Vílí konsekvence

Pod mladým bukem sedělo malé stvoření a usedavě plakalo.
"Co jsi zač?" zeptal se Rogan.
"Víla," popotáhla víla.
>>Víly znám, ty takhle nevypadají<< prohlásil Gorja.
"Já jsem květinová víla a úmřůůů!"
"Proč?"
Víla strčila Roganovi pod nos hůlku zakončenou svazečkem povadlých poupat.
"Je první jarní den a jestli nerozkvetu do půlnoci, umřu!"
>>No tak rozkveť!<<
"Já se bojím!"
>>Čeho?<<
"Běsa."
Rogan s Gorjou na sebe pohlédli.
"Když ti zaručíme, že běsa zabijeme, rozkveteš?"
"Slibujete?"
>>Slibujeme<<
Víla zaťala pěstičky a soustředila se. Zašustilo to a z povadlých poupat byla najednou docela hezká kytička.
„No vidíš.“
>>A my jdem na toho běsa<<