Vylít zpátky
Všechno se mění. Nově započít
Můžeš i z posledního dechu.
Ale co stalo, stalo se. A vodu
Kterou jsi vlil do vína, už nemůžeš
Vylít zpátky.
Sedm dní a sedm let nevyřčených slov vytryskne jak řeka z protržené přehrady.
Nevyslovené výčitky. Zastíraný hněv.
"Zrazuješ Sychravo."
"Sychravo zradilo první."
"Skrývala ses mi."
"Opustil jsi mě."
"Obětovala bys mého syna."
"Ty svou dceru. Nakonec jste obětovali mě."
"Tak proč je nezachráníš?" zakřičí Martin.
Odpovědět nedokážu.
Protože jsem selhala. Protože nejsem dost dobrá.
Poslední nevyřčená pravda, bez které nepochopí, oč žádá.
Obracím se k Markétě - ona ví. Ona pochopí - musí!
Jenže Markéta zmizela - a moje hůl též.
Než se vzpamatuji, podává mi Martin šípkový věnec sňatý z hřebíku, tvář poznamenanou stejným odhodláním jako já.
"Připrav se. Já osedlám koně."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
paráda
paráda
No nazdar.
No nazdar.
Nějak mi to sevřelo.
Nějak mi to sevřelo.
No teda, to bude mazec asi
No teda, to bude mazec asi
Řítí se to jako vichřice celý
Řítí se to jako vichřice celý do maléru.. (nebo ne? Že ne?)
Well, jak víš, tak já dobrý
Well, jak víš, tak já dobrý konce moc slibovat neumím ;) Ale úplně špatný zase taky nedělám!