D8 - Dohasínající plamen

K poslednímu rozloučení nám jako poděkování a prokázání úcty darovala jedno vajíčko. Prý je určeno k velkým věcem a nesmíme odmítnout. Jaká šlechetná rasa ten vajíčkový lid, pomyslel jsem si. Padl stín a za posledního paprsku slunce jsme zmizeli.

Objevili jsme se na kopci, který se vznášel v mracích. Na kamenném křesle pod urostlou třešní seděla postava, jejíž tvář byla skryta pod kápí.
"Přemýšlel jsi někdy, proč hledáš cestu domů, ale nikdy ji nemůžeš najít?"
Postava se rozplynula v okvětní lístky unášené větrem.
"Plamen dohasíná, pospěš si!" doznělo ozvěnou.

Otevřel jsem zápisník a na předposlední stránce se objevilo: Staré mistryně