Hlasy
Duševní onemocnění -> sebevražda
Před pár minutami mi bylo ještě dobře. Ale opět ke mně promlouvají a žádají o pozornost.
„Nulo!“
Sedím na gauči, koukám z okna a snažím se odvést pozornost jinam.
„Hnusačko hloupá, nic neumíš a nikdy nic nedokážeš!“
Nechci je poslouchat.
Jenomže ony v mé hlavě provádějí gymnastické kreace... A při každém dopadu, mě znovu nutí pozornost zaměřit zpátky na ně.
Dlaněmi si zakrývám uši a houpu se. Chci je vypudit z hlavy! Ale ony TAK skáčou, že přehlušují všechno!
„Blbkooo!“
Vymlátím je odsud - několikrát se uhodím do tváří: „Vypadněte, nechte mě!“
„Chcíííípni!“
Letím střemhlav dolů.
Tohle je už nadobro vypudí…
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tohle je těžké téma.
Tohle je těžké téma. Možná proto, že se mě to dotýká. I když to není nic hezkého, líbíse mi, jak je to byť ve zkratce, ale velmi autenticky popsané. Je to dost surové, což zjevně byl záměr. Rozhodně to není pro každého.
Kdo neviděl neuvěří, kdo nezažil nepochopí.
Děkuji!
Tohohle komentáře si moc cením! Už jen pro tu tvou důvěru se s tím svěřit. Děkuji.