V tom roce ztraceném
Úvodní poznámka:
Navazuje na Doputoval k cíli
Pojďme se podívat na to, co si Bureš přečetl v dopise, který dostal, a co o tom řekl Kerholcovi, Malinovi a oběma Karasům.
Fandom:
Drabble:
Narodil jsem se v Praze, jako syn mlynáře. Otec mě viděl jako svého následníka, nepřál mému studiu a už vůbec ne snaze o rozmetání monarchie.
V tom nešťastném osmačtyřicátém jsem první stál na barikádě a poslední ji opouštěl. V bezmocném vzteku jsem vystřelil, když už platilo příměří. Po tom jediném mém výstřelu následovala salva děl.
Otec mě proklel, prý způsobím rozbití Prahy napadrť, a nechtěl mě už vidět. Já si přál totéž – zmizet na konci světa.
Teď mi píšou, že zemřel a všechno mi odkázal. Snad mi odpustil. Ale já se vás ptám, přátelé moji, už jsem odčinil své viny?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Má to takovou hořkou pochuť
Má to takovou hořkou pochuť
Tvrdě zaplatil za jednu chybu
Tvrdě zaplatil za jednu chybu, ale nakonec dopadl dobře. A nakonec, on by mezi osmičkáři dost chyběl, ne? Kdy by ve Vaškovi vypěstoval lásku k domovině?
Nemyslím, že to s tím tak
Nemyslím, že to s tím tak mnoho souvisí, Vladimíre. Stojíte před oddělenou záležitostí. Tatínek umřel a přál si, abyste dostal jeho majetek. Vina by na vás padla teprve za to, že byste přání hodil mrtvému tátovi na hrob a odjel.
On si třicet let vyčítal
On si třicet let vyčítal mladickou chybu, která snad ani chybou nebyla, a žil v přesvědčení, že mu otec neodpustil. A když zjistil, že ano, tak pořád ještě nevěděl, zda může odpustit sám sobě.
Dobře, chtěl-li se trestat,
Dobře, chtěl-li se trestat, ať se trestá, ale ať splní poslední přání táty, který jistě přehořce litoval, že syna odehnal. A nemohl s tím nic dělat, tehdy neexistovala žádná z moderních vymožeností, jak někoho kontaktovat, zejména když se pohybuje pod falešným jménem. Žil 30 let ve smutku že se připravil o syna. To je příšerný trest.
Tak to máš určitě pravdu.
Tak to máš určitě pravdu. Určitě toho brzo litoval a rád by syna přivolal zpátky. Jenže to už nešlo. To si nezasloužil. Děti si bohužel neumí asi tak úplně představit, že rodiče jim (většina rodičů) odpustí daleko snáze, než si ony myslí.
Ale neboj se. Bureš - Smetana se otcova dědictví chopil a udělal ještě spoustu užitečného a bohulibého.
To je moc dobře. :-)
To je moc dobře. :-)
Jejda.
Hodně vážný tón. Většina revolučních romantiků, co napadrť nejen Prahu, ale i hodnoty, se ale nadosmrti nedokáže zeptat, jako Tvá postava. Líbí.
Pokud co zlého udělal, jistě
Pokud co zlého udělal, jistě to nejen za uplynulých třicet let, ale i za následujících dvacet odčinil. Umřel milován mnohými, kterým po zbytek života pomáhal. dobře to sním dopadlo.
Myslím, že odčinil. Kdyby už
Myslím, že odčinil. Kdyby už jen tím, že se ptá.
Ale on vlastně v tom
Ale on vlastně v tom napravování vin pokračoval celý zbytek života. Jen získal prostředky, jak to dokázat daleko lépe než sebetrýzněním.
Tohle je krásné poselství
Tohle je krásné poselství této postavy. A drabble je nádherné.
Tentokrát jsem měla pocit, že
Tentokrát jsem měla pocit, že to do těch sto slov prostě nedostanu. Pokud se to nakonec přece jen povedlo, jsem moc ráda. Díky.
Dostala jsi tam všechno
Dostala jsi tam všechno důležité, jasně, srozumitelně, moc pěkně…
:)
:)
Krásně napsané...
Krásně napsané...
Smutný příběh... je smutné, když se lidé nestihnou usmířit.
To máš pravdu. Víš, teprve
To máš pravdu. Víš, teprve tento měsíc, když jsem začala střípky z Cirkusu Humberto psát, jsem si uvědomila, kolik příběhů a osudů je v něm schovaných. Protože normálně, když člověk knihu čte, sleduje především to, co se děje s Vaškem a ostatní vnímá jen okrajově. Ale jak je vidět, autor tam toho napsal mnohem víc.
Krásně napsané a v
Krásně napsané a v komentářích už je všechno. Takže jen káč. Povedlo se ti to moc.
Díky.
Díky.
Paráda
Krásně smutné. Další zajímavá postava.
Copak Bureš, ten mě opravdu
Copak Bureš, ten mě opravdu bral za srdce. Zvlášť, když ho hrál Bartoška.