D13 - Než dopadne kámen

Putoval jsem prázdným světem. Vítr ohýbal větve stromů a pomíjivé vlny jezera narážely do břehu. Eregia s vajíčkem se okamžitě rozběhli k vodní hladině, ale potom, co zjistili, že voda studí a je mokrá, nešťastně na mě koukali. Zabalil jsem je do pláště. Usnuli.
Opřel jsem se o kmen stromu a zadíval se k horám.

*

"Přijdeš si pro mě?" zeptala se malá holčička. "Vrátíš se?"
"Ano, vrátím se pro tebe," věnoval jsem jí úsměv.
"Slibuješ?"
"Slibuju!"
"Hmm," zamyslela se. "Jak dlouho?"
"Až budeš zas malá..."
"To bude trvat celou věčnost!"
"Neboj se, trdlo, vždyť to bude dřív, než dopadne kámen."