Verš psaný okem na zeď cely
Chtěj málo, méně, nejméně, -
chtěj všechno: chtěj být Boží.
...I z toho verše na stěně
jednou se účty složí.
(Václav Renč, Verš na stěně)
Šlo to pomalu. Tak pomalu! O tolik pomaleji než jeho mysl, vybuchující dalšími a dalšími verši.
„I zželelo se patřit králi,
jak těžce lidé umírali
bez útěchy a doufání.
A - však to věděl od počá-“
„Ne, ne však to! A jakož věděl od počátku! Však to je znak básníka v konc-“
Ostrý pohled mu připomněl, že opravovaný to dělá dobrovolně. Pod hrozbou trestu.
„Promiň.“
Na chvíli ho zaplavil pocit marnosti z této mravenčí práce. Přidává pomalu, verš po verši. Ale bude v této podobě jeho dílo také zapsáno? Stěží.
Nejde to jinak, musí, musí se dostat k papíru a tužce!
Drabble se tentokrát věnuje Václavu Renčovi (1911-1973) a genezi jeho básně Popelka nazaretská. Báseň se učili nazpaměť Renčovi spoluvězni, aby ji mohli po propuštění zaznamenat. Za svůj vlastní pokus zapsat dílo na tajně získaný papír si Renč vysloužil samotku.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je silné. Hned jsi jdu o
To je silné. Hned jsi jdu o Renčovi vyhledat další informace. Díky.
Drabble už je v oblíbených.
Ani nevíš, jak moc mě tento
Ani nevíš, jak moc mě tento komentář potěšil, protože přesně to má být účelem těchto drabblátek.
:-O Páni. Co se tu vždy v
:-O Páni. Co se tu vždy v dubnu nedozvím.
To jsem moc ráda, že jsem Ti
To jsem moc ráda, že jsem Ti ho mohla představit.
To je stejně tak absurdní.
To je stejně tak absurdní. Vysloužil si samotku za pokus napsat báseň. Ach jo. :( Výborný.
To je suprové. Hlavně že ji
To je suprové. Hlavně že ji nakonec vynesli. :) Je to parádní skladba. Díky, žes ho připomněla, zjevně není tak známý, jak jsem myslela.