Spřádání osudů
navazuje na https://www.sosaci.net/node/51249
před vánoci roku 1645, někde ve východních Čechách
Předslunovratové ráno. V peci praskají polena, tři raraši venku štípou dřevo a připravují hostinu. V síni vrní kolovrat. Čertova babička spřádá kančí štětiny v kouzelnou nit. Dívka jí chvíli sleduje, pak vezme vřeteno a přidá se.
"Jsi hodné děvče, Rusalko. Je něco, co bys chtěla?"
"Pokud na to moje slovo stačí, chci, abys byla volná. Zdravá a šťastná."
Kolovrat ztichnul. Čertova babička, mocnější, než kdy pamatovala, vyjeveně sleduje předoucí dívku.
"Promiň. Já prostě pořád nemám pro sebe... Prostě nemám důvod. A ty vypadáš tak mile. A navíc si teď můžeme dát závod, vřeteno proti tomu tvému vynálezu, jako rovný souboj!"
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
tak nevím, jestli se mám
tak nevím, jestli se mám usmívat nebo děsit, ale ta scéna působí strašně mile. Taková příšerkovská pohodička :-)
Aaaa, ňufňuňuf. Čertovy
Aaaa, ňufňuňuf. Čertovy babičky jsou nejlepší.
Taky jsem nějaká rozněžnělá.
Taky jsem nějaká rozněžnělá.
Líbí, pocity trochu smíšené,
Líbí, pocity trochu smíšené, ale ostatně soudím, že to je spíš laskavé...