Dveře

Posadili se k čistému, ale evidentně starému stolu.
"Rád bych věděl..."
"To jsme dva!"
"Jak jsem se sem..."
"...vlastně dostal!"
"A proč..."
"...tam byly ty dveře."
"Neměly tam být!" řekli oba najednou. Prokop se podíval na svého společníka. Muž byl rozložitý a podsaditý, skoro jako místní horníci, holá hlava doslova svítila. Oči prozrazovaly inteligenci.
"Jak se vlastně jmenuješ?"
"Jirka," odpověděl popravdě a sepnul ruce nad stolem. Prokop se zachechtal.
"Vsadím se, že jsi jak v Jiříkově vidění, chlapče. Povedlo se ti projít zpátky do minulosti. Aspoň jsi ale na správném místě. Mohls taky projít někam úplně jinam. To napravíme."
Snad.