Skládání s Martinem
“Iane?” Podíval se na něj Martin.
“Proč by ne? Hodí se to k melodii”, řekl Ian.
“Ne, já chápu, že se snažíš, ale dneska ti to moc nejde”.
Ian se podíval na Martina, pak zpátky na papír. Vzal kytaru, zahrál riff a pár následujících akordů.
“No, it would be awful to shame just the writers
of cheap romantic novels,
Old women bought them from the homeless,
you can see over their shoulders.
So I plead, I need you to read a book
that follows a tangled thread
Something you've never read
and it makes you believe that Mary Sue’s dead”.
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jestli je adekvátní napsat vlastní text a hrát si na to, že ho kdysi mohl Ian napsat a následně zahodit. Taky jsem si říkal, že moje texty nejsou ani náhodou tak zajímavý, kreativní a inteligentní, jako ty Ianovy.
Texty Ian Andersona se vyznačují tím, že úplně přesně nedodržuje rytmus a délku jednotlivých slok a rýmů, a jelikož se mi líbí způsob, jakým vyslovuje "s" na konci slov a řádků, tak jsem jich tam nasekal hodně. To opakování slov, která se rýmují v rámci jednoho řádku je spíš ale asi věc, kterou by napsal Peter Gabriel.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:DDD dobrej nápad na téma, a
:DDD dobrej nápad na téma, a pobavilo :D