O Mařence, ježibabě a vůli
40. léta 17. století, kdesi na Vysočině...
Leží na kupě slýmy na hliněné podlaze a dívá se na tančící paprsky ranního světla.
Budit se v lese, kdy i ten nejhezčí úkryt k ránu objevila studená mokrá mlha nebo rovnou déšť, a kousavá zima se se svíravým hladem předháněly, kdo je probudí častěji, bylo hrozné. Ale nechat se zavírat do teplého chlívku po večeři je ještě hroznější. Práce není špatná, i když těžká. Ale z baby jde strach a jejím očím nejde odmítnout.
Nejde?
Jeník to nedokáže.
A sama, bez něj, přeci neuteče.
Neuteče?
A zítra se zase probudí tady?
Ani náhodou!
Marie se poprvé doopravdy sama rozhodla.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Wow.
Wow.
Super
Super
To je hezké zakončení.
To je hezké zakončení.
Je to dobré a působivě
Je to dobré a působivě vystupňované. Jenom to rozhodnutí mě trochu znepokojuje, ještě že víme, že Jenda se z toho taky dostal.
Jo. Je to jedno z nejhorších
Jo. Je to jedno z nejhorších rozhodování, které před člověkem můžou vyvstat, v mnoha životních situacích, v mnoha podobách. Takže je zajímavé ho zkoumat. :)
Mařenka vlastně za tohle rozhodnutí zaplatila tím, že jí o něco později nezachránil Ukko, sourozenci byli rozděleni válkou a kdoví, zda se někdy setkají - ale kdyby to psal menší cíťa, možná by Mařenka zůstala a byly by to její kosti na tom hnojišti...