Obzvlášť pěkné zelí
Letos jsem nějaká rozjetá.
Podruhé o tom samém.
S kyjem to dávno umím. Nedat mi na odpoledne volno je jen tupá buzerace.
Pravidla a řád... ha! Když mi nic nedají, tak si to vezmu.
Přes kupu hlávek vykoukne nepotetované čelo. „Co to máš?"
Udělám mu místo.
„Ty bledá růže, málem neduživá,
z tvých lístků okvětních chci rosu pít.
Tvé poupě mnohý poklad skrývá
a já ten poklad přišel uloupit,"
čte mi přes rameno šeptem a vroucně pohladí obzvlášť pěkné zelí. Vyprsknu nahlas.
„Tady se zašíváte! Mazejte na cvičiště!"
Mrknu na něho. „Dopředčítáš mi to po večerce."
Jenže seržantka Uššich knížku zabaví. Ji tyhle pitomé elfské škváry baví taky.
Jedním ze světotvorných prvků, které jsem do Tolkienova díla drze přidala, je poznatek, že v druhém věku byla mezi středozemskými skřety rozšířená móda tetování na čele. Většinou abstraktní motivy.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
to mi připomíná toho
to mi připomíná toho profesora z filmu Škola základ života. Jak zabavil rodokaps a pak se sháněl po druhém díle
No jo,
to je klasika. Spíš jsem při psaní myslela na píseň O trpaslících, elfech a dámské přízni.
Pitomé elfské škváry :-D
Pitomé elfské škváry :-D
Chtěla jsem
ti odpovědět: No, dovedeš si představit skřety, jak čtou takovouhle lyriku se zatajeným dechem?
Pak jsem se pokusila si to představit sama a strhla si několik mozkových závitů.
(A navíc mi ta básnička vyšla až neplánovaně slizká. Tohle si fakt nic lepšího než výsměch nezaslouží.)
No mě to jako pobavilo. :-)
No mě to jako pobavilo. :-)