Podruhé na útěku
Útěk z dračí skrýše byl hektický a plný úzkostných ohlédnutí a čas začal fungovat v onom paradoxním režimu, kdy zároveň svištěl jako vítr a táhl se jako starý med. Kapitán by jindy proti šplhání po strmé skále vznesl námitky, zvlášť teď, zvlášť po posledním nepodařeném pokusu, ale neměli na výběr.
Kámen se drolil pod prsty a mech, který na skále rostl, vlhce klouzal. A každé zašumění listí jako by s sebou přineslo řev vracející se dračice.
Jen představy. A kvapící čas svíral plíce tak, že se málem nedalo dýchat.
Uplynuly vteřiny. Potom staletí.
Kapitánova chodidla se skoro nesměle dotkla země.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Páni! To je skvěle napsaný.
Páni! To je skvěle napsaný. Tajím dech spolu s ním.
Fandom sice neznám, ale je z
Fandom sice neznám, ale je z toho cítit ta naléhavost a napětí.