten den doopravdy viděla na Náměstí republiky, ve mně zanechaly strašně silný pocit. (Jistě, proto jsem si ho pak taky interpretovala, jak se mi to hodilo, a napsala.)
Varování: stále psychicky náročnější
Téma: více strýce
Přetáhne si kapuci teplákovky přes hlavu. Sedí na zemi, zády se opírá o lampu. Začíná kapat, jarní déšť provoní vzduch. Kandelábr mění barvu ze světle na tmavě zelenou a jeho chrání před nejotravnější vlhkostí. Tvář schovává v dlaních. Přes náměstí proudí davy lidí. Slyší je, ale nevnímá. Pro ně taky neexistuje. Třese se. Zimou, strachem. Bojí se, jako by mu znovu bylo dvanáct. Co na tom, že mu táhne na šestnáct. Když máma není doma a její přítel otevře dveře do jeho pokoje, je z něj zase malý kluk. Špinavým rukávem si setře slzy. Nikdy víc už se tam nevrátí.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
A stále děsivě smutné. (A
A stále děsivě smutné. (A stále bych pleskla maminku, ať o tom ví nebo ne.)
No jo. Já taky. A netroufám
No jo. Já taky. A netroufám si teď tvrdit, že o tom ví nebo neví. :(
Jeden kandidát na výběr byla i punková nutrie, protože to téma bylo geniální a pro Scolares strategický. A vůbec! Ale nakonec...
:D Tak já ti příště vymyslím
:D Tak já ti příště vymyslím něco podobně ujetýho.. třeba Váleč koulivý a smrt existencialismu, nebo tak. :D
Tak jo. :D
Tak jo. :D
Velmi silné. A smutnokrásné.
Velmi silné. A smutnokrásnoděsivé.
Děkuju!
Děkuju!